V Českých Budějovicích byla vždy skvělá atmosféra, prozradila Štěpánka Hilgertová

Co říkáte na výsledky českých sportovců na olympiádě v Rio de Janeiru?
Myslím si, že adeptů na medaili bylo víc, než bylo medailí samotných. Víme, jaký je sport. Alespoň my, co jsme ho dělali. I když jedete jako jeden ze spolufavoritů, tak to nemusí vždy dopadnout. Nemusí to být ani špatným výkonem, ale sejde se prostě velká kvalita soupeřů, nějaká chybička a najednou to může vypadat jako hrozný propad. Medailí je možná míň, než kolik říkaly prognózy. Sice je hodně bronzových, ale čekalo se asi více stříbrných a zlatých. Ale já jsem sledovala olympiádu poměrně pozorně a myslím, že všichni, kteří jeli na olympiádu jako spolufavorité, tak nás všechny přesvědčili, že to nebylo jen tak nějaké plácání, že na to měli, že do toho dali maximum a většinou jim to ujelo opravdu o kousek. Myslím, že všichni byli na té úrovni, na které měli být. Také si myslím, že ten, kdo sport sleduje podrobněji, tak to musí vidět a ocenit. Samozřejmě, když se kouknete na výsledky, tak si řeknete: „Ach jo, zase čtvrté místo.“ Ale takhle někoho soudit je jednoduché. Myslím, že je opravdu potřeba podívat se na vystoupení toho člověka a na to, co předváděl. To, že to nedotáhl a nakonec to v závěru nevyšlo, je jedna věc. Ale to, že nějakým způsobem procházel soutěží, prokazoval svoji kvalitu a ukázal, že patří ke světové špičce... Myslím, že to všichni naši spolufavorité ukázali. Všichni, koho sport zajímá, to museli vidět.

A konkrétně vodní slalomáři?
Už předchozí odpověď byla směřována k nim, ale samozřejmě i k ostatním. Například i k atletům – Zuzka Hejnová a podobně. Ona předvedla světový výkon, ale prostě to necinklo. Bylo vidět, že medaili hrozně chtěla, ale bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Totéž bylo u slalomářů. Jířa (Prskavec, pozn. autora) byl samozřejmě největší favorit a jako jediný to potvrdil. I když si myslím, že spousta lidí čekala, že to bude jasné zlato. Ale v našem sportu není nikdy nic jasné. Myslím, že pod tlakem, jakým byl, obstál naprosto na jedničku. Pro něj je super, že nakonec medaili přivezl. A ostatní? Jsou zklamaní, ale z mého pohledu nezklamali.

Jak prožíváte olympiádu, když na ní nejste osobně přítomna?
Je to diametrálně odlišné, když tam jste, nebo ne. Když je člověk přímo tam, je především pohlcen svým sportem a svým výkonem. A většinou lehce tápe. Mám si užívat, mám se rozptylovat, nebo se mám víc koncentrovat? Nejlepší je, když si odbydete svůj výkon na začátku olympiády a pak si to můžete užívat z pohledu fanouška. Z toho pohledu, že jste členem českého týmu a chodíte ostatním fandit. To je ideální verze a věřím, že spoustě olympionikům se to poštěstilo. To k olympiádě patří. Nejen, že tam prodám, za čím jsem si šel, ty čtyři roky přípravy, ale že si taky jdu prožít sen jako člen českého týmu, který se skládá ze sportovců z různých sportů. A to je krásné. Je štěstí se potkávat napříč odvětvími se sportovci z celého světa. Je krásné prožít osobně zahajovací nebo závěrečný ceremoniál. To je olympiáda.

Říká se, že vodní slalomáři jsou jedna velká rodina, že si úspěchy přejí navzájem. Jak je to?
Je to opravdu tak. Mezi vodáky to tak je. Je tam taková ta atmosféra, že sleduji výkon soupeře, ten dojede a já mu zatleskám. Není tam takové to nepřející: „Šťouchni, podjeď to.“ Každý slalomář si přeje vyhrát v kvalitním závodě. Být prostě nejlepší a nebýt jednooký mezi slepými. Samozřejmě, že se to občas stane. Je těžká trať, nedaří se lidem a uspěje ten, kdo udělal nejméně chyb. Není to o nic menší výsledek, ale jak jsem řekla, každý chce vyhrát v kvalitním závodě. I to vypovídá o vodácké atmosféře. Najednou vypukne na břehu spontánní potlesk, když se někomu něco povede. I když jde o rozdílné národy. Pamatuji si závod z Londýna, kde to bylo naprosto skvělé v závodě kanoistů. Vyhrál Tony Estanguet, ale když dojel Martikán, všichni jsme mysleli, že má zlato. Zajel totiž famózní jízdu. Pak jel Tony, který zajel ještě lépe, pak se tam vklínil ještě jeden Němec. Byly to nepředstavitelné výkony a nepředstavitelná atmosféra. Zcela spontánní potlesk na závodnickém břehu. Nevím, co prožívají diváci na tribuně. Tam to bude asi trošku vyhraněnější. Myslím, že třeba Němci nám tolik nepřejí. Ale kouzlo toho všeho je, že vy obdivujete výkony i ostatních závodníků. Chcete ho sice vždy porazit, ale hlavně tím, že zajede lépe, ne tím, že on to pokazí.

