úterý 24. května 2022 Jana

Miluju českou povahu, část Jihostroje ve mně zůstane, říká španěl De Amo

Patří k nejúspěšnějším cizincům, kteří kdy hráli na českých palubovkách. Během čtyř sezon vybojoval věčně usměvavý Španěl z Malagy šest medailí a stal se miláčkem fanoušků Českých Budějovic. Jihostroj mu přirostl k srdci, a když mluví o svém odchodu, stále je plný emocí.

Jihostroj dokončil sezonu s bronzovou medailí. Jak jste s tím spokojený?
I když je to čerstvé, tak si myslím, že bychom neměli mluvit jen o bronzové medaili. Zároveň jsme v únoru vyhráli Český pohár, a to byl velký úspěch. Máme z této sezony jedno zlato a jeden bronz. Přestože naše pocity teď nejsou nejlepší, protože náš cíl byl dostat se do finále extraligy, tak si myslím, že šlo o velmi úspěšnou sezonu.

Semifinále extraligového play-off proti Lvům se zlomilo prohrou ve druhém zápase v Praze. Po tomto utkání jste říkal, že Lvi neudrží tak vysokou úroveň hry po zbytek série, ale stalo se…
Je to tak a překvapilo mě to. Začali hrát na úrovni, kterou jsem od nich očekával už na začátku sezony. Myslím, že už čtvrtfinálová série proti Kladnu jim pomohla dosáhnout té úrovně. Byla to velmi vyrovnaná série a Praha ze sebe musela dostat to nejlepší, aby postoupila. Uznávám, že jsem se po tom druhém zápase mýlil a jsem za ně rád. Myslím, že je dobře pro celou českou extraligu, že je tu další tým, se kterým se musí počítat.

Finále s Karlovarskem ukázalo, že forma Lvů nebyla jen záblesk a kvalitu vskutku mají…
Je opravdu těžké Lvy porazit, když hrají s týmem, který mají, na vrcholu svých sil. Bylo to vidět právě i ve finále extraligy s Karlovarskem, kde v nastaveném tempu pokračovali. Myslím si, že jsou po fyzické stránce nejlepší tým v lize. Tým Prahy byl na začátku sezony celý nově složený a chvíli trvá, než se hráči sehrají a začnou si rozumět. V play-off si u nich všechno sedlo. Pro mě pak byli favoritem i ve finále proti Varům.

Ukázalo letošní play-off, že je lepší narazit na papírově silnějšího soupeře, který tým prověří? Zdá se, že Jihostroj příliš neprověřilo Ústí nad Labem ve čtvrtfinále, podobně na tom bylo Karlovarsko v semifinále s Odolenou Vodou. Naopak Lvi nabrali do finále sebevědomí sérií s Jihostrojem…
Těžko říct, co je lepší. Nikdy nevíte, protože i se slabším soupeřem můžete vypadnout. Určitě vás ale silnější tým lépe připraví na vypjaté momenty, které přijdou v zápasech s těžkými soupeři. V evropských pohárech se často stává, že týmy ze silnějších soutěží ne vždy přesvědčivě porazí papírově slabšího soupeře. I slabší mužstvo se dovede vybičovat, ale tým z kvalitnější soutěže hraje těžké zápasy každý týden. Třeba ve francouzské lize jsou víceméně všechny týmy vyrovnané, hrají hodně těžkých utkání. Takže když dojde na klíčový moment v zápase, zvládnou ho lépe, protože jsou zvyklé hrát takto těžké zápasy na vysoké úrovni.

