Projekt Legenda pomáhá spojil české kluby poprvé už v sezoně 2016-17, kdy celky nastupovaly s Ivanem Hlinkou na hrudi. Letos jde projekt ještě o krok dál a jednotlivé kluby budou připomínat své vlastní velké legendy. U příležitosti 10. výročí úmrtí famózního obránce naší minulosti Antonína Španingera, který navždy odešel 4. ledna 2010, oblékne Motor 27. ledna proti Přerovu dresy s jeho podobiznou. Ty následně budou vydraženy a výtěžek obdrží Nadační fond Ivana Hlinky, který prostředky použije na pomoc bývalým sportovcům v tíživé životní situaci. Jméno Antonín Španinger možná dnešním fandům Motoru tolik neřekne, vědí asi, že jeho dres visí pod stropem Budvar arény, ale jeho příběh je naprosto neuvěřitelný, pojďme si ho připomenout.
Začátky v Meteoru
Antonín Španinger se narodil v obci Přísečná u Českého Krumlova a do Českých Budějovic se přestěhoval v první třídě. Byl všestranně sportovně nadaný, skvěle hrál fotbal a v zimě jako doplněk pochopitelně i hokej. Obojí hrál v zelenobílém dresu českobudějovického Meteoru a obojí skvěle – už jako teenager působil mezi muži na úrovni druhé nejvyšší soutěže v zemi! V roce 1947 skončil Meteor na 2. místě ve fotbalové divizi, jen 4 body za do ligy postupujícím SK České Budějovice. A hokejisté Meteoru to do osmičlenné nejvyšší soutěže, kde už hrál českobudějovický Stadion, měli dvakrát také jen krůček.
Do ligy a reprezentace
V roce 1948 následoval přesun na vojnu do ATK Praha, mladičký Toník tam nastoupil jako velmi nadějný fotbalista, který působil v reprezentaci „lvíčat“, posbíral následně i několik ligových startů s kopačkami. Ale když zjistil, že soustředění hokejistů bude probíhat celý měsíc v jeho Budějovicích, odjel tam s hokejisty a rázem se z něj stal primárně hokejový obránce! Ligu neznámý mladíček doslova šokoval. Hned v první ligové sezoně se zařadil do první obrany ATK a téměř nestřídal, jeho tým vybojoval bronz a Španinger byl jedním z hlavních pilířů. Když pak v následujícím ročníku 1949-50 ATK Praha vyhrálo ligu i před do té doby takřka neporazitelným LTC Praha, nebylo co řešit – Španinger byl povolán do reprezentace. Do týmu dvojnásobných mistrů světa a stříbrných olympijských medailistů! A místo pro šampionát v Londýně si na soustředění vybojoval!
Místo vavřínů mučení a kriminál
Jenže zrůdný komunistický režim měl pro hokejisty připravený jiný osud, než obhajobu zlatých světových medailí. Hokejisté místo na mistrovství putovali… do vězení. Vykonstruovaný proces s hokejisty rozmetal úspěšný reprezentační tým. Hráči zažívali ve vazbě bití, mučení hladem a další nepředstavitelné věci. „Tři dny a tři noci jsem měl v cele světlo a musel jsem chodit dokola. Kavalec jsem musel vyndat na chodbu, nedostával jsem nic k jídlu ani k pití. Tři dny a tři noci jsem musel chodit dokola. Každou hodinu se otevřely dveře a musel jsem dělat kliky a dřepy. První den to šlo, druhý den už mne začaly bolet nohy, tak jsem sundal boty a chodil jsem bos. Třetí den jsem už lezl po čtyřech, tekla mi krev z nosu,“ vzpomínal Antonín Španinger na mučení a útrapy. Proces probíhal tajně a bez diváků, Španinger nakonec dostal osm měsíců vězení, poté zbytek vojny strávil u pomocných technických praporů, dnes známých jako Černí baroni.
Návrat k hokeji
Rok po návratu z vězení ještě nesměl hrát nejvyšší soutěž, vrátil se v ročníku 1951-52 do Českých Budějovic. Hned v následující sezoně byl naprosto k nezastavení! Jako obránce nastřílel v 17 zápasech neuvěřitelných 14 branek, z toho pět v pěti duelech finálové skupiny o mistra, v němž Jihočeši vybojovali bronz! Napěchované tribuny v celé zemi skandovaly jeho jméno, byl zřejmě nejlepším bekem soutěže. Ale do reprezentace komunisté „mukla“ nepustili. I v dalších sezonách byl naprosto klíčovým hráčem českobudějovického týmu a reprezentaci by se náramně hodil.
Svou čest neprodal!
Před olympijským turnajem v Cortině v roce 1956 byl nominován na soustředění reprezentace. Jeho výkony už zkrátka nešly přehlížet. Nastoupil do svých jediných dvou oficiálních reprezentačních duelů, Švédům při výhře 9:1 vstřelil dokonce i reprezentační branku. Ale pak přišel šok. Před domem na něj čekalo auto s podivnými muži, musel si nastoupit. Odvezli ho na místní služebnu StB a dostal nabídku – pokud by podepsal spolupráci a donášel na své spoluhráče, mohl jet na olympiádu. „Já svoji čest neprodám!“ odpověděl odporným přisluhovačům komunistického aparátu. A tím skončila jeho reprezentační kariéra. Do Cortiny jeli jiní a dodnes je tento turnaj synonymem ostudy. Nejlepší bek ligy zřejmě chyběl.
Dlouhověký veterán
V Českých Budějovicích nakonec odehrál 11 sezon v nejvyšší soutěži a další dvě o úroveň níž. Sehrál zde kolem 250 soutěžních zápasů, v nichž jako obránce nastřílel skvělých 52 branek. Jen tři obránci v historii klubu ho dokázali střelecky překonat, ale Rudolf Suchánek, Miroslav Dvořák i Milan Nedoma k tomu potřebovali mnohem více duelů. V tehdejším Slavoji končil až v 38 letech, což byl v té době unikát, a to ještě pokračoval v týmech nižších soutěží. Po celou dobu hrál na vysoké úrovni i fotbal. Po skončení kariéry nastoupil jako skladník ve stavebním podniku a následně sodovkárně, později až do důchodu montoval lyže a brusle. V roce 1968 byl soudně rehabilitován a obdržel odškodnění… 500 korun. Legendární Antonín Španinger, muž výjimečných sportovních i lidských kvalit, zemřel ve věku 83 let 4. ledna 2010 v Českých Budějovicích. Jeho dres byl na věčnou památku vytažen ke stropu Budvar arény.
O projektu Legenda legendám
Projekt má dva primární cíle. Zaprvé vzpomenout na naše legendární hokejisty, vzdát jim hold a vyzdvihnout jejich výjimečnost. Zadruhé některým z nich nabídnout pomocnou ruku prostřednictvím Nadačního fondu Ivana Hlinky, na který poputuje výtěžek z dražby hraných dresů.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
