Háječek byl nejhezčím koutkem města. Po roce 1990 svůj statut ztratil

První impuls k postavení později slavného promenádního hudebního pavilonu v Háječku byl nenápadný. Kapelník vojenské hudby kapitán Ferdinand Bartoš si v někdy v květnu 1925 postěžoval, že na alejích je hudba špatně slyšet. Byl u toho knihkupec Raimund Marek a vrchní policejné komisař Bohuš Letovský. Jeden z nich měl nápad, že by kapela mohla hrát v zastřešeném pavilonu, odkud by se zvuk lépe šířil. Podle dobového tïsku to byli muži činu a neprodleně založili „Komité pro výstavbu hudebního pavilonu“.

ČTĚTE TAKÉ: Altán v parku Háječek čeká rekonstrukce. Bude z něj kavárna

Tito tři pánové jednající za Komité získali širší podporu (ale také byli odmítnuti) několika politiků, profesorů a důstojníků. Dne 13. června 1925 byl právoplatně zvolen užší výbor Komité: předseda vládní rada František Velík, místopředseda Raimund Marek, jednatel a pokladník Bohuš Letovský, revizoři účtů ředitel městských důchodů Václav Lacina a kapitán Ferdinand Bartoš. Dodatečně do výboru přijali i městského zahradníka Vojtěcha Nováka, který navrhl půdorys parku a vegetaci.

Pavilon byl s velkou slávou otevřen den 27. září 1925. Projekt zpracoval Otto Weinzettel, stavěla firma Augusta Teverného. V tom čase dozníval ve městě kubismus a tak mají pavilon a schodiště z alejí dolů do Háječku kubistické prvky.  Při slavnosti bylo uspořádáno květinové korzo s vyjížďkou dětí na květinami vyzdobených automobilech od Besedy městem na aleje.

Komité mělo zvláštní problémy s Klubem za staré Budějovice. Výbor chtěl postavit u pavilonu lavice (normálně, poněvadž někdo si rád při poslechu posedí). Klub za staré Budějovic proti tomu podal na radnici protest s odůvodněním, že by lavice zastínily pohledy na Sokolský ostrov a bránily by pohledům na kořeny stromů. Radnice musela protest řešit. Teprve když Komité pod tlakem prohlásilo, že jde o provizorní řešení, radnice lavice povolila. (Klub za staré Budějovice dál oficiálně neprotestoval.)

Pod pavilonem si kavárník Jan Vaněček, majitel kabaretu, restaurace a kavárny Corso, zařídil malou kavárnu. Vypadalo to spíše jako ve sklepě, sedělo se u kávy venku. Od roku 1926 se začal budovat Háječek dole hlavně pro zábavu dětí. Postavila se Kopeckého chata, kde se hrálo loutkové divadlo. Nejoblíbenější byla malá ZOO, z čehož nejvíce klec s opičkami. Za německé okupace se hudební pavilon, aleje a dolejší Háječek neudržovaly. Ještě kolem roku 1948 tam zely zbytky klecí zoo.

Hudební pavilon čas od času ožil. Někdy se v něm i tancovalo. Po roce 1990 se v jeho přízemí zase otevřela na chvíli mini kavárna, ale Háječek celkově ztratil prvorepublikový promenádní střih a neformální statut – nejhezčí koutek města. Tedy kromě FFP (Filmové festivaly pracujících), na kterých bývalo plno. Pavilon (gloriet, altán) stojí v kvalitní  lokalitě u romantického soutoku řek, hvězdárny (se zbytkem botanické zahrady) a i na Letní kino navazuje. A začal to kapelník kpt. Ferdinand Bartoš, když si postěžoval, že volně na alejích se jim špatně hraje.