Mladý fotbalista bojuje s rakovinou. Změní se vám priority, vypráví

Stromy okolo hřiště se zbarvují do podzimních barev a fotbalisté Jankova právě doma hrají s Hlubokou nad Vltavou. Končí první poločas, když si Jan Komárek sedne na jednu z laviček a začne vyprávět o rakovině varlat, která mu obrátila život vzhůru nohama. 

Kolik času tady na hřišti v Jankově trávíte? 
Když mám volno, tak jsem tady pořád. Pokud můžu, jsem třikrát týdně s klukama na tréninku, chodím na domácí i venkovní zápasy. V tomhle ohledu funguju, jako kdyby mi nic nebylo. Snažím se tady s nimi být, když mi to zdravotní stav a čas dovolí.

Sportovat teď můžete?
Jak se to vezme. Můžu si dovolit to, co mi tělo umožní. V létě jsem klukům chytal, kopal jsem a házel balony. Na nějakou větší zátěž to teď ale není. 

Jak s vámi spoluhráči ten uplynulý rok prožívali?
Je tady rodinná atmosféra, ať už jde o kabinu nebo ty, kteří se starají o klub a chodí na zápasy. Všichni mi drží palce a přeji, abych se brzo uzdravil. Lidé mi tady vždycky pomohli, moc si toho vážím. 

Jak jste to spoluhráčům vlastně oznámil?
Jel jsem do nemocnice s úplně jiným problémem a o tomhle jsem se pouze okrajově zmínil. Byl jsem tam někdy ve tři ráno, protože už se to nedalo vydržet. Z nemocnice jsem odešel asi v osm ráno a hned jsem to klukům napsal do společné konverzce. Teď už to bude skoro rok. 

Dá se říct, co se pro vás za ten uplynulý rok nejvíc změnilo?
Úplně upřímně to změnilo hlavně mě osobně. Dřív jsem byl hroznej egoistickej parchant. Myslel jsem si o sobě bůh ví co, nevážil jsem si spousty věcí tak, jak bych měl. Když se pak člověk nemůže pořadně najíst nebo se projít a je rád, že leží, tak vás to změní. Přehodnotíte priority. Taky mi to hodně lidí v mém okolí řeklo, že jsme se změnil. Přestanete řešit kraviny, některé věci, které ostatní trápí, vám přijdou jako malichernosti. Teď vím, že jsou důležitější věci. Zdraví za nic nevyměníte, nemůžete si ho koupit. 

Hádám, že léčba byla velmi náročná i pro mladého sportovce. 
Moje tělo to snášelo hodně špatně. Byl jsem rád, že jsem dojel do nemocnice, tam jsme to nějak vydržel a pak jsem se těšil domů, kde jsem si lehnul. Bylo mi zle, tělo bylo strašně slabé, dojít z pokoje do kuchyně byl pro mě skoro životní výkon. To byla ta první fáze. Druhá fáze už byla o něco lepší. Dokázal jsem někam jít a s někým se potkat. Přes léto jsem měl volno, začal jsem normálně fungovat. Teď začala třetí část, zatím tedy nedokážu říct, jak to bude vypadat. 

Co vám nejvíc pomáhalo během toho uplynulého roku?
Hlavně mamka. Ta se mnou byla denně, jezdila se mnou do nemocnice a viděla, čím si procházím. Pak to jsou samozřejmě kamarádi. Ti se mnou drželi, psali mi, ptali se mě, jak se cítím, nabízeli mi pomoc a podobně. Zároveň se ukázalo, pro koho jsem byl ve skutečnosti důležitý. Když to řeknu hloupě, tak mi ta nemoc přinesla z tohohle pohledu i dost pozitiv. 

Před chvilkou se vás tady jeden muž ptal, jak se vám daří. Je tohle hřiště pro vás takový druhý domov?
Já to tak beru a pořád to říkám. Jankov je pro mě druhá rodina. Takhle to tady zkrátka funguje. Bylo to tak, když jsem sem přišel a stále to trvá. Lidi z klubu beru jako rodinu. 

Dnes jsme se sešli i proto, že nemáte problém o rakovině mluvit. Čím to je? 
U mě vždy platilo "Co na srdci, to na jazyku". Já sám jsem měl o rakovině představu, že se to týká výrazně starších lidí, vůbec jsem si nepřipouštěl, že se to může stát mladému člověku. Až později jsem se dozvěděl, že nejohroženější skupina je v tomhle případě od 18 do 30 let. Chtěl jsem, aby o tom lidé věděli. Čím dřív to člověk zjistí, tím je to pak jednodušší. Všichni navíc ví, že jsem si z toho dělal srandu. Dělám vtipy, že když si ženy mohou dělat silikonová prsa, tak já budu mít silikonové varle. (smích) Nemám problém o tom mluvit. Když to přijde, tak to přijde. 

Bavil jste se s kamarády o větší prevenci? 
Říkal jsem, že stačí, když si tam člověk sáhne rukou. Velmi snadno to poznáte, když vás to bolí nebo je to rozměrové jiné. Člověk si to může zkontrolovat sám. Pak je třeba se nebát a raději se jít poradit s doktorem. Můžete si ušetřit hodně problémů.