Dne 5. prosince jsem se rozhodla navštívit několik výstav. Již dříve jsem vás informovala o výstavě Jana Saudka v Galerii u Schelů. Nejprve jsem se zastavila ve Wortnerově domě, poté jsem se chystala navštívit i Dům umění na Náměstí Přemysla Otakara II., ale bohužel mají každé úterý zavřeno.
Jelikož už jsem byla na náměstí, neváhala jsem navštívit i Výstavní síň na radnici. Odtud jsem zamířila opět do již zmiňované Galerie u Schelů. V půl třetí se konala vernisáž v Jihočeském muzeu a z toho důvodu jsem ani tady nemohla chybět. Řekla bych, že to byla taková třešnička na dortu.
Ve Wortnerově domě probíhá až do 11. prosince výstava německé performerky a umělkyně Kariny Wellmer – Schnell. Z této výstavy jsem byla poněkud rozpačitá a mám-li být upřímná, už jsem zde zažila daleko lepší výstavy. Vystavované exponáty byly převážně z hovězí kůže, což samo o sobě bylo velmi zajímavé, avšak díky naprosté absenci barev na mě celá výstava působila celkem depresivně. Bylo zde pět základních témat – Evoluce a Vize, Spiritualita, Příběhy vztahů, Příroda a člověk a Touha po moci (viz. fotogalerie).
Nejvíce na mě zapůsobil jakýsi „lustr z dětských embryí“ a vystavovaný exponát, který se skládal z mnoha zavěšených otisků prstů, které házely zajímavé stíny. Častým tématem byli především klony, lidská těla, jehlany a další útvary, zbraně, ptáci a další. Pracovnice galerie říká: „Na výstavy chodí celkem dost studentů, ale často i jednotlivci. Největší návštěvnost jsme zaznamenali při výstavě Zdeňka Buriana, kdy průměrná návštěvnost byla dvě stě až tři sta návštěvníků denně.“
Wortnerův dům je otevřen denně od devíti do osmnácti hodin.
Radnice – Výstavní síň nabízí zdarma ke zhlédnutí díla dětí z Mateřské školy Jana Opletala. K vidění jsou koláže s různými českými sportovci, sošky z přírodních materiálů, podzimní a mikulášská tématika, originální odpadkový koš či ozdobený stromeček a spousta dalšího. Skoro si troufám tvrdit, že mi tato výstava byla za všech nejbližší a překvapilo mě, co takhle malé děti dokážou…
Dále jsem se rozhodla opět navštívit již zmiňovanou Komorní galerii u Schelů, kde od 3. až do 23. prosince probíhá výstava nazvaná Vítání adventu. Jedná se o prodejní výstavu a vstupné je zdarma.
Své putování po výstavách jsem zakončila v Jihočeském muzeu, kde se konala od půl třetí vernisáž výstavy na téma Kolíbejte andělové. „Název této výstavy vymyslela Irena Tauerová a je inspirován ne příliš známou, za to velmi krásnou českou koledou. V minulosti měl anděl nejrůznější podoby, například v době raného křesťanství byli andělé zobrazováni jako mladí muži bez křídel. Nejznámější jsou andělé, kteří se objevují v renesanci a baroku. Jsou to takoví ti malinkatí, buclatí andělíčci, kteří nám přinášejí štěstí, lásku a zdraví. Anděl byl vždy symbolem dobra a vánoc,“ uvedla paní doktorka Nora Jelínková.
Hned po příchodu do muzea mě velmi překvapila vysoká návštěvnost, tolik lidí bych tady v tuto hodinu opravdu nečekala. Prvním bodem programu bylo zpívání koled za doprovodu hudebníků na dudy, jmenovitě pánů Letovského a Stechera. Poté jsme byli pozváni do sálu číslo 119, kde se konala samotná vernisáž vánoční výstavy. V místnosti se nacházel ozdobený stromek, stolky s vánočním pečivem, ozdobami, dřevěnými soškami. Jednalo se o takové mini vánoční dílny. Na vlastní oči jsme tedy mohli vidět pletení vánočky, modelování a malování ozdob, řezbu soch a práci na kolovratu. Bylo připraveno i tradiční vánoční občerstvení v podobě punče, vánočky a dalších vánočních dobrot. Ve vedlejší místnosti jsme si mohli prohlédnout betlémy z nejrůznějších materiálů.
