Události, které v posledních týdnech přepisují ukrajinské dějiny, se týkají snad každého. Zatímco většina z nás sledovala tragické protesty v Kyjevě a ruskou invazi na Krym pouze prostřednictvím médií v roli nezávislých pozorovatelů, tamní rodáky nenechává dění na Ukrajině chladnými.
Na jihu Čech žije několik stovek Ukrajinců a mnozí se tady usadili natrvalo. Jedním z nich je bývalý novinář a marketingový manažer komunikační agentury Igor Mahal (29). Přestože se narodil na Zakarpatské Ukrajině, neboli v západní části země, k Rusku má velmi vřelý vztah.
Největší zemi světa velmi často soukromě i pracovně navštěvuje a má tam mnoho přátel, z nichž mnozí vměšování Kremlu do záležitostí sousední Ukrajiny kategoricky odmítají. „Události na Ukrajině se mě velmi dotýkají. Prožil jsem tam dětství a mám tam velkou část rodiny, jak na východě, tak i na západě země. Ukrajina tak navždy zůstane mým druhým domovem,“ říká na úvod Mahal.
Počátek složité situace jeho rodné země je podle něj zapříčiněný historickým vývojem. „Jde o velmi mladou demokracii s pestrým národnostním složením a velmi silným ekonomickým, politickým i kulturním vlivem Ruska. Již od svého vzniku v roce 1991 se Ukrajina potýká s četnými problémy - obrovskou nezaměstnaností, nefunkční ekonomikou, korupcí napříč celou společností, oligarchizací médií a politiky,“ myslí si muž původem z města Nyzhni Vorota.
Jak sám říká, tak místo toho, aby Ukrajinci hledali vlastní cestu, se v posledních letech až příliš začali spoléhat na pomoc zvenčí. „Zatímco západní (a převážně ukrajinsky hovořící) část země se upnula na Evropskou unii, ta východní, kde je velké procento ruských obyvatel, preferuje těsnější vztahy s ‚bratrským‘ Ruskem. Této náklonnosti se Kreml snaží maximálně využít. Ať už jde o tlaky ideologické či ekonomické, daří se to velmi dobře. Krym je toho dokonalým důkazem,“ dodává Mahal.
Součástí Ukrajiny je poloostrov Krym teprve od roku 1954, kdy ho - zřejmě v dobrém rozmaru - daroval tehdejší Ukrajinské sovětské socialistické republice Nikita Chruščov. Ačkoliv má dnes Krym poměrně silnou autonomii, část jeho obyvatel, kterou tvoří převážně Rusové, touží po samostatnosti, případně po připojení k Ruské federaci.
„Je tedy logické, že ruský prezident Putin vyslyšel prosbu ‚utlačovaných‘ krymských Rusů, kterých žije na poloostrově kolem 60 procent, a rozhodl se území obsadit. Podle mého názoru jde o sprostou vojenskou invazi Kremlu. Ruští obyvatelé rozhodně nejsou utlačováni. Nezbývá než věřit, že mezinárodní společenství dokáže vyvinout dostatečný tlak, aby Rusko své vojáky z území jiného suverénního státu co nejdříve stáhlo,“ doufá Igor Mahal.
Tento bezprecedentní krok odsoudila i řada ruských osobností, v čele s historikem a autorem knihy Dějiny Ruska 20. století Andrejem Zubovem. Za svůj kritický článek byl tento světově uznávaný profesor vyhozen ze Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO).
„Optimismus západních médií k revoluci, která svrhla prezidenta Viktora Janukovyče, ovšem zcela nesdílím. Obávám se totiž, že události posledních měsíců posílí ukrajinský nacionalismus, zejména pak nebezpečný blok Pravý sektor,“ varuje závěrem rodilý Ukrajinec žijící v Čechách už 16 let.
O svůj názor na aktuální dění se s Budějckou Drbnou podělila také ruská studentka Gymnázia J. V. Jirsíka Daria Efremenko (17), která pochází z Petrohradu a v České republice žije druhým rokem.
„Domnívám se, že revoluce na Majdanu byla naplánována hodně dopředu a že lidem ne zcela ukazují všechno, co se děje. Velké množství lidí bylo vystaveno vlivu médií. Velká část veřejnosti vůbec neví, že podpis asociační smlouvy s Evropskou unií neotevře Ukrajincům hranici do Evropy. Naopak, může to způsobit vleklou krizi, protože dojde k zavření klíčových průmyslových podniků a lidi zůstanou bez práce,“ tvrdí mladá studentka českobudějovického gymnázia.
