Unikátní výstava poutavě představuje historii ostrahy hranic na Českokrumlovsku v letech 1918 - 2007

Součástí expozice jsou dobové uniformy strážců hranic v plné ústroji a výzbroji, umístěné především v diorámách. K vidění je i mnoho předmětů pocházejících ze soukromých sbírek. Návštěvníci mohou nahlédnout do města střeženého československým domobrancem z Itálie a bývalým rakousko-uherským vojákem v kolkované uniformě vyzbrojeným těžkým kulometem Schwarzlose z doby krátce po vzniku republiky.

Z roku 1938 je Stráž obrany státu střežící hranici u kolejnicového zátarasu. Unikátem je originál hraničního sloupu. Po obsazení Československa německými vojsky bylo mnoho objektů lehkého opevnění zničeno a byly využívány k postřelovacím zkouškám. U zbytků jednoho z těchto objektů je příslušník německé Schutzpolizei.

Následně se návštěvníci expozice přenesou do roku 1945 a na demarkační linii, střežené příslušníky sovětské a americké armády i Československé samostatné obrněné brigády. Seznámí se také s poválečnými uniformami Finanční stráže, československé armády, několika stejnokroji SNB a s různými typy uniforem pohraniční stráže, které se používaly po únoru 1948.

Komunisté vybudovali na hranici železnou oponu

Z období po komunistickém převratu je také velkou zajímavostí vybavená replika prefabrikovaného palebného objektu KŽ-1 z roku 1959 v měřítku 1:1 s osazeným univerzálním kulometem vz. 59. Stranou pozornosti jistě nezůstanou ani repliky elektrického zařízení ostrahy hranic a signální stěny. Přechod do polistopadové éry zastupuje Pohraniční policie ČSFR z roku 1991 a pokusný stejnokroj pro celníky. Dějiny hranic jsou spojeny především s lidmi, kteří v její blízkosti žili, bojovali, pracovali, zemřeli nebo ji úspěšně nelegálně překročili při útěku za svobodou. Proto je výstava tvořena především jejich příběhy a doplněna množstvím dobových fotografií. 

O naši hranici se několikrát bojovalo

V průběhu 20. století se hranice Československa několikrát proměnila a národ o ni musel několikrát bojovat. Poprvé krátce po jejím vzniku, kdy se projevily snahy českých Němců o odtržení části pohraničí. Podruhé bojovali o československé hranice v roce 1938 příslušníci Stráže obrany státu a armády proti Sudetendeutsche Freikorps a silám nacistického Německa, aby se nakonec museli vzdát nejen pohraničí, ale v roce 1939 celé své vlasti a svobody. Ti, kteří chtěli bojovat o obnovu své vlasti, vstoupili do domácího nebo zahraničního odboje.

Mnozí z těch, kteří se vraceli v československých jednotkách jako součást spojeneckých armád, byli nuceni před hrozícími perzekucemi ze strany komunistického režimu Československo znovu opustit. Stejně jako lidé, kteří byli pronásledováni pro svůj třídní původ, víru, názory, nebo jen chtěli žít ve svobodném světě. Ne všem se to ale povedlo, někteří byli na hranicích při pokusu o útěk zastřeleni. O své životy však přicházeli i ti, kteří měli hranici střežit.

V letech 1952–1953 místo pevnůstek, které měly sloužit jako obrana před vnějším nepřítelem, vyrostly na hranicích drátěné zátarasy, které měly zabránit i pokusům o opuštění republiky. Vývoj hranice neznamená jen její posun a proměnu, ale především příběhy lidí, kteří hranici střežili nebo se ji pokoušeli překročit, ať už byla jejich motivace jakákoliv. S proměnou způsobu ostrahy se měnila tvář pohraniční krajiny. Stavbou drátěných zátarasů došlo k narušení migračních tras zvěře, byly tvořeny průseky a docházelo k odlesňování. Z mnoha vesnic a samot v hraničním pásmu byli obyvatelé vystěhováni a jejich domy zbořeny.