Zbyněk Sýkora: Jsem Jihočech, tady jsem se narodil a tady také umřu

Zbyňku na svých billboardech máš heslo: Vůle, odhodlání, energie. Kdo ti to poradil?
Život. Když jsem před 23 lety skončil po nezaviněné nehodě na vozíku, začal jsem vlastně podruhé žít. Věděl jsem, že nikdo jiný za mě ten život neodžije. Že jestli chci, a já chtěl, žít dál, nesmím to brát jako konec, ale jako další začátek.

Z toho plyne moje další otázka, komu bys chtěl ve svém novém začátku poděkovat?
Rodině, byla, je a bude pro mě na prvním místě. Pro mě to prostě není klišé. Ať už svým rodičům nebo nyní manželce a dětem. Jsou motorem, který mě pohání dál, ale to každý rodič dobře ví. Kamarádům v Kladrubech, kteří mě správně namotivovali, najednou jsem věděl, že v tom nejsem sám. Takže moje doporučení je, mějte rodinu, mějte kamarády a udržujte s nimi dobré vztahy. Pár přátel stačí mít, mě teď napadá ta písnička...

Co bys poradil těm, kteří na tom jsou podobně?
Proč jen těm? Pro nás všechny přece platí, že život je o pádech a vzestupech. O hledání cest kam dál. Pro mě se tou cestou stal sport, zkoušel jsem všechny možné sporty, atletiku, basket, florbal, v létě kolo a v zimě lyže, aktuálně asi nejvíc badminton. Musíte hledat, pro někoho to je sport, pro jiného třeba umění, ale rozhodně se nebojte oslovit ve svém okolí někoho podobného. Najdete porozumění a přátele, půjde to, vím to. Nemá cenu fňukat, to vás nikam neposune. Vím, o čem mluvím.

Dobře, a i přímo Tebe?
Samozřejmě, na mém webu je kontaktní formulář, se sportem rád poradím.

Podnikáš, jsi aktivní ve sportu, předseda Českého paralympijského výboru, nyní kandiduješ do Senátu. Víš, co se říká o sezení na dvou židlích.
Všechno to mělo svůj vývoj. V případě zvolení se budu soustředit na dvě věci. Senát, tam se chci věnovat podpoře sportu a sociální oblasti a dále Český paralympijský výbor. Podporovat Budějovicko a Třeboňsko ve svém obvodu. Ostatní aktivity opustím. Tohle se zvládnout dá, a navíc krásně propojit.

Teď sis naběhl, řekni konkrétně jak.
Chtěl bych se věnovat podpoře sportu mládeže, máme spoustu obézních dětí, které si nezavážou tkaničky u bot. Chtěl bych je i svým osobním příběhem motivovat k aktivitě, k tomu, aby se nebály říct si o pomoc, o radu. K tomu, aby věděly, že když se budou samy snažit, mohou dojít dál. Také ale potřebujete mít podmínky, ty musí vytvářet společnost. Musíme opravdu zlepšit sociální systém. Opět vím, o čem mluvím, sám jsem si tím kdysi prošel. Proto kandiduji do Senátu.

Jsi sportovec, sport je o soutěživosti, ne každý ale má takovou povahu. Teď skončila Paralympiáda, jak ji hodnotíš?
Mně je jasné, že ne každý je sportovec, proto jsem mluvil o hledání cest. Pro jednoho sport, pro jiného třeba hudební nástroj. Paralympiádu v Paříži hodnotím velmi kladně, jsem hrdým fanouškem každého jednoho parsportovce, z celkového počtu 32, kteří tam reprezentovali naši zemi, ne jen těch osmi medailistů. Vždyť už jen účast na paralympiádě je samotným vrcholem v kariéře sportovce. Pro mě osobně ale nemusí být vítěz jen vrcholový sportovec, vítězem může být úplně každý, kdo je aktivní a chce se posunout dál, vítězem je i máma dětí, která týden před výplatou hodně přemýšlí, jak všechno poplatit, a přesto umožnit dětem pěstovat jejich koníčky. Vítěz dřímá v každém z nás, ale někdy je třeba ho probudit.

Zadavatel/zpracovatel: ODS