Emil Švec vzpomíná na odchod z Motoru a chválí si angažmá v anglické druhé lize

V červenci oslavil své třicátiny. Narodil se v Milevsku, jeho otec hokej hrával a tak i Emil Švec(na fotce uprostřed) právě v Milevsku udělal první krůčky na ledě. V dorostu útočník přešel do Budějovic, později se prosadil do A týmu Motoru, v letech 2014 a 2015 za něj odehrál v první lize a baráži 30 zápasů. Následně strávil dvě kompletní sezóny za Žilinu, ve třetí se zranil a dohrál ji po operaci ramena za Moosburg, kdy týmu pomohl v play-off 4. německé ligy. Poté si vyzkoušel tři roky hokejové angažmá v Polsku (Krakov, Podhale Nowy Targ). Nyní se ale chystá už na čtvrtou sezónu v anglické druhé nejvyšší soutěži (rok odehrál ve Swindonu, aktuálně obléká dres Hullu Seahawks). Je jedním ze čtyř Čechů ve druhé anglické lize (kromě něj v ní působí např. extraligou ostřílený 44letý Aleš Padělek), v minulé sezóně nasbíral za 60 ligových zápasů 124 kanadských bodů, další body přidal v turnajích. A my zjišťovali, jak se mu vede.

Je tomu devět let, co jste odcházel z Motoru.
Utíká to rychle. Po sezónách se vždy do Budějovic vracím a žiju tu. A vždycky vzpomínám, jak to tu vše bylo hezké, kolik krásných let jsem tu prožil. V Milevsku a Budějovicích mě hokejově vychovali. A pak jsem se vydal do světa.

Do světa, to platí ve vašem případě doslova. Ale za Motor jste si ještě před přestupy zahrál i barážová utkání.
Byl jsem mladý hráč, bylo těžké se tu prosadit, navíc moje věková kategorie byla docela silná, kdy byl v týmu třeba Luboš Rob nebo Radek Prokeš. V Motoru se mnou už poté nepočítali a já moc nevěděl, co dál. Do toho jsem dostal nabídku na zkoušku v Žilině a já se tam chytil. Hrával jsem ve slovenské extralize spíše třetí, čtvrtou lajnu, kde toho času a prostoru na ledě jako mladý hráč moc nedostáváš. Ale jinak celkově to tam pro mě bylo suprové, mám tam pořád spoustu kamarádů, se kterými jsme v kontaktu doteď. Nasbíral jsem životní zkušenosti a Slovensko je krásné.

Ze Slovenska jste zamířil za dalšími zahraničními angažmá. A začal jste tam bodovat.
Řekl bych, že zlom přišel, když jsem odešel do Polska. Věřil jsem, že tam získám větší roli v týmu. Hrál jsem rok za Krakov a dva krásné roky jsem poté prožil v Podhale. V Nowym Targu jsem dostal víc prostoru, hrál v prvních lajnách a probudila se ve mně hokejovost, celkem se mi dařilo. V hlavě jsem ale měl, že bych chtěl do Anglie.

Což u hokejisty nebývá zrovna častým cílem. Proč vás to táhlo právě do Anglie?
Jako hokejista jsem už při hraní za Žilinu sledoval různé ligy, statistiky, vše ohledně hráčů, mám to rád. Všiml jsem si, že kluci do Anglie chodí. A moje první myšlenka byla, že bych tam šel kvůli jazyku, abych se pořádně naučil anglicky. A můžu říct, že to už se mi vyplnilo. Chtěl jsem nejdříve jít do nejvyšší anglické soutěže, měl jsem tam už i podepsanou smlouvu, ale přišel covid, tamější liga ani neodstartovala a já tak zůstal ještě jeden rok v Polsku. Po sezóně přišla nabídka ze druhé anglické ligy. Mým plánem bylo začít tam dobře sezónu a že si mě díky tomu někdo z první ligy všimne a posunu se tam. Jenomže jsem zjistil, že takhle to úplně nefunguje. Týmy ve druhé lize mají v kádru vždy jen pár profíků. Nakonec jsem, sice až ve své druhé sezóně v Anglii, nějakou nabídku z první ligy dostal, ale finančně to výhodné nebylo a nestálo mi to za to z týmu odejít a budovat si zase novou pozici, byť ve vyšší soutěži. Už mi také padla třicítka a nejsem takový mlaďoch (úsměv). V Anglii platí limit tří cizinců na tým, takže zaplacení jsou v týmech ti a dále jsou v týmu na profesionální bázi tak dva Britové, kteří na tom jsou výkonnostně dobře.

Když jsme u peněz, jak vychází hraní v Anglii ve srovnání třeba s tím Slovenskem? Ještě v Motoru jste v dotazníku uváděl, že vaším snem je živit se hokejem, to vychází?
Ono to také záleží na věku hráče, takže jako mladší hráč na Slovensku jsem bral menší peníze, teď v Hullu po letech jsem na tom finančně nejlépe, co jsem kdy v kariéře byl. Takže momentálně se mi hokejem živit daří a k tomu mám v Anglii přivýdělek, kdy majitel klubu je prodejcem aut a já občas vypomáhám s nějakým jejich přesouváním a tak podobně. S týmem trénujeme večer. V Hullu mám super vztah jak s trenérem, tak s majitelem klubu. Navíc mám zajištěno od klubu auto a bydlení v baráku, kde jsme ubytování dva, já a můj kanadský spoluhráč.