Už jsme zmínili Český pohár, který vyšel Jihostroji na jedničku. Nedošlo pak trochu k uspokojení?
Podle mě to bylo jinak. Do Vánoc jsme hráli velmi kvalitní volejbal, což jsme prokázali i v zápasech Poháru CEV s ruským Kemerovem. Odehráli jsme dobrý zápas ve Varech, kde jsme prohráli 2:3, pak jsme v Praze vyhráli 3:1… Myslím, že trochu problémy jsme začínali mít už po Vánocích, kdy šla naše hra dolů. Prohráli jsme doma s Karlovarskem 0:3, pak na Kladně 2:3. Český pohár jsme odehráli skvěle, protože náš tým byl hodně cílevědomý. Mnoho hráčů má zkušenosti a ví, jak se na klíčové momenty nachystat. I přes vítězství v poháru si myslím, že jsme vnitřně cítili, že to není úplně ono. Pokud jste viděli semifinále Českého poháru proti Ostravě, tak víte, že to nebyl z naší strany nejlepší výkon. Ale pohár je o jednom zápase.

Jakmile přišel adrenalin z velkých zápasů, začali jsme růst

Pojďme teď přímo k vám. Proč už nebudete v Jihostroji pokračovat?
Myslím, že se uzavřel určitý cyklus. Prožil jsem v Jihostroji fantastické čtyři sezony. Stejně jako po posledním zápase mám v sobě i teď spoustu emocí, když o tom mluvím. Asi už nastala správná doba pro mě i pro klub se rozloučit. Moje pocity právě teď jsou něco mezi hrdostí – na to, co jsme za ty roky dokázali – a smutkem. Každopádně je pro mě hodně těžké říct sbohem.

S vedením Jihostroje jste se dohodli, že smlouvu prodlužovat nebudete. Potřebujete i vy v kariéře nový impulz?
Myslím, že každý potřebuje mít v životě výzvy, aby se zlepšoval. Cítím, že jsem tady už upadl do rutiny. Čtyři roky na jednom místě jsou docela hodně, řada věcí a tréninků se opakuje. Nevím, jestli se v novém klubu budu cítit lépe než tady, protože tady jsem si to zamiloval. Může to být i horší, ale bude to nové. Člověk potřebuje v životě nové výzvy, aby si udržoval motivaci pro každodenní práci.

Vy, Radek Mach, Petr Michálek a Martin Kryštof jste symbolem úspěšné éry v Jihostroji. V čem spočívala vaše jedinečnost?
Nemyslím si, že jsme jako jednotlivci nějací výjimeční hráči. Podle mě jsme byli silní společně jako tým. Měli jsme velký zápal a touhu něco dokázat. Někdy jsme na tréninku vypadali jako průměrní hráči, ale v důležitých zápasech jsme si vždy dokázali sáhnout na dno a bojovat. Všichni tihle hráči, které jste vyjmenoval, jsou vítězné typy. Neustále chtějí něco dokázat. Vezměte si, že v každé sezoně jsme během prosince a ledna neočekávaně prohráli několik zápasů, ale stejně jsme pak v únoru zvedali nad hlavu Český pohár. Jakmile přišel adrenalin z velkých zápasů, začali jsme růst jako hráči i jako tým. V letošním play-off to bylo poprvé za čtyři roky, kdy se to nestalo. Takže asi opravdu nastal čas tým obměnit. Jsem si jistý, že změny přinesou klubu novou energii.

Kromě vás v Jihostroji nebude pokračovat další dlouholetá opora Radek Mach. Myslíte, že se s vaším odchodem změní prostředí v týmu?
Určitě ano, a to z různých důvodů. U Machyho proto, že byl srdcem a duší týmu. Měl pod kontrolou všechno, co se stalo na hřišti i mimo něj. Věděl o všem, co se děje v klubu a s každým měl výborný vztah. S mým odchodem se situace změní proto, že jsem nahrávač a řídím hru týmu. Každý nahrávač má svůj osobitý styl a charakter, takže s novým nahrávačem se hra hodně změní. I v této sezoně, když byl v některých zápasech hlavní nahrávač Pisky, tak tým hrál úplně jinak.

Největší zážitek je pro mě Liga mistrů

Kdo by podle vás byl vhodný kandidát na nového kapitána Jihostroje?
V tuhle chvíli by to podle mě měl být Kryšpa (Martin Kryštof). Před sezonou došlo ke změně pravidel a už i libero může být kapitán. Bohužel by ale nebyl kapitánem na delší období. Mám Kryšpu moc rád, ale už má taky nějaký věk, takže už asi nepřidá dvacet dalších sezon jako Machy. (smích) Možná když někdo z mladíků doroste do své role a naplní potenciál, bude moct na sebe vzít tuto zodpovědnost.

