Milan Bajcura, čtenářům Budějcké Drbny známý především jako jihočeský policejní mluvčí, je sportovcem tělem i duší. Kromě trénování mladých fotbalistů z Dolního Bukovska se čas od času zúčastní i akce, kde prověří své pohybové schopnosti. Před dvěma týdny si vyzkoušel triatlon.
V sobotu 14. září jsem se aktivně zúčastnil již 6. ročníku Bošileckého triatlonu, pro mě však prvního v životě. Už v loňském roce, kdy jsem se o organizování tohoto prestižního extrémního závodu pro celé Ševětínsko - Veselský mikroregion dozvěděl, jsem se na něj začal psychicky připravovat. Aktivně jsem se zúčastnit nemohl pro pracovní povinnosti, ale letos už to vyšlo.
Samotný závod má speciální disciplíny - 800 metrů jízdy na kanoi s vylosovaným partnerem, poté 11 kilometrů jízdy na kole a finálem je běh na 400 metrů do kopce a cíle.
Tak jsem se na to nejen duchem, ale i tělem připravil. Ve velkém časovém předstihu mě malá, ale vyhlášená obec Bošilec na samotném okraji Budějcka přivítala během sobotního dopoledne. Po zapsání na prezenční listinu a složení poplatku jsem dostal pěkné číslo 22. Postupně se sjíždělo více a více závodníků všech věkových kategorií od 15 let až do...
V pravé poledne nastalo losování partnera do lodi. V tu chvíli jsem asi měl slabší chvilku a nalosoval si mladého, asi osmnáctiletého kluka silnější postavy. Pak nás všech 109 závodníků došlo na startovní hráz, kde všichni nasedali do lodí.
A již tady mě „chlapec“ lehce vykoupal. Prostě si neuměl pořádně sednout na špic lodi, pozici háčka, přes pravý bok jsme udělali polovičního eskymáka a probrali se po pás ve vodě. Člověk se na něj ani zlobit nemohl, nejspíš viděl loď jen z rychlíku.
Po startovním výstřelu se začala vařit voda a celá flotila se vydala na náročnou trasu podél vytýčených plováků. Jízda na lodi se společníkovi, tedy ani mně, moc nedařila, zkrátka když se háček jen veze a pořádně nezabere, nemůže být solidní výsledek. Druhé vykoupání nastalo při vystupování u slavného Bošileckého mostku.
Z vody jsem tedy vylezl asi na 100. místě, přeběhlo se přes cestu do depa kol a už vše bylo jen na jednotlivcích. Následovala bleskurychlá jízda lesem, přes výmoly plné vody, kořeny a překážející pomalé jezdce. Po odbočce u Bošileckého mlýna se cesta přesunula po silnici trasou Lhota - Dynín - Bošilec (11 km) a následoval závěrečný doběh do kopce.
Sice jsem jízdou na kole a během překonal pár desítek závodníků, ale necítil jsem, že by to mohlo dopadnout dobře. O to víc mě překvapilo, že jsem v součtu všech výsledků obsadil velmi slušné 42. místo s časem 38 minut a 17 sekund.
Všichni byli spokojeni a oceněni čestnou medailí, ti nejlepší pochopitelně barvou podle umístnění. Vítězové jednotlivých kategorií - muži, ženy a senioři, si zaslouží velké uznání. Akce se organizátorům znamenitě povedla, počasí vyšlo jak malované a nikdo si nemohl na nic stěžovat.
Pro Bošilec je to jedna z největších sportovně-kulturně-společenských akcí v novodobých dějinách. Už jen výlov místního rybníku, pátého největšího v České republice, se blíží k tomu, aby se sešla celá obec a blízké okolí.
Další informace jsou zveřejněny na webových stránkách závodu a také na Facebooku.
Napsal Milan Bajcura
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
To je jak v moderním pětiboji. Tam se taky losuje kůň a mnohdy to je mazec. :-) Tady se losovačka holt nepovedla. Jinak asi povedená akce.