Nechci se jen zalíbit, chci dělat věci dobře, říká nově zvolený rektor Tomáš Machula

Vystudoval jste chemii, teologii a filosofii. To není úplně obvyklá kombinace. Jak se to přihodí?
Jednoduše. Studoval jsem gymnázium ještě za komunistů a na konci osmdesátých let jsme byli všichni tlačeni dělat něco technického nebo přírodovědného. Byla to doba, kdy se to velice zdůrazňovalo. Mě toho ve škole bavilo spoustu. Kromě toho, že jsem rád četl knihy, jsem měl rád i chemii. Když nás tedy tlačili do techniky, tak jsem šel studovat chemii, což byl takový rozumný kompromis. Potom po převratu, kdy se objevila spousta nových výzev, nových knih a nových věcí, tak to člověku nedalo. Vzhledem k tomu, že jsem byl tehdy čerstvý konvertita ke křesťanství, tak když otevřeli teologická studia i pro laiky, tak jsem se přihlásil. Pak jsem si jednou musel vybrat. Původně jsem si myslel, že se budu živit chemií a bavit filosofií a teologií. Nakonec se to vyvrbilo jinak.

Můžete nějak přiblížit, v čem spočívá váš akademický výzkum?
Většina filosofů dělá dílem něco historického a dílem něco systematického. Já se v té historické oblasti zaobírám dlouhodobě středověkem, hlavně se snažím soustředit na Tomáše Akvinského a na jeho následovníky. Jsou to tedy překlady, komentáře, texty týkající se historie jejich myšlení a podobně. Na té systematické rovině je to pak hlavně antropologie a etika. Samozřejmě se tyto dvě roviny někdy scházejí dohromady. Když překládám něco od Tomáše Akvinského, tak poslední dobou jsou to hlavně spisy týkající se etiky a podobně.

Rektor byl zvolen až čtvrtou volbou. Jaká je to pro univerzitu vizitka?
Podle mého soudu je to trošku ostuda, ale na druhou stranu bych to zase tolik nepřeceňoval. Prostě ne vždy se zadaří zvolit v prvním kole a tady to došlo až do čtvrtého… Myslím si, jak už jsem mnohokrát řekl, že je škoda, že nebyl zvolen dosavadní rektor. Veřejně prezentované důvody, pro které zvolený nebyl, se mi jeví do určité míry jako zástupné. Proto si myslím, že je trochu zbytečné, že to došlo až do čtvrtého kola. Ale zase bych samotný počet kol volby nepokládal za obrovskou tragédii. Je to jakési klopýtnutí na cestě. V nějakém rozhovoru jsem to nazval průšvihem, ale nechtěl bych, aby to slovo bylo interpretováno opravdu jako tragédie.

Byl jste zvolen jednadvaceti hlasy, což je nejnižší potřebný počet. Nebojíte se silnější opozice?
Myslím si, že bát se má smysl až tehdy, až něco vybafne. Bát se už teď je trochu předčasné. Když jsem funkci přijal, chci být rektorem pro všechny fakulty, pro celou univerzitu. Nehodlám odměňovat ani preferovat vlastní fakultu. Ani někoho, kdo mě volil nebo podporoval. O to mi opravdu nejde. Chci udělat něco pro celou univerzitu, a pokud to někteří lidé budou brát jinak, tak se budu snažit se s tím se ctí vypořádat. Rozhodně nechci předem linkovat nějaké bojové linie.

Ještě před čtvrtou volbou odstoupil docent Pána. Překvapilo vás to?
Ne, moc mě to nepřekvapilo. Já jsem to i očekával, a to z toho důvodu, že není moc obvyklé, aby se rektor soukromé školy ucházel o post rektora veřejné vysoké školy. Bylo zjevné, že atmosféra tady mu není příliš nakloněna. Něco podobného se stalo i před čtyřmi lety, kdy kandidovali třeba někteří prorektoři a těsně před volbou odstoupili. Někdy tím ten člověk chce třeba něco sdělit a ten proces před volbou mu umožní své názory veřejně prezentovat. Někdy si takhle člověk může říkat o nějakou funkci, když kandiduje a pak uhne. Někdy opravdu ten člověk chce být zvolen a pak si vyhodnotí, že bude lepší se ctí odstoupit, než dostat málo hlasů. Je to různé a já nehodlám soudit, který z těch případů byl zrovna docent Pána, ale jeho odstoupení mě nepřekvapilo, protože bylo zřejmé z atmosféry na univerzitě, že nemá příliš velkou podporu.