Zároveň dodává, že Evropa potřebuje Ukrajinu kvůli exportu. „V současnosti situace na Ukrajině není příliš příznivá, trápí ji spousta dluhů a absence normální vlády. Právě proto Krym chce být součástí Ruské federace, aby se zbavil dluhů. Zapojení ruské armády byl v podstatě očekávaný krok. Rusko nechce ztratit svého západního souseda. Avšak rozdělení Ukrajiny bude začátkem pádu ruské ekonomiky. Myslím si, že tento názor sdílí i většina ruských obyvatel,“ poukazuje na možný budoucí vývoj Daria Efremenko.
Neutěšená situace na Ukrajině netěší ani Oleksandra Fedorkiva (23), který pochází z města Dolyna v Ivanofrankivské oblasti na jihozápadě země. V Budějcích ale bydlí téměř šest let.
„Osobně si myslím, že dřív nebo později k tomu, co se teď na Ukrajině děje, muselo dojít. Stovky tisíc lidí, které samozřejmě podporuji, vyšli na Majdan, protože jim došla trpělivost. Už nemohli dál žít ve lži a korupci. Chtěli změnit budoucnost své země, a myslím, že se jim to povedlo, i když některé z nich to stálo život. A ruští vojáci, kteří teď obsazují naši zemi? Tak ti bezpochyby porušili zákon. Neměli vůbec žádná práva na to, aby bez svolení našeho státu přicestovali na území Krymu. Tím, podle mého názoru, ve světě získali ještě více nepřátel, než doposud měli,“ komentuje počínání ruských vojsk fotbalista oblékající dres Písku.
Daleko vyhraněnější názory má Alexej Malcev (33), který sice přijel do České republiky v roce 2012 z ruského Petrohradu, ale pochází z východní Ukrajiny.
Podle něj bychom měli důvody současného konfliktu na Ukrajině hledat v roce 1991, tedy v roce, kdy došlo k rozpadu Sovětského svazu. Na Ukrajině nejprve proběhlo referendum o odtržení země od SSSR, kdy se většina obyvatel vyslovila pro to, aby jejich vlast zůstala součástí Sovětského svazu.
„Výsledek referenda se ale nelíbil Spojeným státům, které zahájily mezi ukrajinským obyvatelstvem masovou propagandu. Výsledkem bylo odtržení Ukrajiny,“ říká Malcev a pokračuje: „Od svého vzniku se na Ukrajině nikdo vážně nezaobíral výchovou mládeže k patriotismu a upevnění nového státu. Naopak - úroveň veřejného vzdělání postupně klesala, přepisovaly se dějiny, média zevrubně rozebírala ‚tresty‘ minulého režimu. Postupně došlo ke změně veřejného mínění a jeho nahlížení na minulost. V roce 2004 proběhla takzvaná oranžová revoluce, jejíž vůdci nakonec horko těžko dosáhli vítězství. Ukrajinský lid byl ovšem velmi brzy zklamán, a proto v dalších volbách znovu (ano, znovu) vybral Janukovyče. Ten se mi nikdy nelíbil. Opravdu jsme nemohli najít někoho lepšího? Nejprve se nový prezident choval prorusky, pak ale usedl na dvě židle,“ popisuje ukrajinský rodák důležité mezníky minulých let.
Na události na Ukrajině se Malcev dívá jako na geopolitickou arénu - souboj Ruska a USA. „Krvavé konflikty, ke kterým došlo, nebyly od začátku mírné. Svou roli sehráli i agenti USA v bezpečnostních orgánech Ukrajiny. Táhlo se to dlouho a bez výsledku, proto se znovu vše zostřilo. Janukovyčovi se zprvu dokonce dařilo situaci zklidnit, Majdan totiž nepředstavoval zájmy ukrajinského lidu, jen nacionalistické menšiny. Znovu ale zafungovali agenti USA - a znovu začala téct krev. Došlo tak k vojenskému převratu, jehož výsledkem je, že půlka národa se cítí být ponížená a odstraněna od rozhodovacích pravomocí,“ nebojí se Alexej Malcev prezentovat otevřeně své myšlenky.
