Mistryní republiky v pole dance je dívka z Budějc!

V Čechách se tomuto nepříliš známému sportu věnuje čím dál tím víc lidí. A po obrovském úspěchu krásné Budějčandy, která se o předpoledním červnovém víkendu jako jediná Jihočeška zúčastnila v Praze republikového šampionátu v Pole Dance, se nejspíš stane velmi oblíbeným i tady u nás.

Osmadvacetiletá Lucie Šimková, která svá vystoupení prezentuje na Facebooku jako Loo Leopardí Žena, totiž dokázala finále vyhrát a stala se mistryní České republiky v Pole Dance pro rok 2013 a navíc si odnesla cenu za nejlepší technický výkon!

Pole Dance v překladu znamená tanec u tyče. Je to sport? Umění? Nebo obojí dohromady?

„Je to skloubení více pojmů dohromady. Když se o tom bavíme, tak říkáme, že jde o akrobacii nebo gymnastiku na tyči. V Čechách je ale Pole Dance spojený spíš s nočními kluby a má erotický podtext, čemuž se snažíme vyhnout.“

Jak jste se k němu dostala?

„Úplnou náhodou. Je to asi dva a půl roku, kdy jsem brouzdala po internetu, najednou se prokliknula na nějaký odkaz a zaujalo mě to. Řekla jsem si, že přesně tohle chci dělat. V celé republice ale byly snad jenom dvě studia Pole Dance. Objednala jsem si tedy tyč a začala trénovat doma v obýváku.“

Rozhodně to není úplně obvyklý sport, který může provozovat kdokoliv. Měla jste k takové ohebnosti sklony už v minulosti, sportovala jste?

„Když mi bylo sedm, chodila jsem na gymnastiku. Už si to ale skoro nepamatuju, trvalo to snad jenom půl roku. Než jsem začala s Pole Dance, žádný sport jsem nějak dlouhodobě nedělala, jen na základce jsem chodila do sportovní třídy a na střední maturovala z tělocviku. Moje maminka říká, že už odmalička jsem si různě strkala nohy všemožně za hlavu. Mojí výhodou je, že mám vrozenou určitou hypermobilitu.“

Předpokládám ale, že taková flexibilita se dá částečně i natrénovat...

„Určitě. I když jsem hypermobilní, musím sportovat. A čím častěji posiluji, o to víc se svaly zkracují. Když se tomu člověk věnuje, progres ve flexibilitě je velký. Důležité je dělat to správně.“

Můžete laiky zasvětit do tajů vašeho sportu? Co všechno musí umět, aby mohli začít tančit Pole Dance?

„Já jsem si domů pořídila profesionální tyč od jedné anglické společnosti, ta je nejdostupnější. Tyče jsou různých průměrů, délek a rozdělují se na statické a spinové, takže buď stojí na místě, nebo se s vámi otáčí. Hodně lidí si myslí, že spinová tyč je jednodušší, než ta statická. Je to ale přesně naopak. Na spinu musíte umět pracovat s vahou, odstředivou silou a musíte umět ovládat tělo tak, aby se tyč otáčela. Zezačátku jsem s tím hodně bojovala. Kdo dělal třeba krasobruslení, tak byl zvyklý, ale mně bylo docela nevolno. (směje se) Jinak tyče jsou rozpínací a drží mezi podlahou a stropem, takže se dají kdykoliv v pohodě demontovat. Čím je tyč delší, tím lepší. Já mám doma 2,7 metru dlouhou, ale na mistrovství byly asi čtyřmetrové. Jinou možnost připravit se jsem ale neměla.“

Plynule jsme přešli k vaší účasti na republikovém šampionátu v Pole Dance. Jak jste se tam dostala? Musela jste se nějak kvalifikovat, nebo stačí jenom poslat přihlášku?

„V Čechách to bylo teprve druhé mistrovství. Přihlásit se můžete do dvou kategorií - amatérů a profesionálů s tím, že nezáleží na vzdělání nebo na tom, jestli pořádáte nějaké kurzy. Musíte zvládnout určité povinné prvky, společně s přihláškou poslat internetové video, a porota pak online vyhodnotí, jestli se dostanete do finálové skupiny nebo ne.“

Kde se finále konalo a jak vůbec probíhalo?

