Povltaví odhalí svá tajemství v nové dokumentární sérii

Zhruba před pěti lety uvedla Česká televize vlastivědnou sérii Vltava naše řeka s průvodcem Václavem Cílkem. Seriál si získal značný divácký ohlas a dočkal se několika úspěšných repríz. Divákům představoval turisticky atraktivní, avšak často opomíjená místa v Povltaví na trase od Českých Budějovic směrem k Praze. Nyní se tvůrci vydali opačným směrem – od Českých Budějovic k pramenům Vltavy. Z jejich putování vzniká pokračování s názvem Vltava naše řeka II., které navazuje na původní koncept a opět přibližuje méně známé destinace široké veřejnosti. Kompletní série deseti dílů bude dokončena v roce 2027.

Díl věnovaný zákoutím Českých Budějovic bude veřejnosti představen v září v rámci přednášky Václava Cílka na MFF Voda, moře, oceány. Ředitel festivalu a producent dokumentární série Vltava naše řeka Jindřich Soukal a Václav Cílek vám nabízí zamyšlení a zodpovídají zajímavé otázky.

Dokumentární projekt Vltava, naše řeka II se snaží zachytit řeku nejen jako vodní tok, ale jako živoucí organismus, který formoval naše dějiny. Jak se podle Tebe v průběhu staletí proměnilo vnímání Vltavy obyvateli našeho regionu – od nebezpečného živlu, přes dopravní tepnu až po dnešní vnímání jako místa pro rekreaci a ekosystém, který je třeba chránit?
Vltava v sobě nese už od pravěku celou řadu významů. Ono se stačí podívat na mapu hradišť doby bronzové až po Kelty, aby bylo jasné, že fungovala podobně jako francouzská Loira, jako spojnice regionů a obchodní tepna. A podobně jako Loira přitahovala už keltské investory, středověké hrady a renesanční zámky. Obchodovalo se s mědí, solí, ale také asi i látkami a potravinami. To celé bylo později zesíleno dopravou stavebního a palivového dřeva z šumavského hřebene vlastně až do Hamburku. Doprava dřeva byla něco jako dnešní doprava ropovody a plynovody. V posledních letech se začíná víc ozývat environmentální význam řeky. Třeba Francouzi očekávají, že během asi dvaceti let klesne průtok řekami o 15 až 40 procent. To má dopad na chlazení jaderných elektráren, ale i turistiku a vodní sporty.

Inverze na Šumavě

V rámci projektu se zaměřujeme i na České Budějovice. Jakým způsobem geologický vývoj zdejší krajiny a samotný tok Vltavy v našem městě ovlivnil urbanistický charakter a způsob, jakým dnes v Budějovicích žijeme? Jsou tu stále patrné stopy, které lidé často přehlížejí?
Středověká města často vznikala na soutoku, dobře to vnímáme u Mělníka, ale méně třeba u Pardubic na soutoku Labe a Chrudimky, u Českých Budějovic na Malši a Vltavě, Plzně na pěti řekách, ale týká se to také Vídně, které jméno dala říčka Vídeňka vlévající se zde do Dunaje. Byla to řeka, respektive dvě řeky, Vltava a Malše, která předurčila místo budoucího města, jež vlastně leží na ostrově. Důležité je, že město si tuto vazbu stále uvědomuje. Dochází k revitalizacím nábřeží, ale také třeba cyklostezka spojuje Budějovice, Hlubokou a kaňon Vltavy přes Karlův hrádek na Purkarec. Které město tohle má? Bolavým místem českobudějovické a třeboňské pánve se však stávají rybníky. Jsou mělké, rychle se ohřívají a jsou přezásobené splachovanými živinami.

Často se mluví o potřebě nového vnímání krajiny. Jak může takový dokumentární cyklus, jako je Vltava, naše řeka II, pomoci lidem znovu navázat vztah k řece, která je pro mnohé z nás jen kulisou při cestě do práce či školy?
Vztahu ke krajině nás možná nenaučí nějaký film či kniha (pravda trochu pomůže), ale spíš sám život. Jsem zvědav, jak dopadnou sklizně a ceny potravin, jaká bude zdravotní odezva na vlny veder, co se vsakováním vody a doplňováním podzemních zásobníků udělají zimy bez sněhu. Myslím si, že k novému vztahu či obnovenému vztahu ke krajině povede právě nějaký druh nouze, kdy budeme muset dobře zvažovat, kde třeba založit novou nádrž, nebo jak lacino odbahnit rybník. Poláci to třeba řeší pomocí mikrobiální obnovy, která redukuje objem bahna a písčité reziduum se dá sebrat podvodním "vysavačem". Řešení je celá řada, ale také každé místo, každý les má svá specifika a reaguje po svém. A tady se právě rodí krajinná citlivost.

V nivě Studené Vltavy

Vzhledem k aktuálním klimatickým změnám se stále častěji debatuje o zadržování vody v krajině. Co pro Tebe osobně znamená řeka Vltava v kontextu udržitelnosti a jak vidíš její roli v blízké budoucnosti, zejména v našem regionu?
Vltava ovlivňuje odhadem dva miliony (u Nilu to je dvě stě milionů) lidí. Víc jak půlka pražských povodní vzniká na Šumavě a zbytek hlavně souběhem povodní na Vltavě a Berounce. Péče o Vltavu začíná obnovou mokřadů na vysoké Šumavě a revitalizací desítek potoků, které do Vltavy přitékají. Samotný průtok řekou spoutanou přehradami je víc ovlivněn vodním řádem. Takže to, oč se jedná, se spíš týká stavu krajiny kolem řeky. Ale i Budějovice samotné musí dobře zvažovat svůj další růst a čištění odpadních vod.

V dokumentu se také věnujeme méně známým turistickým cílům v okolí řeky. Mohl bys jmenovat nějaké, které se Tě osobně oslovily?
Poprvé jsem důkladněji prošel Malši, což je něco jako Vltava před regulací. Upoutal mě prostor vylidněné krajiny třeba kolem Svérazi jižně od Českého Krumlova. Oblíbil jsem si městečka, jako je bývalá významná tržní osada v Rožmitále na Šumavě. Z velkolepého Českého Krumlova mívám celkem pochopitelně přelidněný a trochu studený dojem, ale něco vlídného září z Kájova. Rád chodím ráno kolem Munického rybníka pod starými duby. Barokní zámeček Ohrada se mi líbí víc než samotná Hluboká. Velkým, napůl zapomenutým klenotem jižních Čech je Blanenský les. Znáte třeba poutní místo u sv. Víta nedaleko Habří? Pokud ne, tak vám něco důležitého v životě uniklo. Je co objevovat.