POLITICKÁ KORIDA: Bourat nebo opravovat? Jaký názor mají budějčtí zastupitelé?

Demontáž modrého loubí z Pražské třídy byla v minulých dnech ukončena. Kolem demolice vzniklo velké množství pozitivních, ale i negativních reakcí. Někteří lidé si myslí, že by se podobný kus architektury měl zachovávat a pouze opravovat, jiní mají zase názor, že město potřebuje modernizaci a podobné „památky“ jsou spíše ostudou. 

Otázka: Mělo by se podle Vás město v podobných případech snažit spíše o opravu a uchování těchto památek (pokud je to možné a stav daného objektu to umožňuje) nebo je podle Vašeho názoru lepší jít cestou celkové modernizace?

Lukáš Mareš (Piráti)

Loubí na Pražské třídě bylo skutečně ve špatném technickém stavu. Ale jak se ukázalo v souvislosti se Všesportovní halou, opravit se dá všechno. Důležitější než technický stav tak byla koncepce, kterou loubí neslo. Bezmyšlenkovitě cokoli bourat je stejně špatné, jako cokoli stavět. Loubí na Pražské třídě myšlenku mělo. Mrzí mě proto, že o tom, co vznikne místo něj, se začíná uvažovat teprve teď. Bohužel to vypadá, že koncepčního řízení města se od téhle radnice prostě nedočkáme.

Viktor Lavička (ANO)

Musíme vždy přesně definovat pojem památka a také hodnotu takového počinu pro budoucnost. Město má určitě povinnost zachovat pro další pokolení historické památky a zajistit jejich renovaci v případě, že to jejich stav vyžaduje. Je ovšem také potřeba posoudit, zdali se jedná o trvalé či dočasné řešení prostoru, které nám zde naši předci zanechali. Dám na příkladu dvou staveb, které byly v sousedství. Koldům s kavárnou Perla na střeše a vedle stojící přístřešky. Koldům město uchopilo jako památku na stavebnictví let šedesátých a zároveň výrazný prvek Pražské třídy a i zájem o výstavy v bývalé kavárně Perla, které jsme zde realizovali napovídají, že jsme se vydali správnou cestou. S přístřešky je to složitější. Dle některých architektů, které jsem oslovil, se jednalo o prvek přechodný, kdy již v minulosti mělo město s tímto prostorem jiné plány a toto „zastřešení“ bylo pouze dočasným řešením. Samozřejmě se můžeme bavit o správě tohoto „dočasného řešení“, kde se mohlo pro jeho delší životnost udělat více, ale to již v tuto chvíli nezměníme. Pražská třída se změnila a její „poměštění“ je v tuto chvíli důležité i z hlediska výstavby v okolí, což je také jedno z kritérií zakázky pro revitalizace tohoto prostoru. Na závěr bych rád sdělil, že je velice důležité posuzovat každou záležitost individuálně a vždy postupovat tak, aby se nejdříve vyhodnotil význam a funkce dané věci a až poté nastavilo řešení. Stejnou paralelu nalezneme i v historii, kdy se například měnily různé umělecké slohy a také se některé stavby odstranily, některé renovovaly a některé zachovaly.

Juraj Thoma (HOPB)

Každá taková věc vyžaduje individuální posouzení, podle mne nelze najít univerzální kritéria, která by se pak vždy automaticky aplikovala. V tomto případě degradace původního provedení došla podle mne do takého stavu, že bylo rozumnější chátrající konstrukci odstranit. Navíc velké změny prodělalo i celé okolí a je vhodné vytvořit prostor pro nové, době 21. století odpovídající řešení tohoto veřejného prostranství.

Tomáš Bouzek (TOP09)

Každé architektonické dílo je třeba posuzovat individuálně s ohledem na jeho význam, architektonickou hodnotu a stav. Přirozeně ne každý výtvor si zaslouží ochrany. Útrpný pohled nezřídka skýtají stavby tzv. reálného socialismu, které hyzdí řadu našich historických měst – Luny a Prameny vlámané mezi renesanční domy, paneláky vedle kostelů. Podobný problém s poválečnou výstavbou má řada vybombardovaných německých měst, ve Frankfurtu dnes strhávají některé z nejhrůznějších staveb a staví repliky historických domů. Obecným vodítkem pro míru ochrany konkrétní nemovitosti či souboru nemovitostí je statut kulturní památky nebo umístění v památkové rezervaci či zóně. Udržování či rekonstrukce takových nemovitostí pak podléhá dohledu orgánů památkové péče. Míra tohoto dohledu by s ohledem na zachování památek neměla být do budoucnosti snižována, jak aktuálně hrozí přijetím připraveného stavebního zákona a navazujících právních předpisů.

Petr Braný (KSČM)

Když někdo zavítá na jih Čech, tak se těší na malebné jihočeské vesničky, které jsou známé z mnoha pohádek. Také v Českých Budějovicích se člověk může pokochat krásnou architekturou. V celém městě se samozřejmě prolínají všechny možné styly a architektonické skvosty, které se vybudovaly za dobu, co naše město stojí a rozvíjí se. Je jasné, že se člověk chce po čase dívat na něco nového, modernějšího a řekne si: pryč se starým! A je jedno, jestli to byl ve své době klenot architektury, či ne. Prostě už to není „ in“ a basta. Krásný příklad toho vidíme u Družby naproti nákupního centra IGY. Je to pár dnů, kdy zmizelo železné modré podloubí. Ano, bylo dnes už nemoderní a ošuntělé a kazilo dojem modernímu zářícímu IGY. Ovšem toto podloubí, svého času velmi moderní záležitost, mělo také svou funkci. Mnoho lidí z „Budějc“ se tam někdy schovalo před deštěm, sluncem nebo sněhem. Nu dobrá, doba slávy podloubí je pryč a naše Radnice ukázala, co umí.. Bourat. Ale co dál? Je potřeba naše město stále dál rozvíjet, ale bourání nestačí. Nyní se přece musí opravit i to, co bylo tolik let schované pod podloubím. Nebo snad se bude jenom jedna strana Pražské třídy rozvíjet a modernizovat a ta druhá jen bourat, ale dál nic? Demolice podloubí má své příznivce i odpůrce. Já osobně jsem zastánce toho, aby když se bourá, tak s rozumem a rozvahou, co s tím místem bude dál a aby se naše město dál mohlo rozvíjet tak, aby na něho byl neustále krásný malebný pohled. Podobných příkladů v našem městě je víc a Radnice váhá: demolovat nebo rekonstruovat?

Viktor Vojtko (STAN a Čisté Budějovice)

Myslím si také, že leckdy citlivá modernizace dokáže původní stav kvalitativně posunout významně kupředu. A neměli bychom se takto pojaté modernizace bát.

Odpovědi nejsou redakčně upraveny a jsou řazeny podle data a času doručení do redakce. Martin Kuba (ODS) na dotaz redakce neodpověděl.