„V okamžiku, kdy už se zdálo, že Spojené státy zvítězily, Rusko udělalo velmi smělý a nečekaný krok, který rozhodil celý svět. Putin se zachoval jako pokerový hráč. Motiv USA je jednoduchý - Rusko velmi zesílilo na světovém poli a začalo překážet Američanům v jejich plánech. Proto bylo vhodné vytvořit nestabilní prostředí, kousek od ruských hranic. Úplně v ideálním případě s občanskou válkou, což by Rusku na dlouho svázalo ruce. Rusko ale zvítězilo. Začít ve státě řežbu, když se tam nachází silný vojenský kontingent, není tak lehké a bezpečné,“ dodává s úsměvem jihočeský Ukrajinec, který se k přítomnosti ruských vojáků na Krymu staví velmi kladně. „Západní svět, který často porušuje mezinárodní dohody, nemá žádné právo vinit Rusko z porušení nějakých úmluv. Slovy Alexandra III.: ‚U Ruska jen dva spojenci - armáda a flotila!‘“
Foto: UP9, Wikipedia
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Problém je mnohem složitější než si asi představujete. Krym byl v době kdy se rozpadal SSSR autonomní částí a už tehdy se rozhodovalo "co s ním" nakonec byl včleněn do Ukrajiny, ale s některými podmínkami a tyto podmínky byly zakotveny v ústavě Ukrajiny. Šlo především o to, že Krym měl značnou autonomii (proto se jednalo už od začátku o "krymskou autonomní republiku" a nikoli o nějaký okres který je prostě součástí státu). Tato republika měla v rámci Ukrajiny vlastní parlament a vládu a dokonce i některé věci nebyly spravovány z Kyjeva, ale ze Simferopolu (dalo by se to možná vzdáleně přirovnat ke statutu Skotska v GB. V této ústavě bylo i zakotveno právo "Krymské autonomní republiky" na to udělat referendum a na jeho základě případně z Ukrajiny vystoupit. Právě toto byla ústava za které se Krym připojil k UA a za které Rusko v Budapešti garantovalo její hranice. Tato ústava ale byla bez souhlasu právě lidí na Krymu změněna (jak demokratické, že) a následně byla práva této části změněna v podstatě na úroveň běžných občanů z ostatní části země a možnost referenda zcela vypadla. Takže ono to s tím kdo koho vlastně neoprávněně obral je dost složité. A právě toto bylo důvodem že se občanů v referendu ptali, jestli chtějí do Ruska, nebo jestli chtějí zůstat na UA ale s ústavou z roku 1992 (to že tam nechtějí zůstat ve stavu jaký byl před "revolucí" bylo jasné. A pokud se bavíme o "revoluci" ta rozhodně nebyla celonárodní, ani celostátní a v reálu se týkala vlastně jen Kyjeva, v jiných městech dokonce probíhaly demonstrace právě opačné, jen se o nich u nás nepsalo. Takže to že je něco vnitřní věcí státu je jistě pravda, ovšem pouze do chvíle, kdy ten stát, neporuší dohody které uzavřel směrem ven (třeba jako zrušení ústavy která zajišťovala připojení Krymu). Nevidím za sebe důvod řešit to že si UA parlament něco odhlasoval s ozbrojenci v sále (nakonec znalci historie si jistě vzpomenou na námořníky "rozpouštějící" ruský parlament za VŘSR. To že odhlasovali zákon o zrušení ruštiny (to bylo posléze zase zrušeno) neukazuje na nějakou ochotu se "dohodnout" s kýmkoli. To že to řadu lidí znejistilo je samozřejmé. A o tom jak nadšeně je "revoluce" (no spíše by se to dalo nazvat pučem) přijímána, myslím ukazuje to když z 18 000 příslušníků armády na Krymu jich jen 2000 chce zpět "domů" ostatní zůstávají. Zde je celkem zřejmé že si o té revoluci nedělají velké iluze. Vzhledem k tomu že UA armáda je z velké části složena z vojáků z povolání, je to prostě ukázka že ani ti nejen že nechtějí "krvácet za tuto vládu" ale prostě se ani nechtějí vracet. Ostatně to co se děje