Vždycky jsem chtěl překonat tátu, říká Lukáš Havel

Jste jedním z mála odchovanců v klubu, zejména v minulosti tohle byla spíše rarita.
Je pravda, že z dlouhodobého pohledu jsem tady asi jediný, ale teď se to hodně zlepšuje. Mladí dostávají šanci a je na nich, aby ji vzali do svých rukou a využili. Ale dříve se to nestávalo, ať už u mého ročníku, nebo u trochu mladších.

Může vaše cesta sloužit mladým hráčům v akademii?
Doufejme. Když na sobě budou makat a dřít, tak vidí, že se to zvládnout dá. Myslím tím dostat se na takovou úroveň a držet se na ní.

Co byste jim poradil? V čem tkví úspěch, tedy cesta do velkého fotbalu?
Nevzdávat to. I když vás pošlou na hostování, musíte na sobě dál makat a pracovat, pořád se zlepšovat. A věřit, že to jednou dokážete. Mít cíl, za ním si jít. Jedině tak se na ten pomyslný vrchol, tedy do A týmu, je možné dostat.

Prošel jste tady všemi kategoriemi, kromě hostování v Roudném a Písku jste nikdy jinde nehrál. To samé město, ten samý dres. Nelákala vás někdy změna?
Dřív mě nelákala, teď už bych se možná někam jinam podívat chtěl. Ale na druhou stranu se mi tady líbí, jsem tady spokojený, takže se za ničím neženu. Ale něco nového bych si vyzkoušel rád. Klidně bych se podíval i do zahraničí, nemusí to být pouze český klub.

Dynamo ve vás ale stále věří, což se potvrdilo podpisem nové smlouvy.
Jsem moc rád za to, že mi takhle důvěřuje a dalo mi novou smlouvu. Na hřišti se snažím odevzdat maximum, být houževnatý, tvrdý, dobře hraji hlavou. V tom vidím své největší přínosy.

Za Dynamo hrál váš děda, člen Síně slávy Dynama, pak i váš otec. Radili vám, když jste s fotbalem začínal?
Ale jo. (smích) Po zápase mi vždycky říkali, co bylo špatně, co bylo dobře, co mám do dalšího zápasu zlepšit. Hlavně taťka, děda mi pomáhal spíš mimo hřiště, když jsem měl volno. Taťka mě naopak hnal a radil mi.

Byli vašimi hlavními fotbalovými vzory? Na koho jste se chodil dívat na Střelecký ostrov?
Žádné velké vzory z Dynama jsem neměl, ale byl tam taťka, takže jsem se chodil dívat na něj a byl to můj hlavní vzor. Vždycky jsem ho chtěl překonat a myslím si, že už se mi to možná i podařilo. Teď už to můžu jen navýšit.

Děda začínal jako útočník, pak hrál stopera, táta hrál pouze v útoku. Jaká byla vaše cesta do obrany?
Začínal jsem hned od začátků v obraně. Když jsem byl v přípravce, tak co si pamatuji, vždycky jsem byl nejvyšší. Tím jsem to měl určené. Jiný post jsem bohužel pořádně nikdy nevyzkoušel.

Už mnohokrát jste ale dokázal, že umíte i zakončit. Je to díky genům?
Můžeme to tak říct. (smích) Taťka byl dobrý útočník, dával jeden gól za druhým, takže se dalo předpokládat, že geny tam někde budou.

Během 80 zápasů v lize jste dal gólů hned 10. To je slušná bilance a možná také potvrzení toho, že geny tam jsou určitě. Třeba spoluhráč Jakub Hora vás po zápase v Liberci označil za magnet, jak v obraně, tak v útoku. Míč si vás zkrátka vždycky nějak najde.
(smích) Od začátku koukám na balon a říkám si, kam by asi tak mohl jít. Nevím, jestli bychom tomu říkal magnet, dávám tomu za vinu spíš dobrý výběr místa.

V Dynamu už jste toho během těch let zažil spoustu. Co je tím momentem, na který nejraději vzpomínáte?
Pro mě to je postup do první ligy. Sezona, kdy jsme postupovali. To bylo zatím to nejlepší, co mě v klubu potkalo. Oslava hned v šatně po zápase mi utkvěla v hlavě. Euforie, menší prostor, všichni slaví. Pamatuji si, že tam bylo hodně šampaňského a všude bylo mokro, polonahá těla a hodně se křičelo. (smích) A řád vzpomínám ještě následný první rok v lize, kdy jsme se navíc umístili na solidním místě ve vrchní polovině tabulky. Tyhle dvě sezony byly úžasné.

Je nějaký hráč, se kterým jste na hřišti rozuměl více než s ostatními?
Vždycky sme jedna parta, ale najde se tam hráč, se kterým si rozumím víc. To je jasné. Za mě je to Jirka Kulhánek, s tím jsem si rozuměl nejvíc, na hřišti i mimo hřiště. Byli jsme stejná krevní skupina. Od doby, kdy jsem do Dynama přišel, nebyl nikdo, s kým bych si rozuměl víc.

Už jste tady odehrál také spoustu zápasů, jak ligových, tak druholigových. Který je tím, ve kterém se vám dařilo nejvíc? Který vám vyvstane na mysli jako první?
Většinou se mi docela dobře vedlo proti Spartě. A jednou jsem dokonce byl vyhlášený hráčem zápasu. Na takové zápasy vzpomínám moc rád. A pak samozřejmě byly dobré i ty, ve kterých jsem se trefil. Třeba proti Karviné, které jsem dal góly dokonce dva.

Letos přišla do kabiny řada nových tváří. Jak dobrý tým teď Dynamo podle vás má?
Myslím, že máme solidní tým. Je v něm hodně dobrých hráčů, hodně solidních hráčů, hodně individualit. Musíme ale šlapat jako tým, hráči jsou výborní, ale musí to všechno zapadat do sebe.

Kde až může tým skončit?
Přál bych si, aby skončil nahoře. Těžko říct takhle na začátku, kde to nakonec bude, ale doufám, že se vejdeme do šestky, maximálně pak do osmého místa. Tam bych Dynamo viděl nejraději. Budeme bojovat, bude to všechno na nás. Chceme do toho letos šlápnout.

Co je vaším osobním snem, který byste si jako hráč Dynama chtěl splnit? Třeba evropské poháry? V historii klubu se zatím hrály jen jednou.
Určitě. Pohárový zápas s týmem z ciziny bych si s Dynamem chtěl neskutečně zahrát. Letět tam letadlem a rozdat si to tam. Třeba před hymnou Ligy mistrů, to by bylo nejvíc. A proti komu? Kdybych mohl, vybral bych si Manchester United nebo Real Madrid.

V tom případě byste musel bránit dva hodně nabité a silné útoky.
Ty bych musel přímo zlikvidovat. (smích)

Na závěr lehké zamyšlení. O jakém Lukáši Havlovi uslyšíme za 5 let? Čeho byste chtěl dosáhnout?
Rád bych trochu víc utkvěl v hlavě fanouškům Českých Budějovic, ale také v celé republice. Rád bych, aby se o mně trochu více vědělo a lidé mě vnímali jako jednoho z top obránců.