POVODNĚ 2002: Lidé při povodních nezlobili, měli jiné starosti, vzpomíná budějcký policista

„Telefony nezvonily, opravdu se vůbec nic nedělo. Byl nebývalý klid, takový jsem jindy nezažil. Lidé prostě nezlobili, neměli na to čas ani myšlenky,“ uvádí českobudějovický policista a podotkl, že mnohem horší to ale měli kolegové na Písecku, kde nejenže řádila také velké voda, ale objevili se tam i nájezdníci, kteří hodlali rabovat.

„V Českých Budějovicích se i kvůli tomu hlídali domy, byty, které lidé museli kvůli velké vodě opustit. Byli jsme k ruce záchranářům, hlavně hasičům. Hlídali jsme také mosty, a když jsme byli jednou na křižovatce Diamant, která byla pod vodou, najednou vidíme muže, který vodou míří k benzínové čerpací stanici, která je opodál. Volali jsme na něj, už jsme se připravovali, že za ním vyrazíme, ale když na něj kolega hodně rázně a hlasitě houkl, zastavil se a šel zpátky. Dodnes nevíme, proč tam šel, proč chtěl tak riskovat,“ vzpomíná Milan Nechanický.

On i jeho kolegové měli velké štěstí, na rozdíl od policistů z jiných obvodů. Měli totiž služebny v Dlouhé ulici, ale na jaře se přestěhovali do nového, do sídliště Máj. „Kdybychom byli ještě ve starém, tak jsme se nedostali z práce ani do práce několik dnů,“ podotýká policista, který se svými kolegy snažil všem maximálně pomáhat. Tady na Máji, na místě, kde dnes stojí Billa, tehdy tambyla ještě loukou, přistál vrtulník, který přivezl zásoby jídla, pečivo, a vodu. Lidé nemohli nikam a my jsme proviant rozváželi,“ připomíná policista.

Milan Nechanický, byť jemu konkrétně voda nezpůsobila žádnou újmu, vzpomíná na srpen před patnácti lety s velkým smutkem v očích. „Bylo to strašné, voda napáchala spoustu škody, zkázy, nadělala obrovskou spoušť, mnohde si její řádění vyžádalo i oběti na životech. Velice obdivuji všechny, kteří si tím prošli a dokázali se oklepat, dát své domovy do pořádku. Jak jsem řekl, byť mě voda nevzala nic, pořád to mám před očima, to neštěstí, tu obrovskou bezmoc. Voda nám ukázala, jakou má sílu,“ říká Milan Nechanický.