Proč muži hlídají májku a ženy zdobí věnce? Dubnový zvyk má magickou symboliku

Májka se tradičně staví 30. dubna a symbolizuje nejen příchod jara, ale i lásku a plodnost. Ne nadarmo tato tradice spadá na stejný den jako filipojakubská noc, která je dnes známá spíš jako pálení čarodějnic. V pohanské tradici byla tato noc na přelomu dubna a května vnímána jako nejplodnější v roce a děti počaté během ní měly mít po celý život štěstí a dobrou náladu.

Na stavbu májky je potřeba strom, pro který dříve vyráželi mládenci do lesa v poslední dubnový den, dnes si jej však obstarávají kdykoli v týdnu před pálením čarodějnic. Vybraný strom oloupou od kůry, oklestí a ženy jej následně ozdobí stuhami, pentlemi a fáborky. Na vršek se umístí také věnec připravený dívkami, který pak muži v noci na přelomu dubna a května hlídají před ukradnutím. Symbolicky tak střeží panenství a čistotu místních dívek. Krádež vrcholu májky dodnes představuje pro vesnici velkou ostudu.

Další taková tradice, která se dnes dodržuje jen na některých vesnicích, je stavba malých májek před domy dívek. Muži, kteří tam májku postaví, tím dávají najevo, že daná dívka není svobodná a někomu už patří. Podobným zvykem bylo na prvního máje vysypat tzv. chodníčky lásky. Šlo o označení cesty mezi domy dvou milenců a taková odhalení občas dokázala vyvolat různorodé emoce napříč celou vesnicí.

Májka jako magický symbol plodnosti

Nejstarší známý doklad o stavění májky je z roku 1422, kdy byla muži odměnou za její postavení ruka jím vybrané ženy. Na základě tohoto symbolu a vzájemného slibu mladého páru bylo manželství uznáno církevním soudem. Ke svatebnímu obřadu došlo 23. června toho roku.

Stavění májů byla v minulosti oslava, která našim předkům připomínala, že příroda se znovu probudila. Starobylý zvyk provázela hudba a tanec a byl silně spojován s magií erotiky a lásky. Kromě příchodu jara značil tento den i zrození nového života a májový svátek se tak pojil s různými erotickými praktikami. Nejspíš právě odtud pramení naše vnímání května jako času lásky a zamilovanosti.

Staví se májka, pálí se čarodějnice

S posledním dubnovým večerem je spojeno i pálení čarodějnic, někde známé jako filipojakubská nebo Valpuržina noc. Stejně jako u stavění májky jde o lidový zvyk vycházející z pohanské tradice.

V předkřesťanské době se slavily nejrůznější pohanské svátky, které oslavovaly přírodu a změny ročních období. Na nám známé pálení čarodějnic dříve spadal svátek Beltain, při kterém se zhasínaly všechny planoucí ohně, aby poté mohl být rozdělán nový, doslovně živý oheň. Z něho se zapálily dva další ohně, kolem kterých procházeli lidé, aby na sebe přivolali štěstí a vyléčili neplodnost.

S příchodem moderní doby byl svátek zakazován jako lidová pověra. Tento zákaz přetrvával i za dob druhé světové války, tentokrát ale kvůli problémům s pálením ohňů. Svátek se nelíbil ani komunistickému režimu, který se věrný svému dogmatu snažil o přetvoření filipojakubské noci na více národní „vatry míru“. Na mnoha místech to pak vedlo k zániku tohoto historického svátku.