Jakub Novotný se zodpovědnosti za prohry nezříká

Řeč přišla nejen na důvod jeho zásadního rozhodnutí, ale také na uplynulou sezonu, ve které Jihostroj překvapivě nezískal titul mistra. Jakub Novotný se rozpovídal i o tom, co všechno mu volejbal dal i vzal.

O tom, že po této sezoně chcete skončit s profesionální kariérou, se v kuloárech už nějakou dobu mluví. Mohl byste ale sám upřesnit, co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

„Samozřejmě jsem ho neudělal ze dne na den a nedá se říci, že bych pro ukončení kariéry měl jeden jasný důvod. Těch příčin bylo víc a přiznávám, že jsem o tom přemýšlel velmi dlouho. Nejsem totiž příznivcem emotivních rychlých rozhodnutí. Hlavním důvodem pro skončení profesionální dráhy byla rodina. Před měsícem a půl se mi narodil krásný syn Jakub a já jsem si řekl, že po patnácti letech cestování z místa na místo je čas se někde usadit. Navíc jsme s přítelkyní několik let byli v zahraničí spolu, potom zase ne. Nyní žijeme v Praze.“

To byl jediný důvod?

„Pak je tu zdraví. Nejsem ještě na odpis, klidně bych mohl hrát dál, ale přeci jen každý rok cítím všechny kosti víc a víc. A hlavně mi začalo vadit to, že už nejsem tak dobrý, jako dříve. Celou svoji kariéru jsem patřil k nejlepším a je těžké ztrácet půdu pod nohama. Skáču méně, jsem pomalejší, mladší konkurenti šlapou na paty. Chtěl jsem skončit v tom nejlepším.“

Tohle naprosto chápu, ale na druhou stranu starší hráči, i když, jak se říká, neštípou parkety, tak mají jiný a určitě nezanedbatelný přínos pro tým.

„Já bych nerad dopadl tak, že budu za každou cenu hrát extraligu do čtyřiceti let a můj výkon už bude stát za nic. S volejbalem jsem ale rozhodně neskončil definitivně. Po 15 letech vrcholového sportování nejde úplně přestat, jen to nebude hraní na plně profesionální bázi. Sám nevím, jestli budu hrát kraj, první či druhou ligu, ale bude to hlavně pro zábavu. To znamená, že u toho budu pracovat.“

Zajímalo by mě prohrané finále. Myslíte si, že kdybyste vyhráli, končilo by se vám lépe, nebo spíš by bylo těžší skončit?

„Je jasné, že s titulem v kapse se každému končí lépe. (směje se) Někdo říkal i to, že některým hráčům už to bylo jedno, protože končí. To je samozřejmě naprostý nesmysl, bylo to přesně naopak. Ale to nikomu vymlouvat nebudu. Vím, co jsem proto udělal a mám čistý štít.“

Určitě jste si už stihl v hlavě srovnat celou tu finálovou sérii. Jaké vidíte hlavní příčiny nepotvrzení role favorita, když vás Ostrava přehrála?

„To, že jsme nezvládli sérii s Ostravou, je podle mě ukazatel celé sezony. Sezony, která - ať už se nám to líbí nebo ne - byla velmi neúspěšná. Nevyhráli jsme Český pohár, nevyhráli jsme extraligový titul, nevyhráli jsme nic, kromě dvou utkání v Lize mistrů. Jedině snad právě tu lze hodnotit pozitivně, ale sezonu vždy určují finální výsledky.  Odehráli jsme i spoustu dobrých zápasů, ale ty hlavní jsme nezvládli.“

Proč si myslíte, že to takhle dopadlo?

„Mám na to vlastní, velmi konkrétní názor. Když lidé z vedení klubu projeví zájem, tak jim ho rád řeknu. V play off se mažou veškeré rozdíly, nerozhodují peníze ani rozpočty, vyhrává to družstvo, které je lépe připravené. A tady měla Ostrava jasně navrch. Proč to tak bylo, ať si zanalyzuje vedení. Říkat, že šlo pouze o euforii, je alibismus. Jen euforií nikdo nikdy nikde nevyhrál. Je jasné, že tento tým letos nevyužil obrovský potenciál, který měl. Neříkám, že je jednoduché uřídit spoustu individualit, ale na to měl být brán zřetel při sestavování a řízení družstva. Možná bylo moc kohoutů na jednom hřišti, každý chtěl hrát a nebyla jasně dána pravidla. Ze své zkušenosti z daleko lepších klubů, než je Jihostroj, vím, že hráči potřebují direktivní řízení. Pokaždé, když to tak nebylo, nastal problém. Pokud hráči nemají jasně dané mantinely, tak se v tom potom sami začínají ztrácet.“

Bylo podle vás na jeden tým příliš výborných hráčů?

