Čtvrtek 21. 5. 2026 | Svátek má Monika
Dnes, 16:00
Senovážné náměstí dnes patří k rušným dopravním uzlům Českých Budějovic, ještě na začátku 20. století ale sloužilo hlavně trhovcům, formanům a sedlákům z okolních vesnic. Historik Jan Schinko v dalším díle Drbny historičky připomíná dobu zelných a dobytčích trhů, tramvají mířících kolem staré nemocnice i čas, kdy se kyselé zelí šlapalo v dřevěných sudech a vozíky tažené psy byly běžnou součástí městských ulic.
Představuje se pohled na západní polovinu dnešního Senovážného náměstí před rokem 1914 v čase trhu na zelí. Západní linii tvoří kostel sv. Rodiny na levém břehu Mlýnské stoky a klasicistní objekt staré nemocnice na pravém břehu, mezi nimiž je vidět do Vídeňské ulice. Vlevo jede tramvaj ze zastávky s názvem Spolková ulice (dnes Jirsíkova). Po postavení poštovního úřadu se zastávka jmenovala Hlavní pošta. Pohledově vyniká stará nemocnice z roku 1829 podle projektu městského stavitele Josefa Bednaříka. Novogotický kostel sv. Rodiny je z roku 1888.
Na zelném trhu se prodávalo a kupovalo hlavně hlávkové zelí. Na jedné plachtě lze přečíst, že jde o firmu z Lince. Zelí se kupovalo, doma nakrouhalo a naložilo. Ještě kolem roku 1950 si každý, kdo měl možnost (dobrý sklep, byl majitelem domu), zelí nakládal. Také se v těch letech po druhé válce šiškovala v posadě husa.
Čtvrtek, 7. května 2026, 16:00
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na dnes už zaniklou budějovickou hospodu Na Šlajferně, která desítky let patřila k nejznámějším podnikům ve městě. Přečtěte si, proč se legendární hostinec stal oblíbeným místem zedníků i šoférů,...
Zelí se muselo v dřevěném sudu důkladně ušlapat, aby se vytěsnil vzduch. Odtud pochází úsloví „šlapat zelí“, přeneseně podupávat jako při šlapání zelí. Někdo zelí nenakládal, ale koupil si ho na trhu na hlavním náměstí nebo v obchodě. Hlávky zelí se prodávaly i na ovocném a zeleninovém trhu pod Černou věží. Tradovala se příhoda se zelím právě zpod Černé věže. Jeden Němec si koupil dvě hlávky a nadával německy, že jsou špatné. Slyšely to dvě Češky, vyčinily mu a přinutily ho, aby se omluvil a dal 10 Kč na Matici školskou. Dal.
Na obrázku si lze prohlédnout různé druhy a velikosti bednění vozíků, kár, dvoukoláků apod. To byl běžný dopravní prostředek v době, kdy bylo ve městě asi pět automobilů a po válce devatenáct. Také vozík byl za c. k. malý majetek. Kdo měl dvoukolák, mohl poskytovat služby. Odvézt skříň, něco nábytku, plné pytle, prostě cokoli uvezl. Mlékařkám pomáhal táhnout vozík velký pes. Vozily mléko z okolních vesnic. Movitým majetkem byl kůň a povoz. Hodně utáhli voli.
Vypadá to dost archaicky, ale to byl úplně jiný čas. Např. městská elektrárna začala dodávat proud až v roce 1909. Většina ulic mimo centrum se začala dláždit až po roce 1924. Hlávkové zelí na trhu bylo většinou lacinější než v kamenném obchodě. Sedlák přijel s koňmi z Roudného a hned prodával bez marže překupníka a obchodníka. Platil jen trhový poplatek. Řečeno stručně.
Čtvrtek, 30. dubna 2026, 16:00
V dalším díle Drbny historičky se historik Jan Schinko vrací k době, kdy ještě první máj provázely obavy z nepokojů, zákazy demonstrací i připravené vojenské jednotky. Úřady hrozily tresty za stávky, zatímco ve světě sílily požadavky na...
Na Senovážném se konaly do let kolem roku 1900 také dobytčí trhy, než byly přeloženy k plynárně a později na městská jatka na Pražské. Senovážné náměstí tehdy nemělo ustálený název. Používal se termín Na Starém dobytčím trhu.
Není přesně zjištěno, kdy ze Senovážného ustoupily trhy na zelí. Asi postupně po postavení Hlavního poštovního a telegrafního úřadu. Radní tam zařídili park, mimo jiné i z hygienických důvodů. Později zde vznikl meteorologický sloup (inicioval ho zdejší Okrašlovací spolek) a pomník plukovníka Švece.
V roce 1914 byla zbořena stará nemocnice. Ani nepřekážela a navíc to byla bytelná budova podobně jako Mariánské kasárny a kamerál v České 66. Město mohlo využít starou nemocnici jinak. Případná infekce byla vyřešena už dříve přestěhováním infekčního oddělení v roce 1886 do nové budovy vzadu za Šmídovnou na Pražské. Na starou nemocnici si však lidé stěžovali ani ne tak kvůli hygieně, ale kvůli nemravnosti. V budově byly ubytovány dorostenky a mladší ženy za přestupky. Z oken pokřikovaly na kolemjdoucí a nabízely jim nemravné služby. Radnice to neustála a nechala dobrý dům zlikvidovat.
Zelí, zelnice nebo zelňáky nezmizely. Jen pamětníci upozorňují, že takové kyselé zelí ze sudu, nahoře s poklopem zatíženým kamenem, kdy se poklop nadzvedl a sud vydal lákavé aroma, se dnes těžko sežene.
Chceš mít přehled o tom, co se děje kolem tebe?
