Mladý Budějčák zatím závodí do vrchu, rallye ho ale láká

Velký závodnický křest Vašek Šejda prožil těsně před svými osmnáctými narozeninami v roce 2008. Několik kilometrů na motocrossovém speciálu už měl tehdy sice za sebou, ale při závodě v Božeticích na Písecku se podruhé narodil. Tehdy bez jakýchkoliv ambicí na medailové umístění vylétl po kontaktu se soupeřem pod plným plynem z trati a trefil dva stromy. Z nehody ale naštěstí vyvázl prakticky nezraněn.

Motorky zůstaly Šejdovou vášní, pořád ho to ale táhlo do dvoustopého stroje. Aby ne, když ještě jako nezletilý klučina pomáhal s přípravou soutěžních speciálů českobudějovického rallyeového pilota Jana Jinderleho. Po desítkách hodin strávených v montérkách se ale před více než rokem dočkal a připravil si svůj vlastní závoďák Opel Astra, se kterým vloni začal bojovat o vteřinky v seriálu závodů automobilů do vrchu.

„Vloni jsem odjel pět závodů, což nebyla ani polovina šampionátu. Nakonec jsem ale skončil na dvanáctém místě ve třídě. To není zase tak špatné, když za celý rok bodovalo asi 38 aut,“ prozradil Budějcké Drbně Václav Šejda.

Sám přitom moc dobře ví, že úspěchu je třeba věnovat nejen poctivou píli a vlastně i kus svého života, ale také pořádný balík peněz. „Začal jsem jezdit EDDA cup z toho důvodu, že se tam může přihlásit každý, kdo má auto s bezpečnostním rámem. Potom už jenom zaplatíte startovné a jedete.“

Protože nic není zadarmo, i závody na amatérské úrovni stojí nějaké peníze. Mladík ze Suchého Vrbného svého koníčka financuje z vlastní kapsy, výraznou měrou mu pomáhá i jeho rodina v čele s tátou, který miluje vůni spáleného benzinu stejně jako jeho syn.

„Sponzoři mě podporují třeba tak, že mi půjčí podval na závoďák, dodávku nebo mi vytisknou samolepky na auto. Jinak to ale táhneme z vlastní kapsy. Naštěstí do astry nesypeme žádné závratné částky, je to sériové a navíc už dost staré auto, které nehodlám nijak vyvíjet,“ má jasno Šejda junior.

Za volantem dvoulitrového Opelu Astra Gsi, který disponuje výkonem 150 koní, se Vašek na některých závodech střídá se svým tátou, také Václavem. Největšího úspěchu dosáhl mladší z rodiny Šejdových vloni v Prachaticích, když při snaze pokořit Libín skončil čtvrtý.

„Prosadit se s touhle technikou je ale hodně těžké. Konkurence má závodní podvozky, lepší pneumatiky, nabušené motory a soutěžní převodovky. Po rovině moje prakticky originální auto funguje, jakmile ale přijedu do zatáčky, začnu ztrácet, protože nemám samosvorný diferenciál, takzvanou špéru,“ vysvětlil technické rozdíly Šejda.

Po letošním testování nedaleko Českého Krumlova a okruhu v Bechyni se mladý jezdec postavil na start zatím jediného závodu do vrchu. V západočeské Kdyni obsadil na počátku června osmé místo ve třídě E1-2000, jeho otec skončil devátý. Dalším podnikem, kterého se Šejda zúčastní, bude koncem července závod v Bečově nad Teplou.

A kam by to chtěl skromný Budějčák jednou dotáhnout? „Snad každý, kdo tenhle seriál jezdí, by si chtěl jednou vyzkoušet rallye. Jelikož jsem začal vloni a nejsem ještě dost vyježděný na to, abych si vedle sebe někoho posadil a měl za něj tu zodpovědnost, tak se zatím budu věnovat jen vrchům. Každopádně v rallye by se mi líbilo,“ netají se svými ambicemi Václav Šejda.