V minulém díle našeho seriálu jsme se zaměřili na rozhledy z vrcholku Bílé věže. Každý, kdo sleduje náš seriál už ale ví, že označení Bílá věž je nepřesné, a že za skutečnou Bílou věží musí jít do Jihočeského divadla. Tam totiž stávala původní věž, která nesla toto jméno a která byla součástí městského opevnění. Označení Bílá věž se ale pro věž dominikánského kláštera už tak vžilo, že ho používá téměř každý Budějovičák.

Dnešní povídání bude velmi krátké. V tomto článku jsou totiž důležité hlavně fotografie. Jak určitě víte, českobudějovické biskupství v současné době opravuje dominikánský klášter s Bílou věží. Ta je nyní sevřena lešením až ke kříži, který se tyčí nad rokokovou bání. Prohlédněte si tedy netradiční fotografie, které připravil Milan Binder. Vychutnejte si jiné pohledy na náměstí a na ostatní čtvrti města, než jaké jste zvyklí vídat.

V dnešním díle se vrátíme ke smutnému dni, od kterého uteklo již téměř 75 let. Vrátíme se k náletu na České Budějovice, který provedla spojenecká vojska dne 24. března 1945. O samotném bombardování našeho města již bylo napsáno poměrně hodně článků, my se ale na tuto událost podíváme z trochu jiného pohledu. Nejdříve si ale shrňme fakta.

Minulý týden jsme se s Milanem zúčastnili slavnostního otevření zazděné niky v Dominikánském klášteře. Určitě jste již na Drbně nebo v jiném periodiku o této události četli. V nově otevřeném prostoru byla malá dřevěná truhla s ostatky Jindřicha Libraria, prvního budějovického dominikánského převora. Kromě ní ale zde byly také tři písemnosti – ze sešitu vytržený list se jmény zedníků, kniha veršů českého básníka Jaroslava Vrchlického a dobové noviny. Všechny písemnosti pocházely z roku, kdy byla nika zazděna, tj. z roku 1893.

Milí přátelé, jsem rád, že mne Milan řadí mezi své kamarády. Díky němu se totiž dovídám zajímavé věci, ke kterým bych se jinak nedostal. Posuďte sami. Dnešní díl bude o půdě domu, který stojí na rohu Smetanovy a Jírovcovy ulice. Milan dojednal s majitelem objektu panem Janem Sádleckým, že nás pustí prozkoumat půdu.

Ten čas tak hrozně letí! Uvědomuji si to vždy, když sedám k počítači a začínám psát další díl našeho seriálu. Říkám si - „už zase uteklo 14 dní“.

Tramvaje v našem městě. Kolik toho již bylo napsáno! Každý, kdo se zajímá o historii Budějovic asi ví, kolik bylo linek, kam vedly a jaké měly značení. Když jsme připravovali s Milanem dnešní díl, řekli jsme si, že se zaměříme na drobné maličkosti, které v našem městě po tramvajích zůstaly. Není jich už mnoho, ale pořád se najdou. Tak se na ně pojďme společně podívat.

Dálnice! Hurá konečně se začala stavět. Obchvat Budějovic, tolik let jsme na něj čekali! Najednou je to tady. Práce začaly a už se kácí, odváží se ornice, zasypávají se prohlubně a brzy se začnou provrtávat kopce. Většina obyvatel Budějovic se raduje. No ale, když se zasáhne do míst, které jste měli rádi, začínají být pocity smíšené.

Chodíme s Milanem na hokej. Fandíme. Není to ale moc platné. Motor zůstane další rok v první lize. Nedá se nic dělat, ale začínáme si zvykat. Na posledním zápase Motoru s chomutovskými Piráty, kdy nebylo téměř na co koukat, jsme si povídali o ledu na zimním stadionu. Zjistili jsme, že máme jen mlhavé informace o jeho tvorbě a o rolbách, které ho upravují, nevíme už vůbec nic.

Dostala se mi do ruky zajímavá knížka Jiřího Chvojky z roku 1998 „Čestní občané města Českých Budějovic“. Je v ní přehled známých i méně známých osob, které získaly čestné občanství našeho města. Překvapilo mne, že v poměrně nedávné historii obdržela vyznamenaná osoba s čestným občanstvím i místní volební právo. Z dnešního pohledu se jedná možná o úsměvnou zajímavost. V minulosti ale tato skutečnost pomáhala vyhrát volby.