RECENZE: Richard Bona byl důstojnou tečkou jazzfestu

Jihočeský jazzový festival letos opět nabídl velmi kvalitní interprety, kteří byli citlivě vybraní i na českobudějovickém hudebním písečku. Lidé se tak mohli opět přesvědčit, že i na jihu Čech máme muzikanty, jež se mohou rovnat se světovou elitou.

Budějcká drbna se na akci vypravila v sobotu, kdy na soupisce figuroval headliner celého festivalu - Richard Bona. Namluvilo se toho o něm dost, o tom, že je špičkový baskytarista, není třeba ani polemizovat... Jaký je ale jeho nový projekt? Nádherný! Avšak je možné, že leckteré návštěvníky, kterým koluje v žilách vyloženě jazzová krev, mohl zklamat.

Richard Bona měl totiž smůlu (toto slovo berte samozřejmě s rezervou), že před ním vystoupil Štěpán Markovič a Funky Family. Jejich koncert měl neskutečnou šťávu a jiskru. Instrumentální jazzová smršť, která hodně stavěla i na funky a dalších příbuzných žánrech. Esence dokonalého muzikantství. Mohli jste hledat mušky, ale bylo to marné. Markovič Funky Family byli dokonalí. Lidi strhli, což je to nejdůležitější. I během songů vyskakovalo publikum do vzduchu a nadšeně tleskalo. To se moc často nevidí...

Snad jen škoda, že tou dobou nebylo v areálu tolik návštěvníků, jako později přišlo na Richarda Bonu, kdy byla náměstí velmi slušně naplněno. Kapele do karet hrál také naprosto precizní a křišťálový zvuk. To je přesně to, co na jazzových akcích tak obdivuji - čistý sound, díky kterému veškeré detaily vynikají na maximum. Není to ale jen o zvukařích, je to i o muzikantech. A že jazzmani umí, je samozřejmé...

Největší obdiv z Funky Family si zasloužil klávesista, který si v kombinaci s Markovičovým saxofonem pohrával s lidskými emocemi na maximum. Jednou zuřivě sóloval, aby dokázal, jak hbité má prsty, podruhé lovil v rejstřících emotivní zvuky, které hřály u srdce.

Po takové smršti, kdy byli lidé rozpumpovaní na maximum, bylo všeobecné očekávání ještě větší. Třičtvrtě hodiny dlouhou pauzu na přestavbu pódia, využili fanoušci k občerstvení a někteří možná také k pořízení teplého oblečení. Zima začínala být nepříjemná a kdo si vyšel jen v tričku a kraťasech, nejspíš pěkně litoval...

Richard Bona nastoupil na scénu přesně podle plánu - ve 20.30. Naprosto v pohodě, lidsky, spíše klubově. Hned od začátku bylo jasné, že vystoupení bude postavené jen a jen na hudební prožitku, než nějaké vizuální show.

Oproti Funky Family působil Bona se svým ansáblem hodně uzavřeně. Do mikrofonu mluvil potichu a potichý byl i celkový zvuk. Začátek možná působil rozpačitě, ale čím víc se Bona a španělští mistři rozehrávali, tím víc dostávalo vystoupení grády. A když Bona zavtipkoval (respektive podotkl), že v Budějcích opravdu nemáme letní počasí, měl publikum v hrsti.

Ačkoliv je Richard Bona hlavní hvězdou projektu, v žádném případě neplnil roli sólisty, který strhává veškerou pozornost. Naopak! Držel se vzadu a dával vyniknout svým spoluhráčům, kteří jednoznačně excelovali. Kytaristé předváděli krkolomné prstoklady, které snad nezná žádný sborník akordů na světě, vokalisté se věnovali sborům, aby najednou vystřelili do krásných sólových partů... Vše bylo promyšlené do nejmenších detailů a maximálně funkční.

I když se může zdát, že se flamengo (jakožto styl) rychle vystřílí z nápaditosti a koncert tak může být unavující, nebylo tomu tak. Kapela vystoupení postupně gradovala, přidávala nové prvky, díky čemuž byly jednotlivé skladby příjemně barevné.

Richard Bona určitě nezklamal, ačkoliv musím říct, že Štěpán Markovič u mě zvítězil. Neberte mě ale jako bernou minci, v tomto případě totiž srovnávám jablka a hrušky...

Festival se v Českých Budějovicích konal na Piaristickém náměstí, což byla naprosto skvělá volba. Nádherný areál atmosféru akce dokresloval. Jihočeský jazzový festival ČEZ 2014 byl zkrátka po všech stránkách luxusní záležitostí. Od samotných muzikantů, přes zvuk, po stoprocentní organizaci, kdy vše šlapalo jako hodinky. Krásná akce...

Budějcká Drbna dává sobotnímu Jihočeskému jazzovému festivalu ČEZ 2014 90%