Daniel Bína skončil na paralympiádě na třináctém místě

V náročném závodě, který ovlivnily zejména silné proudy, vybojoval 13. místo. To je vzhledem k tomu, že v Riu prakticky natrénoval, velmi slušné umístění.

Takže spokojenost? „Teď už ano, ale začátek byl těžký. První den jsem byl nervózní, a nebyl jsem schopen se držet dané strategie a zajel dva velmi špatné výsledky. Druhý den jsem jel dobře, první bójku jsem točil na 6. místě, bohužel jsem ale zalil loď a s těžkou špatně ovladatelnou lodí jsem ťukl bójku, musel jsem točit penaltu a skončil jedenáctý,“ popisuje Bína průběh regaty.

Druhý závodní den ohnul stěžeň a nemohl jet dvě rozjížďky. Co se stalo? Před startem čtvrté rozjížďky nedával pozor, švédské závodnice si všiml na poslední chvíli. „Stihl jsem se tak tak vyhnout, ale její ráhno zachytilo můj zadní stěh. Na levobok loď jela skvěle, ale po obratu jsem zjistil, že je něco špatně,“ uvedl Bína. Takže na břeh, nechat změřit náhradní stěžeň a celou loď přetrimovat. Na další den byl připraven.

Konečně jezdil svůj standard kolem 8. až 11. místa, kde se pohybovali závodníci, s nimiž obvykle soupeří. Rozjížďky měly tři kola, takže kratší stoupačky. „Nemám to moc rád, protože se závodní pole neroztáhne a záleží na každém manévru. Ty mám s jednou rukou pomalejší. Když jedou lodě pohromadě, nemám prostor si manévry připravit, je potřeba reagovat rychle a v takových okamžicích potom ztrácím,“ vysvětlil.

Nešly mu hlavně starty. Startovalo se v proudu, který měl rychlost 50 metrů za minutu. Takže správně odhadnout vzdálenost, aby byl v okamžiku startu na čáře, bylo velmi těžké. Většinou foukal jihovýchod, pouze jeden den přišel vítr severní. Celý závod se odjel ve středním větru 4 až 7 m/s, pouze jeden den byl vítr silnější až přes 10 m/s. Když foukal proti proudu, tvořily se nepříjemné krátké vlny. Strategie byla díky proudům daná. Odstartovat od prámu, otočit na pravobok a jet ke břehu, kde byl slabší proud. „Snažil jsem se této strategie držet, první den jsem byl naštvaný, druhý den rezignovaný a pak už jsem si regatu užíval,“ zhodnotil.

Podle předpokladů se o medaile utkali Britka Helena Lucasová a Francouz Damien Seguin. K nim se přidal ještě Australan Matthew Bugg, který jezdil výborně. Žil poslední rok a půl v Riu, takže zde měl hodně natrénováno. Překvapivě z bojů o medaile velmi brzy vypadl Němec Heiko Kroeger, kterému se závod vůbec nepovedl a skončil až šestý. Australan byl ale v předposlední rozjížďce po protestu Španěla diskvalifikován, čímž přišel o zlatou medaili. Vítězstvím v poslední rozjížďce vybojovala alespoň stříbro. Paralympijským vítězem se stal Damien Seguin, bronz zbyl na Helenu Lucasovou, která nezvládla finálovou rozjížďku.

Finálová jízda se jela přímo u pláže před diváky. Švédka Fia Fjelddahl, která byla Bínovou hlavní soupeřkou, ji zajela výborně, neudělala žádnou chybu. Takže se v celkovém hodnocení dostala před Bínu, který skončil nakonec na 13. místě.

A voda v moři? „Občas to zasmrdělo, ale očekával jsem to podstatně horší. Když byl příliv, byla voda čistá. Když přišel odliv, barva vody se změnila sytě tyrkysovou, asi jako když kvete Bolevák. Škrábance na nohou, které se mi vždy k moři hojí, mám všechny zanícené, ale není to nic vážného. Byl to jediný takhle významný závod, při kterém bylo dovoleno vytahovat hodně z vody. Hrozilo totiž, že závodníci a trenéři budou mít lodě u mola, tak zakázali strčit do vody byť jen ruku a dovolili vytahování lodí z vody. Každý den mohla jít na jeřáb jedna třída. Čistili jsme s koučem loď i na vodě před rozjížďkami. Koupili jsme na to koště. Tedy původně jsme mysleli, že s ním budeme sundávat nachytané igelity z kýlu, ale mýt s ním loď šlo také dobře. Vždy jsem ji naklonil a Milan ji umyl. Nejvíc byla znečištěná vodoryska,“ říká Bína.

Z Ria se Daniel Bína s trenérem Milanem Hájkem a přítelkyní Michaelou Čudovou vrací v pondělí speciálem společně se zbytkem české paralympijské výpravy.