Vernisáž jako takovou zahájil ředitel Jihočeského muzea, magistr Pavel Šafr. Během svého proslovu poděkoval například Miroslavu Kocmichovi, Jiřímu Bürgerovi, Marcele Mackové, již zmiňovaným hudebníkům, Ireně Tauerové, Noře Jelínkové a spoustě dalším. Dále nás pan ředitel stihl pozvat na jednotlivé body programu.
Výstava Kolíbejte andělové je k vidění od šestého prosince do šestého ledna. Otevřeno je denně od devíti do 17.30 hodin. Část programu je již za námi, ale těšit se dále můžete na osmý prosinec, kdy zde bude Ateliér Tvor – tvůrčí dílna vyrábět vánoční ozdoby a přáníčka. Přijďte načerpat inspiraci!
V úterý 13. prosince nám studenti DM SOŠVZM ČB ukážou, jak aranžovat, a hned druhý den nám názorně předvedou, jak zdobit perníčky. Předposledním bodem programu bude 16. prosince již zmiňovaná tvůrčí dílna a nakonec si můžete přijít i zazpívat. Jedná se o tradiční setkání s koledami, které se koná 20. prosince.
Jelikož jsem správná a informace chtivá drbnička, neváhala jsem vyzpovídat jednu dámu a jednoho pána, kteří se zde názorně snažili přiblížit tradiční řemeslo.
Nejprve jsem se zastavila u paní Ivany Volfové
Copak to tady dobrého pečete?
„Tohle, co tady zrovna dělám, je tradiční kynuté pečivo, které se hodí pro všechny příležitosti v roce.“
Koukám, že je to velmi titěrná práce…
„To je a spousta těch vzorů a nápadů je moje vlastní. Většinou jsem vycházela z dětství, když se u nás pekly jidáše na Velikonoce.“
Koukám, že to potom ještě různě zdobíte hřebíčkem a mákem.
„Ano, ale tentokrát jsem ho zapomněla doma…“
Jak dlouho se vlastně věnujete pečení?
„Já jsem dokonce v roce 1976 vyhrála celostátní soutěž, takže už taky nejsem žádná mladice… Bude mi už sedmdesát let. Jinak peču už skoro od svého dětství.“
Věnoval se tomu i někdo ve vaší rodině?
„To bych ani neřekla, maminka se zabývala tradicemi, ale spíše tak, že nám zachovávala tradice velikonoční, vánoční a tak podobně. No a samozřejmě se u nás dělaly jidáše… Jinak já jsem se od třinácti let věnovala tanci, zpívala jsem a pak jsem začala i péct. Kromě tohohle klasického pečiva dělám ještě i perníčky, kraslice, výšivky a tak dále.“
Účastníte se tedy i různých trhů a podobných akcí?
„Ne, už ne, na trhy nejezdím. Tím, že jsem také už dáma v letech, tak spíš jezdím na takové ty komornější záležitosti. Léta spolupracuji s jednou galerií v Českém Krumlově, asi 25 let, takže tam tak čtyřikrát ročně jezdím předvádět.“
Následoval krátký rozhovor s panem Erhartem
Z jakého dřeva vyřezáváte?
„Z jakéhokoli. Z různých ovocných stromů, lípy, olše a tak dále. Teď zrovna vyřezávám z olše. Tahle je zrovna docela tvrdá, jinak bývá měkká jako lípa.“
Vyřezáváte hlavně betlémy?
„Ne, betlémy mě moc neberou.“ 
Jak dlouho se této činnosti věnujete?
„Přibližně třicet let.“
A věnoval se tomu někdo ve vaší rodině?
„Ještě jsem na to nikoho nedostal, ale jedna moje kolegyně se tomu začala věnovat a je v něčem už dokonce lepší než já.“
Vím, že to jde asi těžko říct, ale jak dlouho vám trvá jedna tahle menší soška?
„Je to dost individuální. Některá je hotová za den, ale s jinou si hraju i týden.“
A co ty veliké sochy určené třeba na zahradu?
„Ty jsou rychle hotové.“
Koukám, že děláte i různé abstrakce.
„Ano, dělám. Dokonce jsem si zkusil i první sochu z kamene. Dělám nejrůznější věci…“
Já si s těmi betlémy nedám pokoj, ale co udělat nějaký velký betlém?
„Ne, ne, nic pro mě. Už mě tady dokonce lákali, chtěli to po mně, ale já mám pocit, že bych pak zakrněl.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
