Nechtěl jsem, aby se na tehdejší hráče zapomnělo, říká autor knihy Stříbrní mistři Miroslav Mayer

Kdy vás napadlo, že vůbec nějakou knihu napíšete?
Je to dávno, co mě to napadlo. Byl to takový můj životní sen, že napíšu knížku. Časem se to začalo posouvat a to i tím, že dělám pro hokej v Budějcích už hodně let. Dostal jsem se ke spoustě lidí a věcí. A z toho to vyplynulo. Nejprve jsem chtěl oslovit mého velkého oblíbence Jirku Lálu a zeptat se ho, zda bychom neudělali knížku o něm. Nakonec jsem se rozhodl, že to nechám ležet. Přesto jsem chtěl dát fanouškovské obci vědět o hokejistech, na které už se skoro zapomnělo. I když udělali pro klub obrovské množství práce, tak málokdo o nich ví. Jenže jsem nevěděl, jak na to. Prvně jsem si říkal, že to bude kniha, kde budou pouze příběhy hráčů, ale když jsem dělal rozhovor s Norbertem Králem, tak se téma našlo. On se k té stříbrné sezoně vracel a bylo mu hrozně líto, že se to tenkrát nepovedlo. Navíc všichni hráči, o kterých jsem chtěl psát, v té době hráli.

Takže to byl ten hlavní důvod, proč jste se rozhodl pro stříbrnou sezonu a ne pro zlatou z roku 1951?
V roce 1951 jsem ještě nebyl na světě a hlavně dokumentů k této sezoně je hrozně málo. O to hůř se o tom píše. Kdežto sezonu 1981 jsem zažil, na zápasy jsem chodil a zanechalo to ve mně spoustu dojmů. Psal jsem tedy o něčem, co jsem zažil. Těžko bych psal o hráčích, které jsem neviděl nikdy hrát.

Jak těžké bylo shánět veškeré informace k již několikrát zmíněné stříbrné sezoně a z jakých zdrojů jste čerpal?
Musím přiznat, že jsem měl obrovské štěstí. Na klubu existují tři kompletní kroniky. Jenom tři za celou dobu. A zrovna jedna je z té sezony, co jsem potřeboval. Už jsem byl připravený, že si novinové výstřižky budu sám vyhledávat, fotit a z toho to zpracovávat. Ale díky tomu, že kronika byla, tak jsem mnoho výstřižků našel v ní. Kroniku dělal Petr Turek, takže většina věcí je v podstatě od něj. Některé dobové materiály jsem si schovával, takže jsem je měl přímo já. O to to bylo všechno jednodušší. Další cenné materiály jsem dostal od Jardy Kočera. Čerpal jsem také přímo ze zápisů o utkání a snažil jsem se vždy najít nějakou perličku a zajímavost.

V knize jsou medailonky jednotlivých hráčů. Setkal jste se tedy s každým osobně?
Kromě Jaroslava Mece, který pracuje v Praze a ze začátku nebyl svolný k rozhovoru. Po intervenci Petra Míška se ale rozhodl, že pohovoří. A jelikož to bylo v Praze a my to potřebovali mít hotové, tak tam zašel můj kamarád a editor knihy Tomáš Zetek. V závěru mám také dva vítkovické hráče a s nimi mi pomohl také můj kamarád, David Lukeš, který psal i pro Motor, ale v současnosti žije na druhé straně republiky. Jinak jsem ale se všemi mluvil, včetně novinářů a trenérů.

Kolik jste nad tím strávil času?
Je to tak dva roky, co se tento nápad začal klubat. Takže jsou to dva roky přerušované práce. Na hodiny to asi těžko spočítám.

Je to vaše knižní prvotina. Plánujete další?
Bude samozřejmě záležet na tom, jaký bude mít tato kniha úspěch, ohlas a jestli vůbec zaujme. Ale mého oblíbence Jirku Lálu bych udělal někdy moc rád. Tuším, že o něm ještě ani nic nevyšlo. Ale jestli se k tomu dostanu, to ukáže čas.