„Možná. Kdo staví takové družstvo, musí znát nejenom výhody, ale i rizika. A základní riziko nadupaného družstva je jeho nejasné směřování. Lidově řečeno, každý do toho chce kecat. A jakmile se to stane, je problém. Vloni jsme hráli na šest až sedm hráčů a byl klid. I Petr Brom to tak pokaždé dělal. V té poslední sérii se jasně ukázalo, že šest stabilně hrajících hráčů Ostravy, kteří měli své lepší i slabší chvilky, je nakonec lepší strategie, než dvanáct nestabilně hrajících individualistů.“

A byli jste tým? Parta?

„Ano, na to se ptá každý. Já tvrdím a budu to říkat neustále, že ano. Pokud si někdo myslí, že když to na hřišti nejde, tak se budeme na sebe usmívat, nerozumí tomu. Naopak ke konci jsme byli tým jako nikdy předtím. Jistě, měli jsme ve svém středu některé komplikovanější individuality, ale to k tomu patří. Na druhou stranu jsme některé situace nezvládli a bohužel to bylo vidět i v televizi. Spousta lidí si pak udělá nějaký názor, aniž by věděla, o co jde. Ale to je sport. Já osobně bych se chtěl omluvit za čtvrtý zápas finále, který se nám nepovedl hlavně projevem. Úmysl toho ´tanečku´ byl úplně jiný, šlo o to dostat družstvo ve třetím setu z krize. Nepovedlo se to a je správné, že neseme následky.“

Kdo tedy nakonec, myslíte, za to všechno nese odpovědnost? Určitě ne jen hráči...

„Z venku se vždycky zdá, že když je parta, tak se vyhrává. Ale ve sportu je to přesně naopak - když družstvo šlape volejbalově, je najednou parta a všichni jsou hrozní kmoši, a málokterý tým to umí ustát, když to nejde. Stačí se podívat letos na fotbalovou Ligu mistrů, Barcelonu a Real Madrid. Na téhle úrovni už rozhodují opravdu úplné detaily, které nám letos nešly. Dá se diskutovat o tom, proč, zda chyběl dril, nebo jsme na sebe nebyli dost zvyklí, a tak dále.  Ale to už není otázka na mě, nýbrž na vedení družstva a klubu.

Chci ale jasně zdůraznit, že se nezříkám odpovědnosti. Jako hráč jsem nezahrál jako vloni a nebyl jasnou hráčskou oporou. Jde za mnou i další věc, za kterou jsem se už omluvil panu Divišovi. I náš prezident někde řekl, že všichni na tom neseme kus viny, a to od nejnižšího po nejvyššího. V tom má pravdu. Je teď třeba, aby z toho každý vyvodil svou zodpovědnost a podle toho se zařídil. Všichni přeci chceme, aby volejbal v Jihostroji někam směřoval, a já jsem letos ten směr úplně neviděl.“

Na závěr rozhovoru se vraťme k něčemu pozitivnějšímu. Už jsme se bavili o tom, že volejbal hodně dává i bere. Když už se nyní můžete ohlédnout za svou kariérou, převládají pozitiva, či negativa?

„Naprosto stoprocentně můžu říct, že volejbal mi mnohem více dal, než vzal. Naučil jsem se čtyři jazyky, viděl půlku světa, zažil atmosféru nejlepších ligových soutěží, a to jak v Polsku, tak i v Itálii. Poznal jsem spoustu zajímavých lidí a nasbíral hodně zkušeností. Mám spoustu medailí, vyhrál jsem pět titulů po celé Evropě.

Tyto zkušenosti, bych rád volejbalu někdy vrátil. Jakou formou, to teď ještě nevím, ale když sleduji český trenérský trh, tak si říkám, že za nějaký čas bych mohl zkusit i trochu z této profese. Uvidíme. Teď ale nejsem ještě přesvědčený, co přesně budu v příštích měsících dělat a určitě si nechám nějaký čas na rozmyšlenou. Své zkušenosti předávám dalším jako hráčský agent, což je práce, která mě baví i živí. Jestli k tomu přibude něco dalšího, to si v klidu rozmyslím.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem fanouškům za přízeň i podporu a přeju jim - a hlavně celému Jihostroji - spoustu dalších úspěchů. Strávil jsem tu super dva roky a budu na to rád vzpomínat.“