Co jste sledovala mimo vodní slalom?
To, co bylo dostupné. Takže hlavně gymnastiku. Byla v úžasném vysílacím čase. Já ji mám navíc hodně ráda. Ale možná, že toho nakonec bylo až moc. Mají obrovské množství disciplín. Byla ale dobře komentovaná a já si ji moc užila. Je mi líto atletiky. Jsem velký divák a fanoušek. Sleduju všechny Diamantové ligy, takže se orientuji i v disciplínách, kde nemáme zastoupení. Člověk jména z přenosů zná. Dívám se i na disciplíny, kde třeba Češi nebojují o medaile. Atletika má prostě atmosféru, která vás pohltí. Proto mi je líto, že jsem ji letos na olympiádě tolik neviděla. Nebyla jsem schopná ve dvě v noci něco sledovat. Sledovala jsem kvalifikace a věci, které byly v Čechách dostupné. Zbytek mě minul.

Jaký vztah máte k jižním Čechům?
Jezdím závodit do Českých Budějovic a na Lipno. Spoustu regionů po Čechách vnímám podle závodů. Málo míst znám díky něčemu jinému. Ale do jižních Čech jsem často jezdila jako malá s rodiči na dovolenou. Takže vztah mám celkem pozitivní. Nemusím mít velehory. Mám ráda hezkou přírodu, která jednoznačně v jižních Čechách je. Imponuje mi tu právě ta krásná příroda a zachovalé lesy. Jižní Čechy mají své kouzlo.

Jak se vám líbí trať v Českých Budějovicích?
Pokud mám být diplomat, tak musím říct, že areál jako takový se mi líbí. Mám ráda místní lidi. Vždy, když přijedu do Českých Budějovic závodit, tak je tam skvělá atmosféra. Ať na trati, kde jsem závodila jako malá, tak i teď na nové trati. Ale upřímně řečeno, není to kanál, který by mě uchvátil. Mám ráda vodu, která trochu víc teče. Tady je to takové utažené. Je to spíš kanál pro mládež. To stoprocentně. Myslím, že obrovský háček je v tom, že trať je v zimě zavřená. My potřebujeme jezdit celoročně a to je právě českobudějovický problém. Trať se na několik měsíců uzavře a možnost tam trénovat je nulová. Je to možná problém toho, proč v Českých Budějovicích nevyrůstají top závodníci. Samozřejmě můžou vyrůstat do určitého věku, do juniorského, řekněme. Pak se ale řeší, zda by neměli jít na poslední dva roky střední školy třeba dostudovat jinam. Kdyby voda v Českých Budějovicích tekla celoročně, nebyl by důvod, aby závodníci odcházeli. Byla by kvalitnější příprava mezi juniorským a dospělým věkem, ale teď se obávám, že ten trénink a kvalita chybí. To je můj pohled z dálky a nevím, jestli je nějaká možnost vyjednat s povodím nějaké lepší podmínky do budoucna. Ale přála bych jim to. Protože když už byl takový kanál postaven, možnost kvalitnějšího tréninku by měla být.

Čím si vysvětlujete to, že je český vodní slalom už od počátku na světové úrovni?
Řekl jste to přesně. Je tomu tak už od počátku. Máme medailisty ze čtyřicátých, padesátých i šedesátých let. Prakticky z každé doby. Myslím, že to tak bude dál. Přijdou slabší roky, ale myslím, že spíš smůlou než nějakým obsazením. Taky už byla mistrovství bez individuální české medaile. Bylo to svým způsobem smutné, ale nebylo to generačním propadem. Máme úžasnou kontinuitu. Rok nebo dva můžou být slabší, ale nemáme tu generační mezery. Žáci a junioři pořád jezdí, ale pokud tu bude rozumný přechod do dospělé kategorie, který je vždycky nejtěžší, tak věřím, že úspěšní budeme pořád. Ale nebudeme si nalhávat, že jsme jediná skvělá země. Výborní jsou na Slovensku, v Německu, Francii. Evropa je ve vodním slalomu silná. Silnější než ostatní kontinenty. Buďme za to rádi. Máme v Česku spoustu oddílů, spoustu slalomových tratí. Na to, jak jsme malá země, je to skvělé. Je spousta ochotných lidí, kteří jsou schopni dělat na dobrovolnické bázi, což je ve světě vzácnost. Ale je to samozřejmě těžší a těžší. Stojí to spoustu peněz a důležitá tak je podpora rodičů. V Česku je hodně vodáckých dynastií. Ale je tu také spousta dětí, které prostě přijdou a jsou dobré. Ale častější je, že někdo z rodiny je vodák a tlačí to dál.

Jak se vám líbil olympijský park na Lipně?
Líbí se mi myšlenka olympijských parků jako taková. Přijde mi to fajn. Je super využít atmosféru olympiády k představení nejrůznějších sportů. I těch, které nejsou tak mediálně propírány. Je fajn, že lidé si všechny možné sporty můžou vyzkoušet. Doufám, že děti si díky tomuto přičichnutí ke sportu k nějakému najdou cestu. Jsem ráda, že olympijské parky byly, a že nebyl pouze tento na Lipně, ale byly dostupné i v ostatních regionech. Ne každý se totiž vypraví na Lipno. Myslím, že hodnocení bude pozitivní. Byla velká návštěvnost a parky se těšily velké oblibě.  Nebyly pouze o tom, aby lidé sledovali sportovní přenosy, ale právě o tom vyzkoušení všeho možného. To byla hlavní myšlenka. A pokud byla naplněna, tak je to fajn.