Můžete prozradit, kde budete hrát v příští sezoně?
Konkrétní tým zatím říct nemůžu, ale vracím se zpátky do Španělska. Beru jako výzvu vrátit se zpět do mojí rodné země po pěti letech. Budu se tak moct lépe připravit na můj budoucí život po volejbale, takže to beru pozitivně.

Za čtyři sezony v Jihostroji jste získal šest medailí – tři zlaté z Českého poháru, z extraligy jednu zlatou, stříbrnou i bronzovou. To je úctyhodná kolekce. Na kterou jste nejvíce hrdý?
Pro mě jsou všechny na stejné úrovni. Dokonce i bronzová medaile z této sezony, kterou jsme získali poté, co jsme byli všichni psychicky dole po prohraném semifinále, je pro mě stejně důležitá. Trochu specifické pro mě bylo, když jsme vyhráli extraligu hned v mojí první sezoně v Jihostroji. Díky tomu jsem začal věřit, že můžu něco v české extralize změnit, protože můj styl hry byl úplně jiný než ostatních nahrávačů v lize v té době. Parádní bylo i druhé místo z minulé sezony, potom, co jsme ve finále s Karlovarskem prohrávali už 0:2 na zápasy. Ukázali jsme velkou vnitřní sílu a bojovnost, když jsme dokázali vyrovnat sérii. Zkrátka nemůžu vybrat jeden úspěch.

A co třeba parádní tažení Ligou mistrů, které jste s Jihostrojem prožil v sezoně 2019/20?
Liga mistrů mě ohromně bavila, odehráli jsme v ní opravdu skvělé zápasy. I když jsme prohráli, tak to byly vyrovnané bitvy, které si fanoušci užili. Domácí zápasy s hvězdami nabitými italskými kluby – 2:3 s Trentinem a 1:3 s Civitanovou byly neskutečné. Porazili jsme dvakrát turecké Fenerbahce. Karlovarsko o sezonu dříve v Lize mistrů nevyhrálo jediný set – my jsme vyhráli dva zápasy a deset setů, a to jsme hráli i proti finalistům World Club Championship. Na papíře jsme měli horší tým, ale oni se museli hodně zpotit, aby u nás doma vyhráli. Tyhle zápasy jsem si užil nejvíc za celé čtyři roky v Jihostroji.

Jihostroj mi doporučil Max Torcello

Pamatujete si ještě, proč jste si před čtyřmi lety vybral právě Jihostroj?
Měl jsem více nabídek z předních českých klubů a mluvil jsem o tom se spoustou kamarádů-volejbalistů. Nakonec jsem se rozhodl díky Maxi Torcellovi, který v Jihostroji hrál a pak se stal koučem ve Španělsku. On mi neřekl jedinou negativní věc o Jihostroji. Řekl mi, že v Jihostroji je skvělá parta a České Budějovice jsou ideální místo pro pohodový život. Vyzdvihl, že klub mu ve všem vyšel vstříc a o všechno bylo postaráno, takže hráči mají čistou hlavu a můžou se soustředit jen na volejbal. To pro mě bylo důležité. Přestože jsem toho o české extralize moc nevěděl, po tom, co jsem s Maxim mluvil, měl jsem hned jasno, který klub si vyberu. A samozřejmě jsem nikdy nelitoval.

Hrál jste v mnoha zemích, ale nikde ne déle než jednu sezonu. Proč právě v Jihostroji jste vydržel?
Hned od mého příchodu do Jihostroje jsem se cítil být jeho důležitou součástí. Rostla díky tomu moje sebedůvěra jako hráče na hřišti i jako člověka. To je důvod, proč jsem smutný, že odcházím. Ve městě jsem se cítil velmi dobře i jako člověk. Třeba když jsem potkal fanoušky, kteří mě poznávali. Vnímal jsem pozitivní reakce od všech. Cítil jsem se tady komfortně, a dokonce bych řekl, že jsem tu byl v poslední době spokojený až příliš.