Co pro vás znamená funkce rektora?
Ono se to těžko říká. Je řada lidí toužících po funkcích. Já jsem kdysi, když mi bylo kolem dvaceti pětadvaceti, také toužil po funkcích a nikdo mi žádné nechtěl dávat. A když mi náhodou nějakou dali, tak jsem to zvrtal. Dnes po funkcích netoužím a lidé za mnou chodí, abych nějakou vzal. Takže funkce a moc nejsou cílem mého života. Zkrátka kandidovat a následně přijmout funkci se mi zdálo jako rozumné přijetí odpovědnosti za celek. Není to pro mě fráze. Věřte mi to, nebo nevěřte, ale je to tak. Spíše je to pro mě neplánovaná věc, kterou jsem nechtěl, ale prostě jsem ji přijal. Udělat něco dobrého pro univerzitu je přece rozhodně zajímavá výzva.

Jaké byly vaše první pocity po zvolení?
Upřímně řečeno, bezprostředně po zvolení… Já vlastně ani nevím, protože to je taková situace, kdy nemáte moc čas a prostor na nějaké pocity. Najednou se musíte někde postavit, vysoukat ze sebe pár srozumitelných vět. Já jsem se s tím, že jsem přijal kandidaturu, nějak vyrovnával v těch dnech před volbou. Říkal jsem si, že jsem to možná neměl přijímat a mohl jsem mít klid. Po tom zvolení už najednou kostky byly vrženy a přemýšlet, co by bylo, kdyby bylo, už bylo zbytečné. Dílem to bylo vlastně i ulehčení, že už je rozhodnuto, a že se podle toho musím zařídit.

Už se ví, kdy budete jmenován?
Zatím se to neví. Je to věc, která je teď v procesu a já čekám, až mi někdo dá nějak vědět. To ale rozhodně nebude hned.

Ve své vizi, kterou jste prezentoval veřejnosti, jste kladl důraz na kvalitu. Co to ale konkrétně znamená?
Ve všech rozhovorech, které jsem dával, z toho udělali kvalitu výuky. Samozřejmě kvalita se týká i výuky, ale já myslím kvalitu, která zasahuje především vědeckou práci a také komunikaci uvnitř univerzity a další procesní záležitosti. Kdybych měl udělat nějakou hierarchii, tak rozhodně na prvním místě bude vědecká práce, od které se odvíjí kvalitní výuka. Jenom ten, kdo je dobrý vědec, může předávat aktuální poznatky. Je to tedy vědecká práce, poté výuka a pak až o kus dál to ostatní. Děláme spoustu věcí a mohli bychom je dělat lépe. Nemá smysl snažit se zlepšit vše a hned, protože některé věci, zaplaťpánbůh, že fungují, i když nefungují úplně nejlépe a rozvrtat je by nebylo úplně ideální. Na druhou stranu teď máme příležitost do některých věcí systémově zasáhnout z důvodu nového vysokoškolského zákona. Řadu věcí musíme předělat, a to zásadním způsobem. To je obrovská výzva. Teď, když musíme věci změnit, tak je předělejme tak, aby fungovaly co nejlépe. Jde o to, aby se podpořily pracoviště a obory, kde se opravdu dělá kvalitní výzkum. Za druhé, aby se tyto věci překlopily do výuky. Tady nejde jen o to, aby ti lidé dobře přednášeli, ale také o to, aby byly rozumně postavené studijní programy. To samozřejmě nelze udělat najednou, ale postupně v průběhu několika let. Jedna z věcí, které nový zákon vyžaduje, je zřízení rady vnitřního hodnocení, která bude pro univerzitu velmi významná a bude rozhodovat o zásadních věcech. Mimo jiné to bude jakási interní akreditační komise. Tady všude musí být důraz na kvalitu. Ne aby se naplnily ambice konkrétního člověka nebo abych se zalíbil. Proto také říkám, že mým horizontem je první funkční období a dál zatím nepřemýšlím. Chci dělat věci tak, aby byly dobré, ne tak, abych se někomu zalíbil za účelem znovuzvolení.

Rada vnitřního hodnocení tedy bude tuto kvalitu hodnotit?
Ano. Každá univerzita, pokud si bude sama chtít rozhodovat o svých vnitřních záležitostech, tak musí mít metodologii vlastního hodnocení. Tím musí univerzita ukázat, že umí posoudit, co je dobré a co ne, a prosadit to. Jak ta rada bude vypadat, zatím není jasné, protože zákon jenom říká, že předsedou je rektor, členem musí být předseda senátu a jeden student. Další věci možná budou upřesněny, ale víc zatím nevíme.

