čtvrtek 6. května 2021 Radoslav

MHD není jen řidič a revizor. Dispečeři jsou u všeho, vždy a všude

PR článek

Nechat se podle jízdního řádu vyzvednout na zastávce je už naprostým standardem, stejně tak znervóznět, když vůz MHD v avizovaný čas nepřijíždí. Jak to ale celé funguje? Každý den hromadnou přepravu v budějckém dopravním podniku zabezpečuje celý tým lidí, který pomáhá řidičům provozem proplouvat. Mezi ně patří i dispečeři.

Do nenápadné budovy centrálního dispečinku na trolejbusové vozovně DPMCB se jen tak někdo nedostane, jedná se totiž o režimové pracoviště s kontrolovaným přístupem. Sbíhají se tu přitom příběhy celé budějovické MHD a hlavně spousta zodpovědnosti za každodenní a pro nás samozřejmý pohyb městem. Dispečeři jsou tu na směně vždy dva – ten dopravní má na starost operativní řízení dopravy, elektrodispečer pak zodpovídá za řízení napájecí soustavy pro trolejbusy a další činnosti spojené s infrastrukturou. V terénu pak můžete zahlédnout pohotovostní vozidlo traťového dispečera, který řeší problémy a mimořádné situace přímo na trasách linek MHD.

Kromě dopravního dispečera Pavla Capla, který neopouští stanoviště zastavěné hradbou elektroniky a monitorů, je tu i jeho kolegu Lukáš Lamač. Ten zatím v práci hlavně usedá za volant. Dynamičnost povolání dispečera ho nicméně láká ke změně. Stejnou cestou se sem ostatně dostalo mnoho dispečerů, a to včetně Jana Kučery, nyní vedoucího oddělení řízení dopravy, který prohlídku „centrálním mozkem MHD“ zprostředkoval.

Problémy každodenního provozu autobusů a trolejbusů dokážou činnost na dispečinku Dopravního podniku vyhnat do pořádných obrátek. Akci spouští tísňové volání i zvonění telefonu. Nejčastějším problémem jsou cizí dopravní nehody, které mnohdy vyžadují neplánované odklony linek. Na některých místech už jsou v zásadě běžným koloritem.

Takových „oblíbených“ míst je víc, utáhnout dopravní uzel třeba na frekventovaném Senovážném náměstí není bohužel žádná věda.  Provoz často zašpuntuje například i náklaďák pod viaduktem. „Vezou na korbě bagřík a zapomenou sklopit rameno. Pak to berou i s trakčním vedením,“ popsal běžnou situaci dispečer Pavel Capl. Že se jedná o skutečně častý a vážný problém nejen v podjezdu na Rudolfovské třídě, dokazuje i nedávný incident v Rožnově. Řidič nákladního vozu tu zapomněl zasunout hydraulické rameno a strhal trolejové vedení v úseku dlouhém dvě stě metrů. Šrámy si z téhle nehody odneslo i několik zaparkovaných automobilů. V takových situacích už pak nezachraňují situaci jen dopravní dispečeři, ale i elektrodispečink, který k akutním situacím vysílá techniky, kteří zajišťují opravy na místě. Těm se přezdívá věžkaři, a to podle speciální plošiny, ze které ve výšce pracují.

Nejdůležitější jsou správné a včasné informace

A jaká je v případě nehod a krizových situací úloha dopravních dispečerů? Ve chvíli nahlášeného problému začínají jednat – na místo vyráží pomoci traťový dispečer, jeho kolegové pak na dálku vybírají objízdné trasy, a hlavně zajišťují, aby dopravní problém postihl co nejméně vozů MHD, které by cestující musely vézt odklonem či je nechat předčasně vystoupit. To hrozí zejména u trolejbusů, které nemají pomocné baterie umožňující ujet omezenou vzdálenost i bez připojení na troleje. Ty jsou v provozu nejzranitelnější, dispečer je tak musí včas odklonit anebo jejich jízdu ukončit a vypravit místo nich autobusy či právě bateriové trolejbusy. Pro zvládnutí situace navíc musí dispečeři stále myslet i na soulad s jízdním řádem. Roli pak hraje každá vteřina, rychlé rozhodování je ostatně na dispečerské práci nejvíce stresující. A i když všichni dělají pro zajištění provozu maximum, v některých případech se zkrátka nelze vyhnout vynechání některých spojů.

