Sobota 22. února 2025 | Svátek má Petr
Stříhání takzvané železné opony - ostnatého drátu vymezujícího ostře střežená hraniční pásma na jižním a západním okraji Československa - je jedním ze symbolů pádu komunistického režimu po listopadu 1989. Od tohoto okamžiku ve čtvrtek uplyne již pětadvacet let.
Toto odstraňování ženijně technických zátarasů začalo na vybraných úsecích hranic s Rakouskem 11. prosince 1989. První etapa prací se týkala asi 150 kilometrů. Československo mělo na hranicích s Rakouskem a SRN téměř 700 kilometrů těchto překážek.
O odstraňování zátarasů na hranicích s Rakouskem rozhodla federální vláda počátkem prosince, a to tam, „kde to vyžaduje rozšiřování turistického ruchu a styk pohraničních oblastí při zachování nezbytných potřeb obrany“.
Na jihu Čech se v první etapě jednalo o okolí Horního a Dolního Dvořiště, Českých Velenic, Nové Bystřice a Slavonic, na jižní Moravě, kde se první etapa zaměřila na okolí všech pěti hraničních přechodů, například u přechodu Hatě u Znojma pohraničníci již od šesti hodin ráno odstraňovali čtyři kilometry pásu, který tvořily kůly s ostnatým a jiným drátem a protitankové betonové jehlance. Odstraňování „železné opony“ začalo i na Slovensku, a to v úseku o délce 31 kilometrů podél Děvínské Nové Vsi a Rusovců.
Ženijně technické zabezpečení mezi ČSSR a Rakouskem bylo dokončeno v roce 1953. Celý zátaras se skládal z ochranného plůtku s pomocnou signalizací, trasou telefonního vedení, z vnitřního kontrolního pásu a signální stěny ve tvaru T s výškou asi tři metry.
V systému bylo nízké napětí 24 V a zkrat znamenal spuštění poplachu a výjezd pohraničníků. U zátarasu se nacházela asfaltová komunikace (takzvaná signálka) a pěšinka kolem plůtku pro údržbu.
Zdroj: ČTK
Foto: Marcin Szala, Wikipedia
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