Na jakou skupinu cílíte? Jsou to pouze fanoušci českobudějovického hokeje, nebo očekáváte i přesah?
Přesah asi ne. Možná si to přečtou fanoušci hokeje obecně, ale je to cílené hlavně na místní fanoušky. Ne však pouze na současné, ale i na fanoušky z let minulých. Jsem v kontaktu s lidmi, kteří tehdy chodili na hokej a často na tuto dobu vzpomínají. A já z nich vycítil, že by si tuto dobu rádi připomněli. Takže to není pouze pro fanoušky, kteří chodí na stadion, ale pro všechny fanoušky budějckého a jihočeského hokeje.

Co se vám vybaví jako první, když si na tu sezonu vzpomenete?
To je těžké. Všichni vzpomínají na porážku na Spartě, která nám v podstatě sebrala titul, ale já si asi nejvíc vybavím, jak jsem u rádia poslouchal hned následující zápas ve Vítkovicích. Tam jsme prohráli. Já to poslouchal celé a byl jsem hrozně vzteklý. Nejvíce se mi asi vybaví atmosféra, která tehdy na stadionu vládla. Podobná byla při posledním postupu do extraligy.

S čím jste se během psaní nejvíce natrápil?
Bylo toho dost, protože jsem neměl žádné zkušenosti. Těžké bylo rozhodnout se, jestli to budu psát v minulém nebo přítomném čase. Potom promyšlení celé koncepce. Musel jsem tomu dát hlavu a patu, aby se to dalo číst. Chtěl jsem, aby to byla knížka, která se bude dát číst. Mám doma knihu od Ládi Lhoty, která je spíše encyklopedií. Kniha je to výborná, musel se hodně nadřít, ale není to knížka, kterou si člověk vezme do postele. A to byl můj hlavní cíl, aby se to dalo číst.

Ale jedním z cílů bylo také to, aby se nezapomnělo na hráče z té doby.
Ano, dvakrát jsem byl na hokeji v Kanadě. Jednou na mistrovství světa hráčů do 20 let a i na tomto šampionátu byly všude fotky legend. Před každým zápasem byla chvíle, kdy se dražily třeba podepsané fotky nebo dresy těch hráčů. Lidi z toho byli naprosto nadšení. Někde se objevil Bobby Hull a lidi z toho byli úplně hotoví. On je samozřejmě obrovská legenda, ale i když se objevila třeba jen klubová legenda, která nikdy nehrála za nároďák. Lidé je prostě znali. Staří, mladí, prostě všichni. Pokud já se tu bavím s mladšími lidmi a řeknu Mařík, tak málokdo ví, o koho jde. Lidé tady hokeji fandí, podporují ho, ale pokud neznají tyhle hráče, tak si myslím, že je to špatně.

Takže myslíte, že v Budějcích se žije jenom přítomností a na historii je zapomíná?
Neřekl bych jenom, ale hlavně. My se odvoláváme na to, že jsme hráli nejvyšší soutěž, ale zapomínáme na konkrétní hráče. Jako celek ano, ale o lidech, kteří tu hráli třeba deset sezon a nechali tu kus svého života, se téměř neví. Ví se o lidech, kteří v klubu pořád pracují, jako je Gula, Míšek nebo Kolda, ale je tu také spousta jiných.

Kdo vás z vyzpovídaných hráčů nejvíce překvapil a čím?
Asi Josef Květoň. Ten mě překvapil a skvěle se mi s ním povídalo. Všichni byli výborní, s nikým nebyly problémy, ale Květoň byl nejvíce otevřený. Do té doby jsem ho osobně neznal. Nikdy předtím jsem se s ním nepotkal, ale bylo to moc příjemné povídání.

Jak jste vlastně s výsledkem spokojený?
Strašně se mi líbí grafické zpracování nakladatelství. Za to bych hodně rád poděkoval. Podle mě to je až umělecký kousek. Navíc je to asi deset let od poslední knihy, která vyšla o budějckém hokeji.

Kdy kniha vyjde?
První objednávky na e-shopu budou možné od 24. listopadu a nejdéle 25. listopadu bude k dostání i v motoráckém fanshopu. Křtít se bude 26. listopadu, kde nebudu mít kmotry, ale tři sudičky. Konkrétně Norberta Krále, Vladimíra Caldra a Václava Maříka. V knize bude vložen i originální plakát právě z této sezóny. Pokud vše dobře dopadne, uspořádáme i podpisovou akci s hráči. Kniha má 270 stránek, je v ní mnoho fotografií. Cena je 350 korun. Už nyní existují stránky knihy www.stribrni-mistri.cz, kde je možné dozvědět se více.