Vyprodaná Kotva přivítala účastníky Dakaru. Účast byla splněním snu, říká mladá reportérka

Letos v lednu se konal 47. ročník Rally Dakar a již po šesté v Saúdské Arábii. Závodníci ujeli za dva týdny zhruba 7 900 kilometrů na kamení i písku. Jaké to bylo, se rozhodl povyprávět závodník Martin Michek ve své improvizované talkshow. Pro diváky si připravil program o dvou částech, aby měl dostatek času na všechny hosty. V první skupině si zájemci vyslechli příběhy závodníka Milana Engela, technika Roberta Pokorného a majitele týmu Ervína Krajčoviče.

V druhé části nedělního odpoledne bavil diváky svými zážitky ze závodu Libor Podmol, který si závod jako motokrosař chtěl vyzkoušet na vlastní pěst. Zážitky z „druhé strany barikády“ přispěl ostřílený fotograf Ondřej Záruba a moderátorka TV Nova Nikola Červinková, která v rozhovoru pro Drbnu shrnula, jaké bylo vysílat z pouště.

V roce 2017 jste začínala na TV Nova jako stážistka. Po roce jste se dostala k pozici sportovní reportérky. Měla jste v plánu od začátku dostat se ke sportovní relaci?
Už od mala jsem měla ke sportu blízko, takže už třeba ve dvanácti nebo třinácti letech jsem věděla, že jednou chci být sportovní reportérka. V 18 letech jsem nastoupila na stáž do televize Nova a rovnou do sportovního zpravodajství. V tu chvíli jsem věděla, že to je to, čemu se chci věnovat.

Z vašich sociálních sítí je vidět, že sportu se nevěnujete jen v práci, ale i v osobním životě. Rally Dakar je slavná a prestižní událost. Přála jste si už dříve tam být osobně?
Můj kariérní start byl dost rychlý, už ve 20 letech jsem moderovala hlavní zprávy, takže jsem si říkala, aby mě to vůbec bavilo celou dobu. Dakar mi ale změnil život. Pro mě to byl na jednu stranu samozřejmě splněný sen, ale říkala jsem si, jestli to vůbec novinářsky zvládnu, protože tam jsou náročné podmínky a je tam hodně práce. Takže když jsem tam jela a povedlo se to, tak mi to dokázalo, že jsem se našla a že je to opravdu to, čemu se chci věnovat.

Rally Dakar se konal od 3. do 17. ledna. Vy jste ale do Saúdské Arábie s týmem odlétala už na konci prosince minulého roku. Kolik času jste v poušti nakonec strávila?
Dakar se jede 14 dní a náš štáb odlétal spolu s českými týmy. To znamená, že jsme odletěli skoro týden před startem, takže my jsme tam ve finále byli dohromady tři týdny.

Tři týdny jsou dlouhá doba. Byla jste hodně vyčerpaná?
Nešlo ani tolik o to, že by to bylo náročné, jen si člověk tolik neodpočine, pořád někam jezdí za závodníky. Na konci už jsem byla „vygumovaná“ a už jsem ani nevěděla, na co se mám závodníků pořád dokola ptát. V našem Studiu z písku už jsme byli všichni unavení, takže jsem se kluků ptala, na co by se sami sebe zeptali po celém dni na motorce. Protože člověk už sám neví.

V Saúdské Arábii jste byla v převážně v mužském kolektivu. Jak jste se tam cítila?
Jak už jsem zmínila, jsem ve sportovní redakci od 18 let, takže pro mě to takový rozdíl nebyl. Pro mě bylo důležité, když jsem tam jela loni poprvé, že jsem znala kameramana. Věděla jsem, že pro mě bude nejbližší člověk, se kterým tam budu pořád, a který se o mě postará, kdyby někdo něco zkoušel nebo by byl na mě zlý. Naštěstí já se mezi chlapy cítím dobře, takže mi to obecně problém nedělalo.

S týmem jste museli spát a pracovat ve velmi odlišných podmínkách, než jste zvyklí z pražské redakce. Co pro váš tým bylo nejnáročnější z technické stránky?
Nejtěžší z technické stránky je určitě signál a odesílání dat do České republiky, protože to tam není jednoduché. Museli jsme vyjíždět několik kilometrů z bivaku, abychom vůbec mohli odeslat záběry, které jsme natočili.

Celý český internet obletěla zpráva o účasti prezidenta Petra Pavla. Vy jste s ním dělala rozhovor. Jaké to pro vás bylo a jak na vás prezident působil? 
Věděla jsem, že je motorkář, a tím že motorky jsou téma, které dělám, tak jsem si říkala, jestli se mi někdy poštěstí s ním udělat rozhovor, ale nečekala jsem, že to bude na Dakaru. A když přijel, tak jsme se na něj samozřejmě těšili, ale nechtěla jsem ho dlouho zdržovat, takže jsem na něj měla připravených jenom pár otázek. Protože ale nejsem zvyklá dělat politické rozhovory, řekla jsem mu: „Já se omlouvám, pane prezidente, já nejsem zvyklá mluvit s politiky, tak já na vás budu mluvit jako na toho motorkáře.“ Ale nebyla to událost jen pro nás, zaujalo to celý ten bivak, přišel za námi dokonce šéf všech organizátorů.

A na závěr bych se ráda zeptala, jestli byste se na Dakar chtěla znovu vrátit?
Já s tím počítám. Kluci z týmu mi to dokonce naplánovali, že do roku 2030 tam s nimi mám jezdit. Příští rok bych určitě ráda jela, ale pak se uvidí. Letos mi bude už 27 a v létě se budu vdávat. A děti sice zatím neplánuju, ale přeci jen nevím, co bude za dva roky, to může být všechno jinak. Jak ale říkám, příští rok se na Dakar ještě chci podívat.