Co vás v České republice tak okouzlilo?
Nejlepší na Česku je pro mě povaha zdejších lidí. Třeba po posledním zápase této sezony za mnou přišel jeden milý starší pár. Oni už věděli, že to byl můj poslední zápas za Jihostroj, tak mě chtěli pozdravit. Anglicky nemluví, takže jsme se bavili v češtině. Já umím jen základy, ale rukama nohama jsme se dorozuměli. Řekl jsem jim tajemství, kam půjdu hrát v příští sezoně, a oni shodou náhod právě do té destinaci budou v říjnu cestovat. Dal jsem jim moje číslo a domluvili jsme se, že se tam setkáme. Byli na mě moc milí, po každém zápase za mnou chodili a z jejich očí jsem poznal, že mě svým způsobem zbožňují. Dokonce mi po tom posledním zápase dali dárek.

Tohle jste před příchodem do Českých Budějovice nezažil?
Ne. Je to už trochu klišé, ale Jihostroj je opravdu jako jedna velká rodina. Je to cítit během zápasů v hale, ale i ve městě, když někam jdu a fanoušci mě poznávají. Dokonce i když se nám tolik nedařilo jako třeba v této sezoně, lidé přijdou a podporují nás. Nevím, co si říkají na tribunách během zápasu, protože se soustředím na hru a nic nevnímám. Pokud se nám nedaří, mají právo kritizovat, ale když jsem se potkal s fanoušky ve městě, slyšel jsem jen pozitivní slova podpory. Pak si říkáte, že do toho musíte dát na hřišti opravdu všechno už jen kvůli těmto lidem. Protože lidé v Budějovicích mi tolik přirostli k srdci, cítím, že část Jihostroje zůstane ve mně i v dalších letech.

Česká nátura je to nejlepší, co máte ve vaší zemi

V Česku jste si oblíbil i pro Španěly téměř neznámý lední hokej.
To je pravda a tuto sezonu jsem navštívil ještě víc zápasů než v předchozích sezonách. Vtipné bylo, když se mě kluci během mojí první sezony v Jihostroji ptali, jestli znám nějakého hokejistu. Já jsem neznal jediné jméno. Neznal jsem ani Jágra, ale teď už samozřejmě vím, že pro Čechy je to bůh. Něco jako Messi ve fotbale. (smích) Nakonec jsem se dostal do fáze, kdy už hokeji docela rozumím, znám většinu pravidel a užívám si hru a atmosféru. S přítelkyní a mým tátou jsme dokonce vyrazili na semifinálový zápas Motoru v Praze proti Spartě.

Co vám z České republiky bude ve Španělsku nejvíce chybět?
Asi jídlo, to jsem si nakonec hodně oblíbil. Hlavně guláš, na který jsem chodil pravidelně každé pondělí. Samozřejmě české pivo. Ale musím zase vrátit odpověď na místní lidi a mezilidské vztahy. Česká nátura je pro mě to nejlepší, co máte ve vaší zemi. Je to úplně jiné než ve Španělsku, kde charakter lidí není takový…

Můžete být konkrétnější?
Lidé v Česku jsou srdečnější, snaží se pomáhat druhým. Nepotřebují luxusní vily a chlubit se drahými věcmi. Běžní lidé mají svůj spokojený život. Za celou dobu jsem v Česku nenarazil na zlého člověka. Češi mají zajímavé koníčky. Třeba když je hezky slunečno, tak jdou na ryby. Já jsem takhle začal chodit s naší partou spoluhráčů-rybářů a moc jsem si užíval ty chvíle klidu a pohody u vody. Ve Španělsku neznám nikoho, kdo by chodil na ryby. Všichni jsou více uspěchaní. Jsou to malé věci a mně se líbí, jak si je Češi umí užívat. Je to úplně jiná kultura. Hned, jak jsem se v Česku adaptoval, tak jsem si začal užívat každý moment, jak to místní lidé umí.

