DRBNA HISTORIČKA: Zlatý most býval vstupní branou do Budějovic

Pohodový pohled na Zlatý most a do Divadelní kolem roku 1900, přičemž se pravý oblouk mostu nějak ztratil. Vlevo stojí klasicistní Wendlerův hostinec z let po roce 1844. V čase obrázku restaurace Johanna Strohmayera. Vpravo městské divadlo. Za restaurací následuje Velký či Bílý pivovar a je v dálce vidět i starou záložnu na rohu náměstí a Sterneckovy ulice (dům poslance Schiera).

Pohled upravuje názory, že režim c. k. byl hrozný. Možná za Metternicha a Bacha. Kdo příliš mluvil, tedy jinak než Vídeň, odvezli ho třeba do Brixenu. Kolorovaný obrázek to trochu zkresluje, ale ulice i vozovka na mostě byly zameteny. Vůbec se zdá, že město bylo barevné. Zlatý most byl vstupem do města od jihu.

HistoričkaDRBNA HISTORIČKA: Lannovka byla výkladní skříní moderních Budějovic

Pro příjmy radnice býval „zlatý“. Trochu sice vydělával, ale spíše šlo o to, že to bylo skoro bez práce. Před mostem se vybíralo mýto, mostné, clo, akcíz (potravní daň na čáře), pivní krejcar, z cizího piva přirážka 15 % apod. Za každý povoz, za každého koně zvlášť. Podle místních listů to byly nemravné poplatky. Mýto bylo zrušeno v roce 1893. V čase snímku kolem roku 1900 se už úředně nic u mostu neplatilo. Ze směru od jihu se nejvíce dováželo pivo z pivovaru Plavnice. V roce 1921 se obnovila na čas potravní daň na čáře.

Před mostem vznikaly kiosky, jako první ve městě zde prodávala sodovou vodu a později malinovku firma Bratří Schveighoferové. Může se připomenout veřejný záchodek, který si občané vymohli. Radnice na něj musela udělat řádný projekt.

HistoričkaDRBNA HISTORIČKA: Plachého ulice pamatuje vepřové trhy i slavné podloubí

Restaurace U Strohmayerů vlevo, coby typická klasicistní stavba s valbovou střechou a okny s osmi tabulkami, nebyla zbořena v roce 1914 kvůli kavárně Savoy, ale pro nový velký c. k. úřední dům. Radní koupili Wendlerův hostinec už v roce 1890 za 18 200 zl. s tím, že jej zboří. V plánu měli víceúčelový c. k. úřední dům. Nemohli se dohodnout, jestli sousední Velký pivovar také zboří, nebo ho přestaví pro potřeby úřadu. Navrhovala se i jiná lokalita. Váhali až do roku 1912, kdy byl zbořen Velký pivovar, a v roce 1914 hostinec těsně před válkou.

Mezitím budějovičtí právováreční měšťané, kteří vlastnili Velký pivovar, prodali ho soukromému konsorciu, jehož členem byl Johan Stepan. Konsorcium začalo pivovar bourat, později i restauraci, a radní tento atraktivní prostor ztratili. Po válce se nová česká radnice na chvíli vrátila k myšlence velkého úředního domu (u nádraží, kde bývala YMCA), ale už to nebylo aktuální.

HistoričkaDRBNA HISTORIČKA: Kavárna Savoy byla symbolem prvorepublikových Budějovic

Johann Stepan začal zde v roce 1927 stavět blok domů, hovorově Savoy. Bloku těchto domů se nedá skoro nic vytknout, jen mohl v Divadelní dodržet podloubí, Velký pivovar několik arkád loubí měl. Stavební úřad ale na tom netrval.

Městské divadlo má samostatnou historii. V čase snímku se místní listy divadlem detailně zabývaly, co se hrálo, jak to vypadalo, kdo co hrál atd. Zajímavé hodnocení přinesly Jihočeské listy z 29. dubna 1897:

„V sobotu slyšeli jsme novinku operní Evangelium. Provedení bylo výborné, návštěva lepší být nemohla. Zdá se nám však, že jest to dílo, pro nějž měl autor dobrý koncept a formu, jež se mu ale úplně nepovedla. Příliš mnoho padesy, suchopárů, žalmů a vzdychání a najednou scéna hodící se velmi dobře pro frašku. Konec téměř žádný. Účinkující drželi se statečně. Pan Mach v titulní roli podal výkon znamenitý po stránce zpěvu. Velmi se líbila scéna s dětmi, při níž obdivovali jsme opět Aninku Budilovou.“

Divadelní (též Rožnovská, Linecká, od 1945 Stejskalova) bývala od založení města hlavní obchodní cestou jih – sever a opačně. Má dnes pěší zónu, ale že by v Divadelní tak hojně posedával našinec jako v Krajinské, se říci nedá.