Varhanář Nožina opravil v Česku přes sto nástrojů, při poslední opravě se zamiloval

Varhany v kostele sv. Prokopa postavila mezi roky 1891 až 1892 tehdy začínající varhanářská firma Rejna a Černý z pražských Vinohrad. Zakázka pro ni byla lukrativní, i proto, že byla pro strakonické velkopřevorství. Firma ji získala poté, co v roce 1891 ukázala svůj první nástroj na jubilejní zemské výstavě v pražských Holešovicích. Získala tam zlatou medaili za varhany, jež stavěla pro kostel ve Zbirohu. Tamní varhany před třemi lety restauroval také devětatřicetiletý Nožina. Ty strakonické jsou podle něj jedním z krásných a větších romantických nástrojů na jihu Čech.

„Byla to pro ně první generální oprava, kdy jsem pozornost věnoval i té poslední plstičce (filcová podlepka) a zákoutí. Za těch 130 let se na varhanách podepsal zub času a pak zub červotoče, na některých místech i předchozí varhanáři. Nejhorší problém bylo dostat z kostela ven ty velké, těžké, dvousetkilové věci jako vzdušnice, měch. Odvezli jsme asi dvacet dodávek věcí," řekl varhanář Petr Nožina. Těší ho, že restauroval historicky první i druhý nástroj firmy Rejna a Černý, ve Zbirohu a Strakonicích.

Povolání se u nich v rodině dědí tři generace. Linii začal dědeček, který dal v 60. letech minulého století do učení své tři syny, dva na varhanáře a jednoho na opraváře klavírů. Nožinův strýc i otec se pak celý život varhanářství věnovali. Peter Nožina procestoval od dětství s tátou řadu míst. Řemeslo zčásti podědil, jen od 15 do 24 let měl období vzdoru a varhanám se bránil. Absolvoval technické lyceum a zkoušel různé profese.

„S rodiči jsem se několikrát rozcházel. Když jsem u nich potom bydlel, šel jsem na procházku povltavskou stezkou mezi Štěchovicemi a Slapy. Najednou přišla spásná myšlenka, že chci dělat varhany. Zaklekl jsem tam a asi deset minut brečel dojetím. Tam jsem byl k tomu povolání opravdu povolán," řekl Nožina, který má kvůli profesi jako mnozí kolegové problémy se zády, chodí proto vždy jednou za tři týdny na masáž.

Nejradši restauruje varhany, jimž hrozí, že zaniknou. Třeba chybí většina píšťal nebo jsou zničené či nevhodně opravené. Nožina bydlí ve středočeské vsi Nahoruby nedaleko Sedlčan. V jižních Čechách teď žádný odborník není, tak sem jezdí často a navíc rád. Oblíbil si třeba řeku Vltavu.

„Varhanářství je pro mě profese, která má spoustu činností. Nesnáším stereotypy. Jsem velmi tvořivý a tady se můžu opravdu vyřádit. Když mě nějaká činnost nebaví, tak toho nechám a jdu dělat něco jiného," řekl Nožina, který na řemeslu oceňuje i nezávislost: když nechce, nepotká se při práci s nikým. „Občas poustevničím v dílně a tvořím si," řekl. Teď se těší, že si odpočine a bude opravovat svou 200 let starou chalupu, kde má také varhanářskou dílnu.

Strakonický kostel svatého Prokopa otevřela římskokatolická církev 25. listopadu po dvouleté opravě. Stavba patří k nejstarším částem tamního hradu ze 13. století, je spojená i s řádem johanitů. Nad zákristií a jižní lodí církev zpřístupnila dříve nedostupná místa. Náklady byly téměř 57 milionů korun.