Na Zelený čtvrtek sice zvony odlétají do Říma, ale k vám letí pravidelná rubrika Drbna historička. Ta už patří neodmyslitelně ke každému čtvrtku, a tak ani ten předvelikonoční nemůže být výjimkou. Tentokrát se historik Jan Schinko zaměřil na budějckou synagogu.
Na dobové pohlednici stojí v Gerstnerově ulici po pravé straně ve směru do města synagoga postavená v roce 1888 podle projektu Maxe Fleischera z Vídně. Dne 5. července 1942 nechal synagogu odstřelit horlivý komisař města Friederich David, dosazený na radnici hned první den německé okupace 15. března 1939. Na současném snímku vlevo z roku 2013 je zachycen širší zplanýrovaný prostor, kde synagoga stála, s plastikou „Menora“, představující sedmiramenný svícen pojatý jako otevřená lidská dlaň z roku 1992 od Romana Brichcína.
Z radnice včas uniklo, že bude synagoga zbořena. Vzpomínal mistr klempíř Oldřich Svoboda: „Za tátou přišel do Rybní ulice, kde jsme měli klempířskou dílnu a obchod, pan Trobl z firmy Boneš – Trobl jestli nemáme dlouhý žebřík. Rabín firmu požádal o snesení dvou mramorových desek s desaterem, které byly umístěny nad vchodem do synagogy, aby je zachránili. Dlouhé žebříky jsme měli, ale ty na desky nedosáhly. Kdo potom přivezl velmi dlouhý žebřík si už nepamatuji.“ Jen si ještě pamatoval, že se podařilo odstranit, co nejvíce krytiny z pálených glazovaných tašek.
Synagoga se zřítila, ale obvodové zdi se musely rozebírat krompáči. Německá radnice začala bezostyšně stavební materiál prodávat na opravy domů (Němcům na povolení). Traduje se, že ve městě v domech patřících tehdy Němcům jsou dodnes cihly ze synagogy. Podle Oldřicha Svobody se kvalitní glazované tašky použily na opravu střechy děkanství. Jeden Němec si odvezl cihly do Čertyně, kde si z nich postavil dům. Jiné jsou snad v domech v Kamenném Újezdu. Doloženo to není, jen to vytváří kamínek do mosaiky doby, jak si Budějčáci léta pamatovali, kde jsou cihly ze synagogy.
Po válce v roce 1945 si na místě bývalých německých tenisových kurtů v Háječku vyhloubili hokejisté základovou jámu o rozměrech 60 x 30 metrů a hloubce asi 0,5 metru a naplnili ji vodou. V zimní sezoně 1945/1946 se tam hrál hokej. Na jaře 1946 se začal připravoval zimní stadion s umělou ledovou plochou a jáma se musela zasypat. Hokejisti brigádně navozili v kolečkách do jámy stavební šmelc ze synagogy, kterého zde bylo ještě několik kopic. Zarovnali terén, přičemž odkryli kryptu, která však byla asi již prázdná. Tedy neví se, že by v ní něco našli.
Prostor, kde dnes stojí parkovací dům má samostatnou historii. Mělo tam stát prozatímní divadlo, než se postaví nové na Senovážném a když se nakonec opravilo vybombardované staré divadlo, postavil Čedok v těch místech turistický dřevěný objekt alpského typu s nápisem CIS - Cestovní informační služba. V roce 1952 byly na hranicích napnuty dráty, pár let dokonce pod elektřinou a CIS byla po čase zbořena. Na snímku z roku 2013 je v pozadí vidět vysokou holou stěnu okresního domu. Nebývala takto oholená, přes dvě patra procházel světlík ze skleněných secesních cihel. Stalo se tak necitelně až po roce 1990.
Pachatel likvidace synagogy Friedrich David byl původně úředník v účtárně u Schwarzenberků. Psal se za 1. republiky též Bedřich David, asi podle momentální situace. Po 15. březnu 1939 nařídil odstřelit synagogu, přejmenovat ulice a náměstí na jména německých politiků, odstranit sochy českých významných osobností, pamětní desky, zrušit české školy a noviny, zrušit české divadlo, zkonfiskovat zvony a železné ploty atd. (leckde to bylo podobné, ale Plzeň má synagogu dodnes). Dne 5. května 1945 se pokusil uniknout autem z města, ale Na Sadech byl nucen zastavit, lidé ho poznali a jsou dvě verze – buď se zastřelil, nebo byl někým z davu zastřelen.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
