Jan a Zdeněk Svěrákovi uvedli pohádku Tři bratři

Krásnou veselou hudební pohádku, kterou režíroval Jan Svěrák, scénář napsal Zdeněk Svěrák a hudbu složil Jaroslav Uhlíř, si vychutnala i Drbna.

Na plátně uvidíte známé herce i zpěváky jako Vojtu Dyka, Tomáše Kluse, Zuzanu Norisovou, Davida Matáska, Jiřího Lábuse, Bolka Polívku, Oldřicha Kaisera a mnohé další.

S oběma hlavními tvůrci, synem Janem a otcem Zdeňkem Svěrákovými, si Budějcká Drbna povídala ve volné chvilce mezi promítáním filmu a autogramiádou, která se uskutečnila v obchodním centru před multikinem.

Jan Svěrák: Nad pohádkou jsme přemýšleli už při Tmavomodrém světě

Vždycky jste chtěl být režisérem, nebo jste se k tomuto povolání dostal až časem?

„Chtěl jsem být výtvarník. Malíř nebo sochař, potom architekt, a když jsem šel na filmovou školu, tak jsem nejvíc chtěl být kameramanem. Řekl bych, že jsem spíš tíhnul k tomu vizuálnímu umění. K režii jsem se dostal tak nějak oklikou, aniž bych o to usiloval.“

Role otce a syna se vám díky vaší profesi trochu otočily. Jak to probíhalo?

„Já si myslím, že díky tátovi, který je nejenom nekonfliktní, ale až přehnaně demokratický a o tu svou pozici alfa samce nebojoval, to bylo naprosto v pohodě. Táta si nemusel dokazovat, že on je vedoucí smečky, takže mi během natáčení to vedení přenechal poměrně s radostí.“

Proč jste se odhodlal natočit pohádku? Je to vaše první?

„Ano. Nikdy jsem žádnou nenatočil. Už jsme o ni ale usilovali při Tmavomodrém světě, když jsme jezdili na obhlídky a hledali místa, kudy pojede německá kolona, kde by útočily spitfiry. Viděli jsme nádherné lesy a hned jsme si s kameramanem říkali, že tady by bylo krásné místo na natáčení pohádky… a že je škoda, že ji netočíme. A to je už čtrnáct let. Dlouho jsme hledali téma. Přišlo nám, že všechny pohádky už byly natočené a navíc dobře, takže proč to opakovat. Až pak se objevilo tohle téma. Jsou to operky, které napsal táta s Jardou Uhlířem, a z nich jsme vybrali tři, protože mají krásné melodie a vtipné texty. Přišlo nám, že by byla škoda, kdyby se z nich neudělala celovečerní pohádka.“

Proč byla pohádka uvedena v srpnu a ne třeba v prosinci?

„Z distribučních důvodů. My jsme ji původně chtěli uvést již v květnu, ale jelikož je tam přes dvě stě triků, tak jsme nebyli schopni ji časově dokončit. Chtěli jsme posunout premiéru na podzim, protože v zimě jsou naše kina obsazená americkými distributory, ale náš distributor nám doporučil udělat to o prázdninách s tím, že bude-li pro diváky zajímavá, tak si ji najdou. Takže je to takový pokus. Uvidíme.“ (usmívá se)

Zdeněk Svěrák: Zaplaťpánbůh, že pohádky vůbec máme

Když byly vaše děti a vnoučata malá, vyprávěl jste jim pohádky?

„Všechny jsem uspával tím, že jsem jim buď zpíval, nebo vyprávěl pohádky.“

Vymýšlel jste si je?

„Moje děti, ty mě k tomu doslova nutily. Víc je bavily moje vymyšlené pohádky, než když jsem nějaké četl. Vždycky se mě snažily zaskočit, když mi řekly, abych jim třeba vyprávěl o hasicím přístroji, myslely si, že to nejde. Dávaly mi různá témata a já musel vyprávět. Je krásné vyprávět dítěti pohádku. Dítěti, které je vykoupané, voní, má pyžamko a je důvěřivé. Rád na to vzpomínám.“

Role otce a syna se vám díky profesi vašeho syna trochu otočily. Jak jste se k tomu postavil?

„Na to si zvyknete rychle, když zjistíte, že ten váš potomek je opravdu nadaný a v oboru, který si vybral, je nesrovnatelně lepší. Já hlavně nejsem režisér, on ano. Takže ho respektujete a zapomenete na to, že to byl kdysi váš podřízený, že je to vlastně váš syn. Rád se přeorientujete do role, kdy posloucháte vy jeho - a posloucháte ho rád. Napsal jsem scénář k Obecné škole, kterou Honza nakonec režíroval, a tam jsem zjistil, když ji dokončil, že má talent. Od té chvíle skončila ta doba, kdy on poslušně točil to, co jsem já napsal a začal být troufalejší, až nakonec píšu já na jeho objednávku. A pokud jde o herectví, tak sloužit pod ním je taky dobrý, protože on mě nejlépe zná. Když bych hrál pro cizího režiséra, tak by mi leccos prošlo, ale on pozná, když přehrávám, tu faleš. Takže si mě vezme s sebou někam stranou a řekne mi, že teď jsem to jen dělal, že se musím rozčílit doopravdy. To je výhoda.“

Pro vás nebo pro něho?

„Hlavně pro ten film. Pro mě samozřejmě taky, protože jiný režisér by se spokojil s tím, co bych předvedl, protože on neví, jak vypadám, když jsem dožranej, ale to ví naopak Honza moc dobře.“ (směje se)

Jakou jste měl oblíbenou pohádku, když jste byl malý?

„Měl jsem rád Sekorovy knížky, Ferdu mravence. Z pohádek jsem samozřejmě přelouskal všechny od Erbena a Němcové. Vzpomínám si, že jsem trpěl při pohádce o Šternberkovi od Boženy Němcové, protože Šternberka žádal lidským hlasem jeho vlastní kůň, aby mu usekl hlavu. To mi přišlo šílený.“

Vaše pohádky ale nejsou takhle morbidní. Jsou milé a mají šťastné konce, je to tak?

„Ano. Myslím si, že zaplaťpánbůh, že pohádky vůbec máme. Lidský život je totiž scénáristicky špatně napsaný. Docela hezky začíná, ale ty konce nejsou dobré. Proto si myslím, lidé vypravují pohádky, protože v nich se stihne to, co se v životě nedaří. Potrestat zlo, žít dlouho, jestli nezemřeli, tak tam žijí dodnes. Pohádka se s tím vším vyrovná, je to taková útěšná forma literatury.“