ANKETA: Co si o 17. listopadu myslí dnešní studenti vysokých škol?

Ondřej Zelenka (student práva na Univerzitě Karlově, 24 let)

Svátek 17. listopadu dnes neznamená pro lidi vůbec nic. Naše revoluce byla klidná, nekrvavá. Bez obětí. Nedošlo k tragédii, která by se dokázala dostat k srdci národa, a proto se tento den nemohl ani uchovat v duši národa. Neznamená nic, nemá žádnou tradici, není podložený žádnými oběťmi, a proto prakticky není koho uctít, na koho vzpomínat. To se odrazilo i v naší neschopnosti skoncovat s komunismem, neschopnosti vyvodit důsledky pro vedoucí kádry. To vše nás dovedlo sem, do země, kde nemáme přítomnost, neznáme budoucnost a paradoxně jediné co nás neděsí je naše pochybná minulost. Takže ne, 17. listopad by se neměl slavit jako den boje za demokracii, ale měl by se slavit jako den, kdy jsme zase nedokázali najít svoji páteř. PS: Studenti v 39 byli frajeři, o tom žádná.

Jan Jirkovský (student českého jazyka a společenských věd na Jihočeské univerzitě, 23 let)

Těžká otázka, protože nikomu do hlavy nevidíš, ale myslím, že 17. listopad je bohužel pro spoustu lidí jen den volna. Především pro generaci, která nemá zkušenosti s nesvobodu a aktivně se nezajímá. Věřím, že kdyby se udělala anketa většího rozsahu, tak značná část odpovídajících bude mít povědomí o roku 89, ale o událostech ze začátku nacistické okupace se zmíní jen hrstka. Nicméně doufám, že se mýlím.

Kateřina Krejčová (studentka výtvarné výchovy a němčiny na Jihočeské univerzitě, 21 let)

Byla bych ráda, kdyby nám ta naše už nyní poněkud ohrožená svoboda zůstala a mohli bychom žít dál ve státě, za jehož fungování a vystupování v mezinárodním prostoru se nebudeme muset stydět. Co svátek znamená pro lidi, nevím. Zdá se, že někteří na to již rezignovali, jiní se smějí. Pro mě svátek znamená připomínku minulosti. Jsem ostražitá k situaci dnešního Česka .. a ano, opravdu čekám, že něco se změní, minimálně snad alespoň svět uvidí, že mladým, ale ani starším generacím v ČR dnes není vše úplně jedno.

Roman Jordán (student mezinárodních teritoriálních studií na Univerzitě Karlově, 19 let)

Doufám, že pro většinu lidí je 17. listopad, tak jako pro mě, dnem připomenutí toho, jak moc křehká a důležitá je svoboda, že je třeba ji chránit a vážit si jí. Jenomže jsou i tací, pro které je 17. listopad symbolem nic neříkajícím. Nazývají ho svátkem zbytečným nebo studentskou maškarádou, bez jakéhokoliv ponětí kdo to byl například Jan Opletal a co on a lidé kolem něho obětovali pro svobodu a demokracii. Přesto věřím, že takovýchto lidí je pomálu. Jestli by se studenti dokázali znovu podobně semknout? Určitě ano, sice zájem o politiku mezi mladými čím dál více upadá, ale přesto vím, že nás je dost na to, abychom se v případě nutnosti semkli a vyslovili náš postoj.

Lukáš Mareš (student filosofie na Jihočeské univerzitě, 22 let)

Myslím, že odpověď na první otázku je podmíněna generačně. Dovedu si představit, že pro člověka, který události spojené se 17. listopadem byť i jen na dálku prožíval, bude mít tento státní svátek mnohem hlubší význam než pro člověka, který o celé záležitosti získává informace až s odstupem času. Ve svém okolí znám lidi, kteří tomuto svátku význam přikládají, ale i ty, kterým je to celé víceméně lhostejné. Já osobně vnímám 17. listopad jako zásadní datum naší historie. Události spojené s tímto dnem pak pro mě jako vysokoškolského studenta mají především poučný charakter. Co se týče druhé otázky, přál bych si, aby se situace z roku 89 už nikdy neopakovala. Jinými slovy v demokratickém duchu doufám, že už nikdy nebude nutné, aby se opakovala

Klára Plešingrová (studentka angličtiny a společenských věd na Jihočeské univerzitě, 20 let)

Připomínka Sametové revoluce. Podle počtu nahlášených demonstrací v Praze si myslím, že se lidé pokouší určitým způsobem o revival - teda aspoň Koncert pro budoucnost mi přijde takovým pokusem. A většina lidí, myslím, chce dnes bránit svou svobodu - jen cesty jsou různé... někdo chce například bránit svobodu protestem proti islámu, jiní budou jistě protestovat proti náznakům návratu totality... A co se týče zásahu policie - doufejme, že nebude potřeba. Vybavuje se mi pohled na ty loňské demonstrace, kdy policisté chránili pochod nácků a lidí volajících „Čechy Čechům“.

