Druide! Dead End vrcholil a Gerbera se otřásala v základech

Dead End byl vždycky hodně zaměřen na core a modernou načichlé kapely. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Na jednu stranu je to škoda, festival by si určitě zasloužil trošku barevnější dramaturgii, ale pravdou je, že core žánry mají v Budějcích poměrně silnou fanouškovskou základnu, takže je na čem stavět. A podobná akce zde de facto není.

O jasný vrchol letošního ročníku se postarali pořádající Satisfucktion, kteří se také mohli pochlubit snad vůbec největší odezvou. Perfektní zvuk, našlapaný playlist, suverénní vokál… Těžko jejich show něco vytknout, Satisfucktion jsou jistota, která nedokáže zklamat.

Velký ohlas měl i headliner festivalu – Krucipüsk. Hájíčkova družina sázela jeden hit za druhým a posluchače si tak dokonale omotala kolem prstu. Ani nevadilo, že oproti Satisfucktion měli méně průrazný zvuk a možná i menší drive, vše vyvažovala pódiová prezentace a skvělý kontakt s publikem. A největší mazec? Samozřejmě hopsavá Druide! Nevím, jestli je Gerbera podsklepená, pokud ano, předpokládám, že omítka dostala pořádně zabrat. Dav skákal, tancoval, šílel – nejspíš nejintenzivnější okamžik akce.

Zatímco hlavní scéna byla velkolepá, v horním patře se jednalo spíše o tradiční klubovou záležitost. Možná kvůli tomu se zde ale občas vytvořila atmosféra, která dolejšek strčila do kapsy. Při thrashovém masakru Lahar se snad potily i zdi. Neskutečný masakr, jenž do fanoušků narval tolik energie, že i leckteré zahraniční legendy by mohly závidět.

Velmi energicky působili také Overloaded, kteří ukázali, jak elegantně se dá stará hardcore škola převést do nového tisíciletí.

Velkým překvapením byli Mean Messiah, u kterých se člověk sice neubránil srovnání s německými Kreator, avšak kapela dokázala do již tisíckrát slyšených postupů přidat plno svěže znějících prvků. Zároveň hrála skutečně s chutí a profesionálně. Vzhledem k tomu, že je thrash metal opět na vzestupu, přičemž u nás se v tomto žánru příliš kvalitních kapel nalézt nedá, je možné, že o Mean Messiah ještě uslyšíme. Kapela, která měla hrát na hlavní scéně!

Nejkontroverznější skvadrou byla jednoznačně Insania. „Buď je miluješ, nebo nenávidíš,“ řekl jeden z fanoušků. To jsou slova, která na tuto partu sedí skutečně dokonale. Pravdou je, že úvod koncertu byl velmi rozpačitý a lidé nevěděli, jak reagovat. Postupně ale vystoupení nabíralo grády, přičemž celý set vrcholil při skladbách z prozatím poslední desky Zapal dům poraž strom…

Výraznější zklamání se nekonalo. Snad jen zasazení mladičkých All These Memories mezi již zmíněnou Insanii a Satisfucktion bylo velmi diskutabilní a u mnohých posluchačů vyvolalo rozpaky. Kapela sice nehrála špatně, ale kontakt s publikem byl vyloženě tristní a celkově muzikanti působili nervózně. Přesto bych nad kapelou hůl nelámal (jako mnozí ostatní v Gerbeře), minimálně ve studiu All These Memories dokázali, že potenciál určitě mají…

Dead End už dávno není undergroundovou akcí. Je to maximálně profesionální festival, který je zvládnutý do posledního puntíku. Přesto je skvělé, že organizátoři dávají prostor i mnoha kapelám, které by si na takové scéně jen tak nezahrály. Mnohé jsou přitom velmi kvalitní a pro velké pódium jako stvořené. Pokud tedy pořadatelé půjdou i nadále cestou, kdy nabídnou špetku mainstreamu, špetku kultovních záležitostí a špetku undergroundu, je třeba k nim vzhlížet s respektem.