Plasmafera splnila přání svých klientů a otevřela nové odběrové místo blízko nádraží. Otestovali jsme ho s prvodárcem Filipem

Co stálo za jeho rozhodnutím? „Dozvěděl jsem se, že je dárců plazmy nedostatek, tak jsem si řekl, že je to to nejmenší, jak mohu někomu pomoci. Ostatně moc se mi líbil slogan, který jsem četl. Stálo v něm: ,Darování krevní plazmy ti zabere okamžik tvého života a přidá roky života druhému…‘ Milým bonusem je pak příspěvek 600 korun za odběr. Myslím si, že to není úplně málo,“ říká Filip, se kterým na místo dorážíme v 9 hodin. Vzhledem k tomu, že máme ještě čas, je nám nabídnuta káva či čaj, což s chutí využíváme.

Vzápětí nás přichází uvítat ředitelka společnosti Lucie Danko, která vysvětluje, proč si klienti přáli nové odběrové místo: „Máme množství dárců, kteří k nám dojíždějí z větší dálky. Právě od přespolních přišel podnět na otevření pobočky, protože Máj, kde sídlí naše mateřská firma, není z hlediska dostupnosti úplně optimální, hlavně tedy pro lidi, kteří dojíždějí hromadnou dopravou.“

Po přivítání dostává Filip k vyplnění poměrně detailní dotazník, který mimo jiné zjišťuje, zda dárce užívá pravidelné léky, jestli neprodělal v posledních čtyřech týdnech nějaké onemocnění nebo zda se do něj třeba nezakouslo klíště. Hlavní kritéria zájemci naleznou na webu www.plasmafera.eu. „Často se lidé ptají, zda je kritériem věk dárce. Někdo říká, že je v padesáti letech na darování plazmy starý, ale není tomu tak. Pokud se cítí zdráv, nevidím důvod, proč by ji nemohl darovat. Věková hranice je až 65 let,“ informuje lékař Peter Danko, který si Filipa odvádí na vyšetřovnu.

Tou prochází každý dárce. Nemá vliv, zda plazmu daruje každé dva týdny. „Pokud jde o prvodárce, je tento proces zdlouhavější, ale je třeba, abychom si před odběrem popovídali skutečně s každým. Řešíme třeba, zda bylo po posledním odběru všechno v pořádku a tak dále,“ říká Lucie Danko a dodává, že prvodárci bývají většinou nervózní, neví, co je pořádně čeká, zda odběr zvládnou. „Snažíme se jim proto vytvořit prostředí, aby se cítili co nejlépe, aby se dokázali uvolnit.“

A skutečně, Filip usedá v prosluněné odběrové místnosti na křeslo, sestřičky mu všechno detailně popisují, jsou přátelské, usměvavé. Člověk by až zapomněl, proč vlastně přišel. „Bojíš se?“ ptám se. „Ani ne,“ odpovídá Filip hrdě, ale poté přiznává, že přece jen malinké obavy má. „Nikdy jsem se odběru krve nebál, ale jednou mi žílu napíchávali napětkrát, vůbec to nešlo. To fakt bylo nepříjemné, takže si na to vždycky před tím, než mi berou krev, vzpomenu.“

Něco takového se ale v Plasmafeře neděje, vpich je jemný, takže tentokrát Filipovi mžitky nehrozí. „Je to v pohodě. Omdlévání nebude,“ komentuje. Dostává balónek, který při odběru mačká. Druhou rukou už prohání telefon.

Odběr funguje tak, že separátor rozděluje krev na krvinky a plazmu. Krvinky jsou následně vráceny zpět do oběhu dárce. Překvapením pak může být, že se oboje děje přes jeden vpich (samozřejmě ne najednou). „Dříve se to dělalo přes dva vpichy. Ještě někde se to sice používá, ale jeden vpich je komfortnější, ač samozřejmě o něco zdlouhavější,“ vysvětluje Lucie Danko.

Plazma se hromadí ve sběrném vaku. Má až medovou barvu. Zhruba za 40 minut má Filip splněno. I když ne úplně… Je totiž třeba se znovu objednat na druhý odběr. Ten je nesmírně důležitý. „Kdyby dárce přišel jen jednou, museli bychom plazmu zlikvidovat. Je třeba ji testovat, proto jsou odběry dva. Spadáme pod přísnější kritéria než při běžném odběru,“ upozorňuje Lucie Danko. Mimochodem pravidelní dárci většinou dochází každé dva týdny, dle slov ředitelky firmy je to ideální spolupráce, protože personál tak má perfektní přehled o jejich zdravotním stavu.

Jak bylo řečeno, za odběr dárce dostane 600 korun. Z odběru tak odchází s nějakou tou korunou navíc a bezesporu dobrým pocitem, že pomohl. „Vezměte si také lízátko,“ volají na Filipa z recepce. „Vezmu, proto jsem také přišel,“ vtipkuje. Do sladkosti se zakusuje hned ve dveřích. „Jak se cítíš?“ ptám se. „Jako bych žádný odběr nepodstoupil. Úplně v pohodě. Vážně je to bezbolestné a člověku není ani zle. Takže mé pocity? Skvělé!“

Na závěr dodejme, že darování plazmy dárce příliš nezatěžuje. Odebrané tekutiny a bílkoviny se obnoví do 24 hodin. V cizině jsou proto běžné odběry třeba i po třech dnech.