Obrovskou životní zkušeností byly povodně v roce 2002 pro tehdy sedmadvacetiletého policejního inspektora českobudějovického obvodního oddělení Bohumila Bednáře.
„Voda napáchala obrovské škody, nechala za sebou spoušť. I když u nás třeba nepadaly domy, i tak to byla zkáza. Bylo mi velice líto lidí, kterých se vodní živel nějakým způsobem dotkl. Ale zase jsem viděl nebývalou soudržnost lidí. Tyto události je nebývale semkly, lidé si pomáhali, drželi při sobě,“ uvádí policista. „Hlídali jsem obydlí, domy, byty, které lidé opustili, aby je nikdo nevykradl, neničil. S ničím takovým jsme se naštěstí ale tady v Českých Budějovicích nesetkali. Mnozí ale ve městě zůstávali. A v domech bez elektrického proudu, lidé posedávali po chodbách, při svíčkách si třeba povídali. Člověk držel jeden druhého, dávali si najevo svou solidaritu a tím se podporovali,“ vzpomíná na služby v době povodní Bohumil Bednář, který sice dnes říká, že to byly služby velice klidné, bez trestné činnosti, ale s velice zvláštním nádechem, atmosférou.
Při srpnových událostech byli všichni členové záchranných složek na nohou. A výjimkou nebyli ani policisté. „Byli jsme od rána do večera v terénu, pokud to šlo. Vzpomínám si, že jsem v prvních dnech řídil dopravu na křižovatce ulic Strakonická a Pražská. Ale voda i tam rychle stoupala, takže jsem ji musel brzy opustit. Pak už tam ‚úřadovali‘ hasiči na člunech,“ říká policejní inspektor. „Tenkrát jsem musel často mnohým řidičům hodně vysvětlovat, že dál neprojedou. Někteří si říct dali, někteří ale ne. Pak ale tihle přidělávali práci hasičům, kteří je museli z vody z utopených aut vyprošťovat,“ uvádí policista. Podle něj by se ale zmiňovaní řidiči už teď zachovali jinak. „Jak už jsem řekl, pro každého z nás to byla obrovská zkušenost, a to ve všech směrech,“ dodává.
Služby byly tehdy hodně náročné, nejen psychicky, ale i fyzicky. „Šli jsme ze služby do služby, kdo mohl, šel se prospat domů, ale mnoho mých kolegů se domů z práce několik dnů nedostalo. Voda jim to znemožnila. Já jsem měl to štěstí, že jsem bydlel kousek od služebny, takže jsem se mohl jít domů vyspat a nabrat nové síly,“ vysvětluje Bohumil Bednář. Ten také připomíná, že řada policistů pomáhala i v jiných lokalitách. „I pro tohle tady jsme. Jsme připravení pomáhat, vždy a za všech okolností. A my s tím počítáme,“ podotýká.
I když všichni policisté v době povodní tady byli tělem i duší především pro ostatní obyvatele, dotýkaly se povodňové události také jejich rodin a nejbližších. „Moje manželka je zdravotní sestrou, takže chápala, že já musím být v práci, že to okolnosti vyžadují a je potřeba každého. Ona to měla totiž podobné. Tehdy také sloužila. Byla pořád v práci, ale tam je tehdy voda pěkně ‚utápla‘ . Obavy jsem určitě měl, ale jakmile jsme zase byli v telefonickém spojení, bylo to mnohem lepší, byl jsem rozhodně klidnější,“ vzpomíná českobudějovický policista.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