V Česku jste se adaptoval skvěle, ale siestu po obědě jste si neodpíral…
Ale bez té bych se v životě neobešel. (smích) Moje tělo je 36 let zvyklé, že když dojídám oběd, je to signál, že půjde do postele. To nejde jen tak změnit, a kdybych se po obědě neprospal, asi bych pak byl jako zombie. Samozřejmě že ne úplně pokaždé jdu po obědě spát, ale v devadesáti procentech dní to tak opravdu je. Jsou to takové kulturní rozdíly, které už mají národy zakořeněné. Třeba když přijede Čech do Španělska, chce si dát běžně večeři v 18 nebo 19 hodin, ale všechny restaurace jsou v tu dobu ještě zavřené. Konkrétně na tohle jsem měl vždycky problém se přeorientoval, když jsem se vracel z Česka do Španělska a pak zase naopak.

Dovedu si představit vrátit se do Česka jako trenér

Jak se změnila česká extraliga během vašeho působení v České republice?
Během těch čtyř sezon se opravdu hodně zvedla. Třeba Praha dříve patřila mezi týmy s ambicemi, ale teď je z ní legitimní favorit na titul. V extralize je pět klubů, které mohou vyhrát titul – Jihostroj, Karlovarsko, Praha, Liberec a zařadil bych tam i Kladno, které taky bojuje pravidelně o medaile. To je opravdu hodně týmů, protože soutěže v jiných zemích mají dva, maximálně tři favority na titul. Řekl bych, že česká extraliga je opravdu zajímavá soutěž a dobrá výzva pro zahraniční hráče. Sám doporučuju některým hráčům, aby do Česka šli hrát, protože liga se každou sezonu zlepšuje.

Jste vystudovaný kondiční trenér. Je to směr, kterým byste se chtěl vydat po ukončení hráčské kariéry?
Studoval jsem sportovní vědu a na magisterském studiu jsem se potom specializoval na přípravu profesionálních sportovců, takže rozumím mnoha věcem, které se týkají kondičního tréninku. Často jsme se o tom bavili s kondičákem Jihostroje Kubou Kalusem. Někdy se mě i ptal na můj názor, protože věděl, že se v tom orientuju. On se ale kondičnímu tréninku naplno věnuje, takže toho samozřejmě ví mnohem víc než já. Pravděpodobně budu svoji budoucnost směřovat tímto směrem, ale zatím to není aktuální.

A co například stát se volejbalovým trenérem?
Je pravda, že během celé mojí kariéry si shromažďuju informace o koučování – o tom, co mě zaujalo. Minulé léto jsem dokončil poslední stupeň trenérské licence, takže to je taky možnost. Ještě nevím, co přijde. Jestli zůstanu u kondičního tréninku, který jsem vystudoval, nebo jestli někde dostanu zajímavou nabídku na trénování. Jsem zvídavý člověk a rád se učím nové věci. Takže si rád nechávám dveře otevřené a uvidím, co mi život nabídne.

Když jsem vás poslouchal, jak hezky mluvíte o Česku. Asi byste si dovedl představit se sem v nějaké roli vrátit, že?
Samozřejmě. Jako hráč už asi ne, ale v roli trenéra si to dovedu představit. Vlastně by mi to dávalo smysl. Už před sebou nemám mnoho hráčských sezon a zároveň znám české prostředí i hráče. V české extralize nemá žádný tým za trenéra cizince. Když se bavím s hráči nebo manažery, tak důvod je v podstatě obava z toho, že česká sportovní kultura je jiná než v jiných sportech a zahraniční trenér by byl zpočátku ve velkém šoku. Osobně si myslím, že zahraniční trenér bude pro českou extraligu nezbytný, protože přinese nové myšlenky. Navíc průměrný věk českých trenérů je poměrně vysoký. Byl by to krok vpřed pro českou ligu. Takže kdybych měl tu možnost, lákalo by mě to.

Hodnocení článku je 94 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Dan Kubát, archiv VK Jihostroj

Štítky Jihostroj, volejbal, Miguel De Amo

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.