pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

RECENZE: Noe... Hollywoodský epos s lidskou tváří

Americký režisér Darren Aronofsky je bezesporu mistrem svého řemesla. Dojemná Fontána, komorní Wrestler, emotivní Černá labuť... Co název, to nádherný psychologický snímek osobitého autora.

Tentokrát se ale Aronofsky utrhl ze řetězu a pustil se do velkolepého projektu, který v jeho filmografii nemá obdoby. Že by vstup na půdu takzvaných blockbusterů? Možná! Zkouška jménem Noe totiž dopadla skvěle, a to i přes slabší první polovinu, kdy jste stále na vážkách, zda je to celé vtip, nebo smutný pád nadějného režiséra.

Pokud čekáte historický epos, hned první minuty filmu vás jednoznačně znechutí. Pamatujete kamenožrouta z Nekonečného příběhu? Ano? Tak přesně něco takového se zde objevuje. Samozřejmě v řádné digitální podobě. Sakra, co něco takového dělá v historickém filmu? Přineste mi kýbl... Obavy vzrůstají, minuty utíkají a film se vleče jak lokálka mezi Budějcemi a Krumlovem.

Noe putuje se svojí rodinou po zničené zemi - všude lebky, mrtvá těla, vyprahlá zem. Scénář, který jsme už zažili tolikrát, že to ve vás žádné emoce neprobouzí. Stále však nechcete věřit, že by Aronofsky mohl natočit tak prázdnou nudu.

Ne, naštěstí se tak skutečně nestalo. Zlom totiž přichází ve chvíli, kdy už archa stojí a začínají se do ní tlačit lidé, kteří mají být vyhlazeni. Zničili totiž zemi. A to se neomlouvá! Film konečně získává tolik očekávané napětí a hlavně - spád! Od této chvíle se totiž jeho kvalita zvedá o dobrých 100 procent.

Nebudu vám popisovat detailní scénář filmu. Snad jen zmíním, že nechybí velkolepá bitva, která je de facto jediným skutečně akčním momentem filmu. Jenomže to vůbec nevadí - o krvelačné řeži Noe skutečně není. A to i přes to, že Aronofsky evidentně podobné scény umí (ač někdo může kroutit hlavou nad digitálním zpracováním). Noe totiž postupně graduje v psychologické drama, kdy rozpolcený muž neví, zda má pokračovat v kruté božské vizi, nebo zda má dát přednost rodině a tudíž i lidskému životu.

Je mi jasné, že fanoušci skutečných filmových dramat budou ohrnovat nos, ale v rámci takzvaného blockbusteru si myslím, že jde o výbornou práci. Tohle je totiž Aronofsky přesně v té vodě (a to doslova), ve které se cítí nejlépe! Emoce, emoce a zase emoce! Jestliže se v první polovině filmu v kině leckdo pousmál, v té druhé (a hlavně na konci) se dala atmosféra krájet. I neustále mlaskání a křupání pop-cornu přestalo být slyšet...

Hlavní zbraní filmu je jednoznačně Russell Crowe. Na jednu stranu milující, na stranu druhou až fanatický člověk. Kladná postava? Záporná? Chvílemi budete na rozpacích... Chrání kdejakého hada, ale děti nechá utopit. Spravedlnost? Boží vůle? Soud nechám na každém z vás.

Obsazení snímku je poměrně pestré. Ray Winstone vzbuzuje respekt, a ač je vykreslen záporně, možná mu leckdy dáte za pravdu. Emma Watson je sympatická a milá. Pokud bude pokračovat touto cestou, možná se jednoho dne vymaní ze stínu Harryho Pottera. Nechybí ani Anthony Hopkins, který svým charismatem stále omračuje. Příjemně mě překvapil Logan Lerman (Percy Jackson a tak dále), jenž s přibývajícím věkem více a více připomíná Christiana Slatera.

Jediným neslaným nemastným hercem je vlastně jen Douglas Booth. Jeho sladký zjev vypadá ve vší špíně a barbarství jako pěst na oko. Ale budiž, i mladé holčičky si musí přijít na své...

Vizuální stránka chvílemi uchvátí, občas ale také rozladí. Zmiňovaní kamenní obři nejsou příliš hezcí, ani některá digitální zvířata nejsou úplně košer. Možná i samotná apokalypsa mohla být vykreslena lépe, ale v té době už hrál Aronofsky úplně na jinou strunu, než na efekty. Prim získaly herecké výkony a psychologie postav. Díky za to!

Na začátku se leknete. Pak budete mít pocit, že sledujete historickou verzi filmu Cesta (svět je vykreslen zajímavě, spíše máte pocit, že hledíte do budoucnosti, nikoliv do minulosti). Na scénu však vstupuje fantaskní Nekonečný příběh, po kterém přichází mega bitva jak z Pána prstenů. Celé to končí rozervaností lidské duše, polemikou, co je vlastně dobře, co špatně... Jste zpátky v ringu Wrestlera.

Zní to jako nesourodý koktejl, ale jelikož jsem z kina po delší době odcházel opravdu nadšený, povedlo se. V době, kdy se v takových snímcích hraje spíše na vizuální efekty, než na herecké výkony, kdy kult herců pomalu upadá,  kdy se zapnutí mozku nepožaduje, to pro mě bylo příjemné osvěžení...

Na závěr bych snad jen dodal, že jednu věc vím jistě. Pavouky bych na palubu nepustil!

Budějcká Drbna dává filmu Noe 80 %

Recenzi filmu podpořilo multikino CineStar České Budějovice

Foto: Paramount Pictures

Štítky Noe, multikino CineStar, recenze

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.