S většinou hlášení už ale dispečeři dopředu vědí, jak si poradit. Některé typy situací se opakují, existují tak pro ně i standardní postupy. Třeba při technické závadě vozu dispečer nejprve zjistí její závažnost. Pak až vyhodnocuje, zda situaci půjde vyřešit na trati nebo výměnou vozu, na čemž se podílí hned několik složek Dopravního podniku. Pro rychlé a správné rozhodování jsou klíčové informace, které dispečinku zajišťují moderní technologie. Poloha každého vozu se zobrazuje v reálném čase na mapovém podkladu řídícího systému, spojení s řidiči probíhá pomocí radiové sítě.

Spousta dalších užitečných funkcí navíc v dohledné době budějckou MHD čeká. Modernizací prochází palubní systém vozů i dispečerský software. Jejím výsledkem by měl být bezpečný, plynulý a co nejméně nečekanými událostmi ovlivněný provoz v jihočeské metropoli.

Největší zážitek nikdy nečekáte

Nehody a dopravní komplikace už by mohli dispečeři skoro předpovídat. Na ty nejhorší situace, které se jim do paměti vryly navždy, se ale přichystat nedá. Z hrdinů všedního dne, kterými jsou nejen dispečeři ale i řidiči, se totiž akční hrdinové mohou stát po jediném krizovém volání.

Pavel Capl vzpomíná nejvíc na povodně v roce 2002. Zvyšující se hladina řeky začala znepřístupňovat Pražské sídliště na břehu Vltavy, dispečer ho tak z linky přivolal k evakuaci obyvatel sídliště, kteří by se bez rychlého zásahu už z domovů nedostali. „To jsem si tenkrát vážně přišel jako hrdina,“ vzpomíná Pavel Capl, který s tisíciletou povodní zápolil ještě na pozici řidiče nedlouho po svém nástupu do Dopravního podniku.

Povodeň spolu s většinou města zasáhla i vozovnu DPMCB na Novohradské. Dispečeři tak svolávali každou volnou duši, aby před vodou zachránili autobusy a vybavení převozem na vozovnu Horní. I kvůli své pozici mimo záplavové území na kopečku, kterých je v Budějovicích pomálu, se v případech nouze z trolejbusové vozovny stává záložní pracoviště krizového štábu.

Na velkou vodu ale dispečeři vzpomínají i s kapkou ironie: „Tenkrát dva dny žádný autobus nejel. Zajímavý, nikdo si nám nestěžoval!“ vzpomíná vedoucí oddělení řízení dopravy Jan Kučera.

On i traťový dispečer Stanislav Vítovec, který se na chvíli na centrálním dispečinku zastavil, si pak jako nejdramatičtější zážitek vybavují pád stíhaček na sídliště Vltava v roce 1998. Když řidič z místa do vysílačky zavolal: „Pošli sem všechno, tady spadlo letadlo!“, všechno prý ztichlo ve zděšeném údivu. Hlavní škody utrpěl zasažený dům a auta před ním, velké nebezpečí ale skýtalo i přetržené trakční vedení, které navíc volajícího řidiče trolejbusu uvěznilo na konečné v Českém Vrbném. Asi tři roky nazpět řidič trolejbusu a s ním i dispečer okusil hrůzný zážitek, který pro strojvůdce vlaků nebo metra není zas tak ojedinělý. Těsně pod kola vozu se ze zákrytu vrhl sebevrah. Příběhů s dobrým koncem se ale naštěstí na dispečinku sbíhá mnohem více.

Hodnocení článku je 86 %. Ohodnoť článek i Ty!

Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.

Štítky České Budějovice, dopravní podnik, autobus, dispečink, trolejbus, revizor

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.