Stará Šumava očima Seidelů. Zajděte se podívat na stovky fotografií i lenorské sklo

Výstava nabízí mnohem víc než jen fotografie

Některé předměty, které Josef a František Seidelovi před více než sto lety zachytili objektivem, mohou návštěvníci vidět přímo před sebou. Jedním z příkladů je lenorské sklo. Na dobových snímcích si můžete prohlédnout nejen sklárnu, její provoz a mistry skláře, ale také výrobky, které v ní vznikaly. Na zdech pak visí píšťaly, pomocí kterých se sklo foukalo, doplněné o vzácné vázy i nástolce, květinové ozdoby měšťanských domů.

Snímky Seidelů jsou mimořádně podrobným svědectvím o životě regionu na přelomu 19. a 20. století a v první polovině století následujícího. Výstava v přízemí Regionálního muzea proto nepředstavuje Josefa a Františka Seidelovy pouze jako fotografy.

„Je to opravdu velká ochutnávka, co všechno Seidelovi fotografovali. Můžete se podívat na šumavské, konkrétně lenorské sklo, které tu je vystavené. To potom doplňují i fotografie Lenory, obyvatel a zajímavých osobností. Mezi nimi jsou významní německy píšící autoři, sběratelé, tvůrci, muzikanti i politici,“ popsal Petr Hudičák, kurátor expozice a sbírek z Musea Fotoateliér Seidel.

Kolik míst Seidelovi zachytili?

Rozsah práce Seidelů dobře ukazuje mapa přímo na výstavě. Červenými body jsou na ní vyznačena místa, odkud jsou některé fotografie. A není jich málo. Jde o desítky lokalit napříč Šumavou a Pošumavím, pomyslnou tečku najdete ovšem i v Praze, Linci nebo Karlových Varech.

Seidelovi nefotografovali jen známé turistické cíle. Jejich objektiv zachycoval vesnice, přírodu, kostely, továrny i každodenní život obyvatel. Právě proto dnes jejich snímky slouží jako jedinečné svědectví o místech, která se výrazně proměnila nebo úplně zmizela.

Na výstavě můžete objevovat mnohem víc než jen fotografie.

Jedním z trochu nečekaných zážitků jsou stereofotografie. Josef Seidel je pořizoval už kolem roku 1900, tedy v době, kdy byl podobný způsob zobrazování novou technikou. Na výstavě si návštěvník prohlíží na televizní obrazovce pro anaglyfii upravený zdánlivě rozmazaný červeno-modrý snímek, který se při užití anaglyfických brýlí najednou stává prostorovým obrazem.

Výstavní projekt vznikl reakcí na propojení Musea Fotoateliér Seidel s Regionálním muzeem k začátku roku 2026. Při této příležitosti se na výstavu dostaly také předměty, které dosud zůstávaly ukryté v depozitáři.

„Jsou tu úžasné zákaznické knihy, odkud čerpáme všechny informace o době na fotografiích. Dále tu jsou originály a podklady pro výrobu pohlednic, tedy něco, co nemá obdobu. Ukazujeme i tiskové desky, ze kterých se potom fotografie tiskly. Jsou tady i sbírkové předměty, jako historické fotoaparáty nebo historická fotografická technika,“ doplnil Petr Hudičák.

Výstava tak nabízí posledních pár dní možnost nahlédnout nejen do samotných vzácných fotografií, ale i do světa, ve kterém vznikaly, a který dnes už z velké části neexistuje.