Klub TJ Karate České Budějovice: Těšíme se, až zase budeme naplno trénovat. Nyní jsou alternativou on-line tréninky

Stejně jako ostatní sportovní kluby máte za sebou náročný rok. Jak se na vás podepsala koronavirová krize?
Máte pravdu, bylo to těžké… a stále je. Ale nezničilo nás to, fungujeme. Jen jsme museli najít alternativu, kterou jsou on-line tréninky. Konají se přes aplikaci ZOOM a jsou jak pro závodní oddíly, tak i základní a nábory. Závodníci zároveň dostávají tréninkové plány. Samozřejmě se těšíme, až se vrátíme do normálního stavu. Jinak co se týká loňského roku, tak musím zmínit, že jsme se na podzim pustili do rekonstrukce tělocvičny v prostorách kasáren Žižkova, kde máme zázemí. Chyběly zde sprchy, které jsme vybudovali. Celkově jsme udělali nové sociální zázemí. Také vzniklo malé fitko pro naše účely, multifunkční sálek, prostor pro fyzioterapeuta a člověka, který se stará o mentální přípravu. Tímto krokem chceme také oslovit širší veřejnost, která bude moci využívat nabídku služeb výživového poradentství se zaměřením na prevenci a asistovanou úpravu životního stylu, individuální a skupinové kondiční tréninky, mentální rozvoj a osobnostní koučink.

Na konci roku jste se zúčastnili mistrovství republiky v Pardubicích. Jak jste dopadli?
Měli jsme nominováno 26 závodníků, ale nakonec jich vyrazilo jen 13. I tak jsme ale vybojovali 15 medailí, z toho 10 zlatých, což je skvělý úspěch!

Proč konečná výprava čítala jen 13 závodníků?
Vzhledem k epidemii měli obavy, což se dá samozřejmě pochopit. Mrzelo nás to, ale nechtěli jsme nikoho tlačit. Jen pro zajímavost - ráno před turnajem se muselo na testy, přičemž jedna z našich závodnic byla pozitivní. Obrátila se tedy a z Pardubic jela zase zpátky. Pak šla na PCR test, který byl negativní…

Co váš klub čeká v letošním roce?
Pokračujeme v přípravě, věnujeme se on-line tréninkům, těšíme se na dubnové talentové zkoušky do sportovní třídy karate při ZŠ Emy Destinové, na letní soustředění a také na turnaje. Je před námi hned několik vrcholů sezóny, například kvalifikační turnaj na olympijské hry v Tokiu.

Musí být těžké plánovat, když nikdo neví, co za několik měsíců bude…
Je to hrozné. Nejhorší je, že vidíte, že leckde v zahraničí normálně trénují. Jakmile se to u nás rozvolní, naskočíme naplno do tréninku.

Pracujete s různými scénáři, jak se situace vyvine?
Přesně tak. Máme dopředu připraveno hned několik verzí. Alternativu hledáme i pro sportovní přípravku, která nám stojí od konce září. Pokud PES bude alespoň ve čtvrtém (třetím) stupni, což znamená 9 dětí plus trenér, rozjedeme i ji.

Sportovní přípravka tedy nemá on-line tréninky?
Má, ale pouze jednou týdně. V tomto případě je pro nás cílem, abychom s dětmi neztratili kontakt.

Což je podle mě u dětí ten největší problém – ztráta kontaktu s ostatními…
Po první vlně bylo vidět, jak jsou děti nadšené, že se vidí. Přišly a začaly na sebe radostí skákat. Bylo to super. Teď už to bude trošku problém. Člověk upadá do letargie, kdy si zvykne nic nedělat. Závodníci mají cíle, něčeho chtějí dosáhnout, ale u lidí, co mají sport pouze jako hobby, to bude těžší.

Co mohou lidé v této době obecně dělat pro svou fyzičku?
Hodně klubů nabízí on-line tréninky nebo alespoň tréninkové plány, to je určitá motivace, jak něco dělat. Nebo si najít nějaké tréninky na Youtubu. Je důležité se hýbat, momentálně se nabízí bruslení, běžky, nebo minimálně chození. Je to o tom se zvednout a říct si, že pro sebe něco udělám. Sám jsem v první vlně spadl do osobního nouzového stavu. (smích) Čtrnáct dní jsem nic nedělal, což bylo znát. Dokonce jsem doma pekl rohlíky! Pak jsem si řekl, že takhle tedy ne, a začal jsem běhat a cvičit. Rychle jsem se do toho vrátil.