Je něco v čem byste rád navázal na předchozí vedení?
Rozhodně v jakési otevřenosti univerzity navenek. Žádný rektor, co si pamatuju, nebyl tak kritizovatelný jako ten současný. Ta atmosféra byla naprosto svobodná a bylo možné cokoli říct. Ať si kdo chce, co chce, říká. To, že se nebojíte říct, že je něco špatně, považuji pro samosprávnou demokratickou instituci, jako je veřejná vysoká škola, za naprosto klíčové.

Libor Grubhoffer byl chválen za svůj vztah ke studentům. Plánujete zachovat například Ptejte se rektora?
Zatím nevím. Nemám nic proti Ptejte se rektora, pokud by to bylo žádáno. Ale musím si promyslet strategii komunikace jak s veřejností univerzitní, tak mimouniverzitní. Přece jen jsem byl zvolen před týdnem a toho času není mnoho. Rozhodně chci ale zachovat co největší míru komunikace. Jakou to bude formou, to ještě nevím. Nemám tendenci všechno dělat úplně jinak, ale každý člověk je jiný a komunikuje svým stylem.

Je naopak něco, co budete dělat jinak?
Asi se budu mnohem více snažit komunikovat se senátem, protože některé věci jako například mzdový předpis, byly dohodnuty s děkany a vedeními fakult, kde problematické nebyly, ale v senátu následně narazily. Myslím, že tady možná došlo k podcenění toho, že některé věci je třeba komunikovat na více frontách než jen s vedením fakult. Popravdě řečeno bych si ale rád nejprve koncepčně promluvil s dosavadním rektorem a sám se ho zeptal, jaké vidí problémy a co on sám by mi doporučil. Podobným způsobem se už teď bavím s různými děkany. Zajímá mě, jaké oni vidí slabé a silné stránky. Jsem samozřejmě jiný člověk než Libor Grubhoffer a spoustu věcí budu dělat jinak, protože jsme prostě jiné osobnosti. Poučit se z toho minulého, jak dobrého, tak špatného, se ale samozřejmě chci.

Máte už představu o týmu prorektorů?
Tým se postupně krystalizuje. Rád bych, aby prorektoři byli čtyři - pro vědu, pro studijní záležitosti, pro zahraničí a pro vnitřní hodnocení nebo pro akreditace. Tady ten název ještě není úplně jasný. Právě poslední zmiňovaný prorektor by měl mít na starosti rozvoj univerzity, který teď v tomto období bude důležitý, a to je především implementaci nového vysokoškolského zákona. Se dvěma osobami už jsem dohodnut. O dalších dvou prorektorech přemýšlím a vyjednávám. Zatím, než s prorektory předstoupím před senát, bych nerad říkal více. Senát sice prorektory neschvaluje, ale vyjadřuje se k nim, takže mi přijde slušné a vhodné je představit nejprve senátu.

Prorektoři budou asi z různých fakult…
Zatím ti dva, se kterými jsem dohodnut, jsou z různých fakult a nejsou z Teologické fakulty. Jde o to postavit tým tak, aby si sedl lidsky i odborně, aby to byli lidé, kteří mají autoritu, nejsou příliš kontroverzní a jsou pokud možno z různých fakult. Nerad bych také podceňoval ženský prvek, ne kvůli nějakým hloupým genderovým kvótám, ale proto, že ženy přemýšlejí a jednají trochu jinak, což je obrovské obohacení. Mít alespoň jednu ženu v týmu je vždy lepší, než mít ryze pánskou společnost. Jak to půjde, se ale ještě ukáže. Někteří minulí rektoři měli třeba dva prorektory z jedné fakulty, ale víc než dva z jedné fakulty to už asi není vhodné. Nicméně rektor i prorektoři mají pracovat pro celou univerzitu, z které jsou fakulty, je v zásadě sekundární záležitost.

Je něco, co byste chtěl na závěr vzkázat studentům nebo i veřejnosti?
Aby mi drželi palce a aby mě hodnotili spravedlivě. Nadávali, když si to opravdu budu zasluhovat. Chválili, když si to opravdu budu zasluhovat. Nechválili, když budou chtít něco přese mě dosáhnout, a nenadávali jenom tak z principu. Velmi bych stál o co nejlepší zpětnou vazbu.