Kdysi chtěl být fotbalistou, nakonec kope krumpáčem... Ne však jako dělník, nýbrž jako archeolog. Michal Preusz se vydal studovat ze západočeských Domažlic na univerzitu v Českých Budějovicích, kde posléze poznal i svou partnerku Kláru Paclíkovou, ostatně také archeoložku. Před několika týdny se oba vrátili z výzkumu v Itálii. Pojďme nahlédnout pod pokličku zaměstnání, jakým je archeologie. V první části se zaměříme na práci v Itálii, protože je samozřejmostí, že jsou Michal s Klárou plni dojmů. Ve druhé části, kterou přineseme v dalších dnech, se pak budeme více věnovat jejich životnímu příběhu.
Letos v září jste se účastnili spolu se studenty Jihočeské univerzity výzkumu v Itálii - konkrétně v oblasti zaniklého města Castrum Novum. Co bylo vaším cílem?
Michal: Do Itálie jezdíme dělat archeologický a paleoekologický výzkum už čtyři roky. Naším vědeckým záměrem je rekonstrukce minulé krajiny okolo zaniklých etruských a římských měst situovaných severně od Říma. V rámci výzkumu odebíráme organické materiály, například dřevěné artefakty či makrozbytky rostlin. Na základě toho se pokoušíme poznat vývoj a změny krajiny ve střední Itálii. Spolu s kolegy zjišťujeme například, s jakými rostlinami se lidé ve starověku dostávali do styku, jak využívali své okolí a co tehdy lidé jedli. Náš výzkum probíhá zejména na souši, ale děláme také výzkum pod vodou, protože města jsou z části zatopená mořem. Je samozřejmé, že právě podmořský výzkum přináší největší množství organického materiálu a zároveň je pro Čechy velmi atraktivní.
Přímo vy také pracujete pod vodou?
Michal: Ano, ale nejčastěji na souši...
Nikdy by mě nenapadlo, že archeolog musí umět i plavat... (smích)
Klára: Nemusí, ale v tom případě nemůže dělat podmořský výzkum. (smích) Také bych chtěla dodat, že tento typ výzkumu mohou dělat jen lidé, kteří na to mají licenci a potápěčské zkoušky.
Jak se český archeolog dostane k výzkumu v Itálii?
Michal: Klára v Itálii studovala. Já tam byl také na studijní stáži. Vytvořili jsme si osobní kontakty. Důležitou roli sehrál i fakt, že jsme navázali na mezinárodní kontakty archeobotaniků z Jihočeské univerzity s protějšky na univerzitě La Sapienza v Římě a našli jsme přátelsky naladěného archeologa Flavia Enei, který vede veškeré výzkumy v široké oblasti mezi současnými městy Santa Marinella a Santa Severa v samém srdci Itálie. To nám hodně pomohlo.
Klára: Ke spolupráci skutečně došlo na základě mnohaletých kontaktů a známostí. Jejich záměrem je, abychom se zapojili do světově významných archeologických výzkumů a navázali spolupráci s někým ze zahraničí, což není příliš běžné. Italové jsou navíc málokdy ochotní dělit se s cizinci o poznávání svého kulturního dědictví. První tři sezony, které jsme v Itálii zažili, byly defacto poznávací. K samotnému výzkumu nás vlastně pustili až nyní. Je to celkově běh na dlouhou trať. Získat si důvěru u Italů je náročné.
Jaký bude výstup vaší práce v Itálii?
Michal: Každý rok vychází kniha, která se týká výzkumných aktivit na Castrum Novum. Vedle toho vychází odborné články. Výstup je veskrze vědecký, ale cílem je také popularizace. Na lokalitě rostou díky velké podpoře široké veřejnosti naučné tabule,o výzkumu se píše v novinách, mluví v televizi a do výzkumu jsou pozvolna zapojování jak studenti vysokých škol, tak regionálních gymnázií. Je to pak přitažlivé pro nejširší veřejnost i pro turisty.
Jak je takový výzkum financován?
Klára: Různě. První sezóny byly financovány Evropskou unií. Poslední a budoucí sezonu financuje Jihočeská univerzita. Získali jsme peníze na to, abychom na výzkum vzali studenty a seznámili je s mezinárodním výzkumem.
Kolik času osobně v Itálii trávíte?
Klára: Od té doby, co tam nestuduji, tak mnohem méně. V Itálii jsem studovala pět let. Chvíli jsem byla na škole tady, pak tam, pak zase tady. Letos jsme tam byli pouze tři měsíce…
A nechcete v Itálii zůstat?
Klára: Permanentně určitě ne...
Michal: Kvůli rodině chceme být v ČR, ale z hlediska archeologických výzkumů je to tam bezkonkurenční paráda. To jednoznačně.
Máte vysněnou zemi, ve které byste chtěli provádět výzkum?
Klára: Itálie. (smích)
Michal: Moře, dobré jídlo, sluníčko, bezva lidé, vysoká životní úroveň... V Itálii je to fakt fajn. Třeba v Egyptě jsou úžasné nálezy, ale životní úroveň je úplně někde jinde.
Klára: Co se týká výzkumů, tak je v Itálii úplně jiná mentalita. Pracuje tam plno dobrovolníků, kteří jsou třeba v důchodu. Dělají to ze zájmu, z lásky. Tady se archeolog na výzkumu setkává s lidmi, kteří jsou brigádníky bez absolutního zájmu. Tam to lidé dělají, protože chtějí.
Michal: Dodal bych, že u nás se často setkávám s pochybovači o přínosu archeologie pro naši společnost. V Itálii je to díky nálezům monumentálních etruských a římských památek zcela o něčem jiném. Lidé tam archeologii a historii doslova hltají...
Klára: ...vědí, že je archeologie základní pilíř turismu. Ale bylo by spravedlivé dodat, že i tam někteří lidé o archeologii pochybují, i když v podstatně menší míře.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