Zní to zajímavě. Na tři místa cizinců v týmech v Anglii tak může být tlačenice, ne?
Říkáte to dobře. Měl jsem nyní nějaké nabídky vrátit se do Čech, ale nedává mi teď smysl vracet se do druhé nebo i první české ligy. Jsem šťastný, jak to v Hullu funguje, jací jsou tam lidé a jaké vztahy s nimi mám, vyšli mi ve všem vstříc. Myslím, že i fanoušci mě mají rádi, lidi to tam, co se týče třeba nákupu merche, žerou, chtějí se společně fotit. Takže i z toho pohledu je to v Anglii zajímavé a odlišné od nižších českých soutěží. Budu tak chtít v Anglii zůstat, co to půjde. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Přítelkyni mám z Budějovic, ta mě asi také nebude chtít mít věčně pryč (úsměv).

V minulé sezóně jste v soutěži nasbíral 124 bodů, v průměru jste měl více jak dva body na zápas.
Nemůžeme tu úroveň srovnávat s naší extraligou nebo první ligou, to je jasné. Zařadil bych to někam k horší polovině týmů druhé ligy. Ale jde i o to, že mám velký ice-time a góly a body se ode mě v týmu čekají. V této lize to tak ti lepší hráči prostě mají, že sbírají k těm dvěma bodům na utkání. Hrajeme na tři pětky, někdy i na dvě, třeba na přesilovce strávím i celé dvě minuty (úsměv). Trenér mi při příchodu do Hullu jasně řekl, že mě bere, protože vidí, že body dělat umím. Od toho tam jsem. Mám tak od trenérů velkou volnost, což je pro mě hodně důležité.

Loni jste téměř téměř zdvojnásobil bodový zisk z úvodních sezón v Anglii.
Asi je dobré zmínit, že hrajeme hrozně moc zápasů. V základní části je jich 54, do toho se hrají poháry. Já tak v poslední sezóně odehrál přes sedmdesát zápasů. A mně to vyhovuje. Herním systémem je hokejista v Anglii pořád motivován, kdy se stále hraje o nějaký pohár. Nejprve po úvodní fázi základní části hrajou v té době nejlépe umístěná mužstva z prvních čtyř míst první pohár sezóny, říkají tomu "Podzimní turnaj". Dále je trofej pro vítěze základní části a naposledy můžete vyhrát play-off. Vyhrát jednu z těch tří trofejí je tak náš cíl. Je to i z důvodu, že v Anglii je velký důraz na marketing. Vědí, že čím více zápasů bude, tím více vydělají na vstupném, merchi. Když jsem tam poprvé přijel, vůbec jsem nechápal, kolik lidí si koupilo můj dres! Když pak přijela má rodina na návštěvu, tak se jen divili: "Vždyť tady má snad každej tvůj dres!" V Polsku si můj dres koupili tak dva lidi (úsměv). Takže je moc pěkné, jak to lidi v Anglii baví. Na zápasy jich chodí kolem patnácti set, což není špatné.

Udržujete si nadále přehled o dění v Motoru?
Já hokejové dění všeobecně sleduju a třeba s klukama, se kterými jsem vyrůstal v Motoru, jsem pořád ve stálém kontaktu. S Kondorem, Prokym nebo třeba s Tomášem Pařízků, který teď děla v Motoru videokouče. Znám tu spoustu kluků, sleduju jak se jim daří, v Anglii ale koukám nejen na extraligu, ale sleduji dá se říct všechny soutěže.

Už jste zmínil, že jste se díky angažmá naučil perfektně anglicky. Jak to šlo?
Měl jsem nějaké základy, ale rozhodně jsem nerozuměl všemu a neuměl vše říct. Navíc na tu britskou angličtinu si musí člověk zvyknout. Teď po třech letech ale už vidím, že moje angličtina je úplně někde jinde. Až si troufám říct, že výhledově bych po kariéře hokejisty chtěl dělat něco spojeného s angličtinou. Doma, v Čechách, v Anglii bych totiž nastálo žít asi nechtěl. Domů se rád vracím, mám tu rodinu, spoustu kamarádů. A výborně umím i polštinu, takže i dělat něco s ní se nabízí. Uvidíme, co se naskytne. 

Jaký je život v Anglii?
Super, jen tam pořád prší (úsměv), takže s počasím je to horší. Mám tam ale vše, co potřebuji. Co můžu říct, tak Anglie mě naučila hospodařit, co se týče vaření si. Dojít si tam na jídlo do restaurace je totiž dražší, kdyby si člověk chodil na oběd a večeři, tak také můžeš domů krásně přijet bez peněz. Takže jsem se naučil vařit.

Což po vašem příjezdu do Čech třeba zrovna přítelkyně musela ocenit!
No, ta to teď oceňuje dobře (úsměv). V Čechách pak chvíli po sezóně brigádničím a nějaký měsíc a půl před sezónou začnu trénovat, bez přípravy by to nešlo. Chodím i na ledy k Pouzarovi. A pak mířím zpátky do Anglie.