„Mistrovství se uskutečnilo v Divadle Palace na pražském Václavském náměstí, kde jsou tyče upevněné už z minulého roku napevno. Po pátečním tréninku přišlo na řadu dvouminutové semifinále profesionálek, kde nás soutěžilo dvacet. Třetinu vystoupení tvoří akrobatická práce na zemi, další třetinu prvky na statické tyči, zbytek na tyči spinové. Zahraniční porota měla nějakou dobu na vyhodnocení, aby vybrala deset nejlepších. Mezitím závodily amatérky, naše finále se uskutečnilo až v sobotu. Do něj postoupily i ty nejlepší loňské účastnice a nejúspěšnější amatérky z pátka. Celkem nás tedy o zlato bojovalo sedmnáct.“

A co konkurence?

„Letos byla veliká. Pole Dance začíná být hodně in, mnohem víc než před rokem. Dělají ho třeba bývalé baletky, gymnastky nebo tanečnice. Když jsem viděla loňská videa, byl na nich znát obrovský skok, holky na sobě zapracovaly. Objevily se i nové tváře, jedné z účastnic bylo dokonce čtrnáct let.“

Přesto jste vyhrála a stala se mistryní republiky. Jak si takového výsledku ceníte?

„Vítězství si samozřejmě vážím. Když jsem ale viděla výkony ostatních soutěžících, tak bych to sama ohodnotila jinak. Porota však rozhodla pro mě, což beru jako ocenění své dřiny. Kromě asi čtyř workshopů jsem na mistrovství trénovala úplně sama, nemám ani trenéra. Navíc když takhle rozhodne mezinárodní porota, tím víc to těší.“

Kdo vám chystá choreografii?

„Zase já sama. (směje se) Choreografii, výběr hudby i kostým. Musím ale říct, že oba mé výkony na mistrovství byly zčásti improvizace. Když jsem přijela do divadla, tak i když jsem měla možnost si tamní tyče v minulosti jednou vyzkoušet, na tu spinovou jsem se kvůli chřipce tehdy nedostala. Hned první den jsem zjistila, že má jiný bod spinu, takže to, co jsem se doma naučila, jsem předvést nemohla. Ve finále pak přišel technický kolaps, kdy mi zvukař na statické tyči vypnul hudbu a posunul ji o patnáct vteřin dopředu. Takže kromě soustředění se na výkon jsem přemýšlela, kde vlastně jsem. Vystoupení se mi tím zkrátilo.“

Jaký jste předvedla nejtěžší prvek?

„Nejvíc bodů jsem dostala za autorský prvek, který můžete vidět na jedné z fotek. Jako jediná jsem udělala cvik, který pro mě není díky flexibilitě tak obtížný, ale pro někoho může být až nedosažitelný.“

Domů jste si přivezla pohár, medaili, diplom... ale ještě něco, že ano?

„První tři získaly automatický postup na mistrovství světa do Londýna, které se bude konat už 21. července. Jak jsem si pročítala podmínky, soutěž bude o dost přísnější než u nás. Ale zkusím to. Už jenom pro ten zážitek, uvidím tam své vzory, ty největší hvězdy Pole Dance.“

Jak příprava na mistrovství probíhá?

„Trénuji skoro každý den, odpočinek je ale také důležitý. Do posilovny nechodím, všechno dělám doma, mám tam velké míče i hrazdu. Intuitivně si říkám, co asi by bylo třeba dělat. Nejdůležitější je posilovat střed těla, přitom se může zdát, že největší zátěž je na ruce. Také sleduji různá videa na YouTube, protahuji se...“

Před časem jste se pustila do něčeho, co podle mnohých nejde s tak náročnou činností moc skloubit.

„Jelikož chci bojovat za veganství, před půl rokem jsem změnila jídelníček a začala jíst všechno kromě živočišné stravy. Hodně lidí mě odsoudilo, že je to šílené, že ztratím veškerou svalovou hmotu a rozpadnu se. Díky Pole Dance chci ale ukázat, že to není pravda. Není třeba vraždit zvířata, abychom něco dokázali. Mně se to podařilo.“

Na závěr mě napadá... provozují Pole Dance i muži?

„Od příštího roku se chystá na mistrovství republiky pánská divize. Jak to vypadá, mohli diváci vidět už letos, kdy jeden z porotců, který je světově uznávaný, měl v Praze vystoupení. Lidé ale zase mají kvůli tomu předsudky. Přitom když to chlap umí podat, je to nádherná mužská záležitost, silová, nesmírně náročná. Snažila jsem se jich pár na své kurzy přilákat, ale brzy to vzdali. Dost jich nesnese, že to pálí, můžou si udělat modřinu nebo se odřít.“ (směje se)

Článek byl vybrán do sekce To nejlepší z Drbny u příležitosti pátých narozenin Budějcké Drbny. #tonejlepsizdrbny

Foto: archiv Lucie Šimkové