na levobřežní Ukrajině ukazuje jasně že rozhodně tam "Majdan" nemá podporu jakou nám předkládají naše noviny. Nemusí se mi líbit Putin, ani postup Ruska (a nelíbí se mi) ale to neznamená že budu padat na zadek před tím že zlomek národa na jednom náměstí svrhne vládu a následně ho u nás novináři oslavují. Nejde mi o to, kdo tam byl, to je věc Ukrajinců, ale o to, že pokud se u nás sejde někde třeba na Staromáku 10 000 lidí svrhnou vládu a následně instalují svou, rozhodně to nebude o demokracii ani o revoluci, tím spíš, když třeba půlka země bude jasně a zřetelně proti. A to je přesně to, co se na UA stalo. A Rusko sice není technologickým hegemonem, ale třeba na kosmickou stanici (mezinárodní) kosmonauty nikdo jiný nedoveze, dokonce i ti američané ve svých raketách používají motory z Ruska. A jen tak pro příklad, v domě budou dva nájemníci, jedn bude technicky zdatný, bude vymýšlet věci skvělé a ještě skvělejší, ale nebude platit za elektriku, ani za vodu, plyn a možná ani nájem, druhý bude prostě jen normálně pracovat, nebude mít doma to skvělé vybavení, ale bude mít vše zaplacené a soused si k němu bude chodit půjčovat, kdo z nich je nakonec úspěšnější? Srovnejte si dluhy "technického hegemona" a těch rusů, ono to opravdu vůbec není černobílé. Obě strany udělali spoustu chyb a jak už jsem psal, nelíbí se mi ani jedna, to že vám může připadat že fandím rusům, je dáno jediným, ukrajincům fandí veškeré naše noviny a jednoznačně o situaci píší značně zkresleně, ruský pohled je samozřejmě jiný, i on má svůj kousek pravdy. a to že si tady vypráví naši pisálci o tom co všechno ti zlí "rusáci" a jak jsou ukrajinci hodní, je blbost. Vina je na obou stranách (jak by to bylo v % nedokážu odhadnout) a pokud si budou lidé jako naši politici "masírovat svaly" budeto o ničem. A schválně, vydrží Rusko bez naší "technické pomoci" (pokud jim tedy nějakou dáváme) ? Pravděpodobně ano, to co berou od nás je spíš to co je u nich považováno za luxus a tak prostě utáhnou opasek překlopí do sebe stakan a zakousnou okurkou. Vydržíme my, když od nich pro tu "techniku" bereme suroviny, potřebujeme platby (třeba ropou) za naše zboží? Jsme schopni a ochotni si utáhnout opasky? Já si tím moc jist nejsem. Navíc značná část "naší" produkce je už v Asii a ta se moc ohlížet nebude. No a schválně kdopak bude živit zadluženou Ukrajinu, když velká část její výroby jde do Ruska (s tím už jsou problémy) a na trhy EU tahle výroba nesmí, neb nemá certifikaci dle EU norem. Ono je hezké si vyprávět o tom kdo je "technickým hegemonem" ale obávám se že EU na tom nebude až tak zázračně. A to že "sankce" EU a USA vypadají spíš jako aprílový žert ukazuje, že si i v bruseli uvědomují že to není tak snadné, jak si malují novináři a možná i vy.
jestli revoluci na ukrajině dělali občané, nebo fašisté není podstatné. ať je to jak chce, pořád se jedná o svrchovaný stát s nějakým právním rámce, s nějakými mezinárodními právy a závazky. ukrajinci si ten problém měli interně vyřešit sami. povídání o tom, že rusové nechtějí západ přímo na své hranici je nesmysl - stejně ho tam mají v podobě jiných států a pokud se ukrajina stane členskou zemí EU a dokonce například i NATO, pak je jedno jestli to bude celá země a nebo jen nějaká část. rusko bylo světovou velmocí, nikdy ale nebylo technologickým hegemonem. pokud na ně dlouhodobě dopadnou sankce, uvrhne je to možná do izolace, ekonomického propadu a dalšího technologického zaostávání. velmocí bude pouze ten, kdo bude mít palec na špičkových technologiích.
