Milí přátelé, budějovických zajímavostí. O našem městě se říká, že jsme město cyklistů. To je pravda. Jaká ale byla omezení pro cyklisty na přelomu minulého století? Vše bylo velmi striktní. Jak se říkalo „Ordnung musí být“.

Jsou lidé, ke kterým pojmete sympatie v okamžiku, kdy je vidíte. Mně se toto nestává často, ale při návštěvě sochaře, kameníka, řezbáře zkrátka uměleckého všeuměla Matouše Holého jsem sympatie pocítil hned. Začnu ale od začátku.

Vážení přátelé, před měsícem jsme na Drbně uveřejnili článek o popravčích místech v Českých Budějovicích. Možná, že ještě zajímavější je historie popravčího místa, které je mezi Českými Budějovicemi a Hlubokou.

Dnes jsem se byl podívat v radniční síni na výstavě, která je tematicky zaměřená na park Na Sadech. Již když otevřete dveře, upoutá vaši pozornost socha Josefa II. Je to tedy spíše kamenný podstavec a na něm je umístěna v nadživotní velikosti bronzová busta mocnáře. Když přijdete blíže, poznáte, že se jedná o maketu, která je vyrobena z drceného vápence, prolitého pryskyřicí. Zasloužili se o ni studenti Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České v Krumlově. Celkem ji vyráběli 6 měsíců a celý model váží více než 200 kg. Parádní práce. Jaký byl ale osud originálu?

O smutném osudu Jiřího Ganse jsme v našem seriálu psali 30. září 2017. V posledním odstavci článku jsem tehdy napsal: „Na domě, ve kterém Jiří Gans bydlel, se budeme snažit umístit pamětní desku, aby jeho smutný životní osud nebyl zapomenut. Snad se nám podaří získat souhlas od všech spoluvlastníků nemovitosti. Jeden hlas již určitě máme. Milan Binder má ve stejném domě ateliér.“ Milan nepolevil a po dvou letech pamětní desku spolu se svými spolubydlícími odhalil. Nápis, který je na ní napsán, je prostý a dojemný: „V TOMTO DOMĚ ŽIL JIŘÍ GANS, SLUŠNÝ ČLOVĚK UTRÁPENÝ KOMUNISTY“. Z mého pohledu je ale cenné i to, že na tuto vzpomínku nebyly vypsány žádné dotace, žádná podpora od města nebo kraje. Prostě slušní lidé ze Smetanky se složili a konali. Děkuji jim za to.

Naší českobudějovickou vazební věznici, která sídlí v Justičním paláci na břehu Malše, zná asi každý. Samozřejmě, že většina z nás ji zná pouze zvenku. Jen poměrně málo lidí bylo vevnitř na exkurzi, a ještě méně z nás tam pobylo i delší dobu. Jak to ale bylo s vězni v našem městě v dávné i nedávné minulosti?

Zajímalo by mne, kolik „Budějovičáků“ ví, že se v našem městě otočila socha. Stalo se to již před sedmi lety, ale málokdo si toho všiml. Zatím jsem Vám ale neřekl, o jakou sochu se jedná. Takže, pokud půjdete po levém břehu Malše u krajského soudu, přibližně uprostřed mezi Železným a Zlatým mostem stojí socha sv. Jana Nepomuckého. V době, kdy se rekonstruoval Zlatý most u Jihočeského divadla, zazněl názor, že by bylo vhodnější, kdyby se patron vod a mostů díval na řeku. Původně totiž pohled sv. Jana Nepomuckého směřoval na krajský soud. Jak bylo řečeno, tak se i stalo.

Milí přátelé, když zavzpomínám na své dětství, vybaví se mi v paměti jen dva domy, které měly na sobě jméno majitele. Jeden stojí naproti výstavišti a velkými písmeny tam bylo napsané Ludvík Pilbauer. Budova stojí, ale nápis pohltil čas. Druhý dům je v Trhových Svinech a zde se vyjímalo plasticky vyvedené jméno Frant. Roule. Nápis je tam dodnes a můžete si to zkontrolovat, až někdy pojedete do Novohradských hor.

Tomáš Hobizal, jeden ze znalců českobudějovické „vodní“ historie, nás s Milanem vytáhl do Nedabyle. Proč ale zrovna sem? Hned to vysvětlím.

Dnes se zastavíme u Hardtmuthovy vily. Nebudeme rozebírat její historii, ale zaměříme se pouze na tři zajímavosti, které mají vztah k této krásné stavbě.