Gymnázium navštívily slavné olympioničky

Každá z veleúspěšných sportovkyň po svém příchodu do tělocvičny zhlédla na velké obrazovce společně se žáky svůj nejvýznamnější úspěch, za který byla odměněna bouřlivými ovacemi a intenzivním potleskem.

Poté zaznělo z úst ředitele gymnázia Antonína Sekyrky slavnostní zahájení. „Chtěl bych hrozně moc poděkovat našim vzácným hostům, kteří si udělali čas a přijeli, aby s námi pobesedovali. Jsou vzorem nejen pro děti a sportovce, ale i pro nás dospělé - a díky úspěchům tohoto slavného tria můžeme být hrdi, že jsme Češi.“

Následně proběhla klasická beseda, české sportovkyně ochotně a s pokorou odpovídaly na všechny dotazy. Olympijská vítězka z Turína (2006) a mistryně světa v běhu na lyžích Kateřina Neumannová na otázku, co jí vyhrálo olympijské zlato, odpověděla.

„Z devadesáti procent to byla souhra mé píle a tvrdé patnáctileté dřiny. O zbytek se samozřejmě zasloužil i můj tým, měla jsem kolem sebe velké odborníky - biochemika, servismany, trenéra, manažera a podobně. Každý z nich byl vynikající v něčem jiném a společně jsme dosáhli až toho vysněného vrcholu.“

Olympijská vítězka ve skifu z letní olympiády 2012 v Londýně Miroslava Knapková vzala do ruky poprvé veslo až v 19 letech. „Před tím jsem se věnovala deset let atletice, pak začala mít jiné zájmy a chtěla zkusit sport, který ne každý umí. Když jsem se tehdy rozhodovala pro veslování, netušila jsem, jaká to bude dřina,“ vyprávěla s úsměvem.

Mistryně světa z roku 2011 a evropská šampionka z let 2008, 2011 a 2013 ještě zavzpomínala, jací lidé ovlivnili nejvíce její kariéru.

„Pocházím ze sportovní rodiny, takže určitě oba dva rodiče. Hodně mě ovlivnil také trenér, se kterým spolupracuji už 13 let. Po takové době je to někdy hodně náročné, občas dochází k rozporům v názorech. Naštěstí ale máme stejný cíl a společnou cestu, a vždy se dokážeme domluvit. Jsem ráda, že respektuje můj názor, já mu na druhou stranu nechávám pokaždé poslední slovo, aby rozhodl. Zapomenout nesmím ani na svou fyzioterapeutku, která mě dává dohromady, a díky biochemikům jsem dokázala pochopit, jak funguje mé tělo a jak trénovat. Fantastickou podporu mám od svých kamarádů a fanoušků.“

{{banner184}}

Bronzová překážkářka z olympiády v Londýně a letošní mistryně světa z Moskvy Zuzana Hejnová vyměnila po skočení olympijských her trenérku a rozhodně to bylo ku prospěchu.

„Rozhodnutí to nebylo jednoduché. U bývalé trenérky jsem byla od počátku mé kariéry nějakých osm let, měly jsme pěkný vztah, ale postupem času jsme si přestávaly rozumět a měly rozdílné názory. Potřebovala jsem nový impuls a hledala něco nového, co mi přinese další radost a povzbudí mě do tréninku,“ uvedla Hejnová.

Dřív trénovala Zuzka s deseti děvčaty, v současné době je několikanásobná vítězka mítinků Diamantové ligy mezi samými chlapy.

„Rozhodně to je úplně něco jiného a prospělo mi to. Snad poprvé jsem měla načasovanou nejlepší možnou formu na vrcholné akci, na mistrovství světa předvedla svůj nejlepší závod, zaběhla si osobní rekord, a to vše mi vyneslo zlato,“ popisovala atletka, která v letošním roce ze třinácti závodů na 400 metrů překážek nebyla ani jednou poražena!

Na otázku, zda si sportovkyně myslí, že je finanční ohodnocení za dosažené výsledky v atletice nebo lyžování adekvátní, v porovnání například s fotbalem nebo hokejem, měly dámy obdobný názor.

„Já už se k tomu jednou nahlas vyjádřila, kdejaký druholigový fotbalista dostává víc peněz, než atleti, kteří jsou nejlepší na světě. Rozhodně to není adekvátní k té dřině, kterou vynaložíme. Ale prostě to teď takhle je, nicméně věřím, že v budoucnu dojde ke změně,“ uvedla Zuzka Hejnová.

Tu doplnila i Kateřina Neumannová. „Každá jsme dobrovolně začala se sportem, který má v ekonomice nějaké to postavení. Když tenista hraje čtyřhodinový zápas a dívá se na něj celý svět, sponzoři dávají peněz víc, na druhou stranu já to beru tak, že jsem si vybrala sport, který mám doteďka ráda.“

Na závěr besedy zavzpomínala Káťa Neumannová, současná referentka působící na ministerstvu obrany, na poslední metry slavného a konečně zlatého triumfu v Turíně.

„Vůbec jsem si nevěřila, byla jsem ráda, že vůbec vidím na boty soupeřek. Kromě Kowalczykové tam byla ještě Čepalovová, říkala jsem si, že to musím na ten kopec ´uviset´, že pak je dlouhý sjezd a cílová rovinka, která se táhla mírně do kopce. V tom sjezdu jsem si nepatrně odpočinula, ale ještě na začátku cílové rovinky bylo mým největším přáním se do toho cíle dostat, tam si lehnout a vědět, že to mám za sebou. Pak se ale najednou stalo něco, co neumím popsat, hlava nějakým záhadným způsobem poručila tělu, že ještě jednou a z posledních sil zkusím zafinišovat. Ruska i Polka sotva pletly nohama a ten konec už všichni znáte...“

Zábavné dopoledne bylo zakončené autogramiádou všech tří olympijských medailistek, které se se všemi obdivovateli také s chutí vyfotografovaly.