Celkem souhlasím s Kocourem. Ať se nám to líbí, nebo ne, Rusko hájí své zájmy tak jako USA třeba na Grenadě a jinde ve světě v poslední době. Od novinářů se pravdu nedozvíme. Jednou jsou prosovětští /v době před "sametem"/ a nyní proameričtí. O vyváženosti zpráv nejen v našem tisku a TV stanicích se dá dost dobře pochybovat. Stále se nám lže, jako o radaru v Brdech. Zajímavý názor najdete na http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Sofie-Chrtkova-Kdyz-to-neslo-po-dobrem-306548
Těžko soudit jednotlivé strany konfliktu, nicméně to že Janukovyč nepodepsal smlouvu s EU, lze odsuzovat až ve chvíli, kdy diskutující zná alespoň hlavní body v ní obsažené. ty ale kupodivu naši novináři nijak neuvádí. Měl jsem možnost alespoň část návrhu vidět (to vědí u nás se všecko rozkecá) a celkem se nedivím že nepodepsal, kdyby ano byl by na zastřelení. Ukrajinci měli otevřít svůj trh pro zboží z EU, zboží z Ukrajiny ale na trhy EU nemohlo, protože neodpovídá normám EU (takže by museli dál platit clo, podobně to bylo s pohybem osob, pohybem pracovníků... Takže podepsat to by bylo hodně sebevražedné. A ať se nám to líbí či nikoli, Janukovyč byl zvolen ve volbách, na které dohlíželi komisaři z EU, na Majdanu se sešla nikým nevolená skupina lidí a ta jmenovala vládu. Kolik jich bylo je otázkou, odhady jsou od 30 do 100 tisíc, Ukrajina má ale přes 45 milionů obyvatel, takže ten zlomek jim tu vládu vnutil (nebo jak to chcete nazvat). Nedělejme si iluze, rozhodně nešlo o nějaké celospolečenské hnutí, krom Kyjeva (a snad něco málo ve Lvově) se nikde jinde nic nedělo, takže to zřejmě nijak mohutný odpor nebyl. Ve skutečnosti zřejmě se začala Ukrajina sjednocovat až po tom co na Krymu začala ruská "přítomnost". A ani teď rozhodně není Ukrajina nadšena z Majdanu, část země je vyloženě proti (ta levobřežní) část je asi spíše vlažně pro. Ale postoj armády je nejasný a "vláda" se na armádu asi spolehnout nemůže, takže ji nechává stranou (Ukrajina má armádu z větší části z profesionálů, branců je asi 1/3). V reálu asi lze počítat jen s některými jednotkami MV. Takže obávám se, že na to aby se dalo rozumně diskutovat o reálné situaci nemáme nikdo znalosti reálií. Nevím jak je to na Krymu, počet ruskojazyčných obyvatel je tam udáván od 60 do 80%, jak budou hlasovat je asi jasné, místní tataři se podle svých vůdců nemají zúčastnit, takže ruská armáda ani nebude muset nijak švindlovat a referendum dopadne pro odtržení. No a dost těžko se zavádí sankce proti někomu, kdo vám dodává energii (němci to zhoršili odstavením jaderek, za něž mají zaskočit právě plynové elektrárny). Rusko jistě potřebuje peníze za plyn, jenže od příštího roku má fungovat plynovod do Číny a Čína odebere klidně ten plyn za nás. Nejsem z Rusů (ani z Ukrajinců) nadšený, ale reálně nějak nevidím moc možností jak jim nějak "zatopit". Co nekoupí od nás koupí od číňanů, takže to bude trest spíš pro nás, energie už jsem zmínil, a to že jim necháme víza, no to je asi jako když je ČR měla (nebo ještě má?) do Kanady, nevím jak koho, ale mne to zas až tak nepostihlo. Rusové samozřejmě budou Putina obdivovat a chválit, takže dovnitř je to pro něj skvělé. A jedna drobnost, která se moc neuvádí, Ukrajina má obří dluhy za plyn, a svou závislost chtěla řešit těžbou z moře, jenže naleziště jsou, kupodivu, u pobřeží Krymu. Možná i to je důvod ruského zásahu. Země tak bude dál závislá na ruských dodávkách. Rozhodně se nedá říci že jsou tam strany skvělých a hodných a na druhé straně zlých a lumpů, která je která si vyberte sami, obě strany mají zřejmě řadu více či méně čistých důvodů a ani jedna nejsou Mirkové Dušínové. Myslím že není žádné dobré řešení, jen nějaké méně špatné. Jo a pokud šlo o zničení korupce, Tymošenková rozhodně není žádná voňaví květinka korupcí nedotčená.
