Věra Hlaváčková: Předčítáním v nemocnici pacienty alespoň na chvíli vytrhneme z myšlení na nemoc
Jihočeská herečka Věra Hlaváčková působí nesmírně pozitivním dojmem. A svou pozitivní energii dokáže předat dál. Jak divákům v hledišti, tak nyní i pacientům Oddělení následné péče Nemocnice České Budějovice, kterým chodí společně s dalšími dobrovolníky předčítat povídky. Její přítomnost je skutečně okouzlující a většina posluchačů na společné setkání jistě dlouze vzpomíná...
Pacientům Nemocnice České Budějovice jste předčítala podruhé. Jaké jste měla pocity, když jste si před ně sedla poprvé? Přece jenom je to úplně něco jiného, než co znáte z divadla...
Byla to pro mě nová zkušenost. Jsem zvyklá na jeviště, diváky, kteří jsou ode mě daleko. Tady od nich sedím na metr. Jsou nemocní, smutní, čekají, že je někdo pobaví, zaujme. Můj první zážitek byl opravdu mimořádný, protože jsme lidem určitě udělali radost. Myslím, že jsme je zaujali. Někteří se i ptali, zda jsou povídky, které čteme, pravdivé. Vytrhli jsme je z šedi nemocnice. Tou šedí myslím to, že jsou tady lidé smutní, bolestiví... Znovu se přesvědčuji o tom, že když člověk někomu dělá radost, vrací se radost i jemu. Dvojnásobně.
V takových chvílích jistě emoce pracují naplno...
Určitě. Divadlo je o emocích, setkání s člověkem je o emocích. Hledáme emoce mezi sebou, bavíme se... Čtení v nemocnici dopadlo skutečně nad mé očekávání. Moc se mi líbí.
Jak jste se k této činnosti dostala? Je jisté, že je dobrovolná...
Je dobrovolná... Má dcera, která nyní bude maturovat na Biskupském gymnáziu J. N. Neumanna v Českých Budějovicích, chodí pomáhat do městské charity. Dochází také do nemocnice, kde si povídá s dlouhodobě nemocnými lidmi. Právě ji napadl tento projekt. Vymyslela ho, domluvila a charita ho organizuje. Jsme rádi, že něco takové děláme pro lidi a myslím, že je ráda i nemocnice, že se tu něco takového děje.
Ačkoliv se jedná o záslužnou aktivitu, pro leckoho by mohla být psychicky náročná... Výsledná emoce by mohla být spíše negativní. V jakém rozpoložení odcházíte po čtení vy?
My jim nemůžeme pomoci, ale můžeme je alespoň na chvilku vytrhnout z myšlení na nemoc. Je to radost jak pro ně, tak i pro nás. Vůbec nemám problém, že bych to negativně vnímala. Naopak. Vím, že se na světě dějí hrozné věci. Děti umírají hlady, psi jsou umláceni k smrti... A lidé zkrátka umírají, což je přirozené. Naším úkolem není plakat, ale lidi zabavit.