Michal Šimek (bývalý student historie na Univerzitě Karlově,  24 let)

Myslím, že naše vnímání 17. listopadu 1989 je hodně určené tím, jak jsme spokojeni se současnou situací. Spousta lidí počítala s tím, že automaticky bude všechno hned lepší - a ti jsou pravděpodobně dnes zklamáni. Ti, kdo ale počítali s tím, že obnova společnosti bude dlouhá a náročná práce, se dnes mohou radovat, že za sebou máme další rok prožitý ve svobodném a demokratickém státě. Já tedy rozhodně patřím k těm druhým. K druhé otázce… sním o tom, že se něco jako 17. listopad bude znovu opakovat - že se zase lidé sjednotí a budou společně věřit a bojovat za lepší budoucnost pro celou zemi.

Eliška Havlová (studentka psychologie na Jihočeské univerzitě, 22 let)

Myslím si, že 17.11. vnímá jinak generace, která nesvobodu zažila a určitým způsobem si ji pamatuje, a pak generace, která ne. Moji rodiče si například tento den pamatují, jsou za něj rádi a připomínají si ho. Chystají se ho slavit ve městě a povídají si o tom doma se mnou a mými sourozenci (hlavně s mým malým bráchou). Mám ve svém okolí spoustu aktivních studentů, kteří se podílejí např na přípravách korza národní v praze a snaží se tenhle den náležitě oslavit, připomenout si co znamená a to nejen sobě, ale také co nejvíce lidem. Ostatní lidé bych řekla, že se o tenhle den tolik nezajímají, jsou rádi že mají prázdniny atd. Nevím, jak to tady v Budějcích chodí běžně v tenhle den, ale zaregistrovala jsem několik akcí, co se na počest svátku koná. Když jsem bydlela v Praze, chodila jsem na průvod, má to tam atmosféru. A jestli si myslím, že by se situace z roku 89 zopakovala? Asi by nám musel být odebrán nějaký komfort na který jsme zvyklí.

Roman Huszar (student neurovědy, informatiky a francouzštiny na Dartmouth College v Hanoveru USA, 23 let)

V tomhle ohledu se ze mně pomalu ale jistě stává pesimista. V životě by mě třeba nenapadlo, že si Američani za prezidenta zvolí nepředvídatelného demagoga se zásadně nedemokratickou rétorikou. Nejvíc mě ale děsí, že se demagogie stává globálním fenoménem - pohybuju se jak v ČR, tak v USA a v obou zemích se pravidelně setkávám s nebezpečným populismem. Začínám mít vážný strach z toho, kam má náš „svobodný svět“ namířeno. Z těchto poměrů soudím, že pro spoustu lidí 17. listopad asi nic moc neznamená. To je nejenom smutný, ale i dost nebezpečný. Možná, že ta naše revoluce proběhla bez krveprolití, ale v dějinách lidstva bylo ve jménu svobody prolito tolik krve, že by snad každý svátek oslavující svobodu měl něco znamenat. Je třeba přestat pokládat naší svobodu za samozřejmost.

Tereza Bukáčková (studentka filosofie na Jihočeské univerzitě, 25 let)

Co pro lidi znamená 17. listopad, je docela těžká otázka. Já jako mladší ročník, který to přímo nezažil, to vnímám jako poměrně vzdálenou minulost, ač je to z historického hlediska vlastně chvilka, díky které se tu lidi vymanili z útlaku. Mladší to tedy asi až tolik neprožívají, což ale neznamená, že se v nich neskrývá ta stejná jiskra mládí, co to všechno zažehla, jako před těmi skoro třiceti lety. Jiskra krásné energické naivity, lidskosti, určité nezbytné „dětské" nespokojenosti a hlavně víry v možnost změny. Tyhle věci totiž některým lidem se stoupajícím věkem začne chybět, což ústí jak ve „stařeckou mudrost", tak i v někdy nežádoucí zklidněnost, rezignovanost. Jako vysokoškolák, co pomalu ale jistě přechází do dospěláckýho života lehké lhostejnosti, si myslím, že by se situace opakovat klidně mohla. Je jasné, že v současné době to není aktuální. Zeman je sice děsnej, ale tolik zas ne. (Zvlášť když si člověk uvědomí, že v USA zvolili Trumpa. No comment.) Určitě ale může nastat i v téhle společnosti chvíle, kdy si prostě lidé řeknou: Tohle už je moc... Lidi nejsou lhostejní, ale potřebují impuls. Někoho, kdo do toho půjde první a nebude se bát přijít s něčím novým, zdálo by se až nemyslitelným. A kdo jiný by to měl být, než lidé z akademické půdy, která vždycky byla, je a doufám, že i bude, domovem nesvázaných a odvážných myslí, vizionářského vnitřního zraku a dobrých srdcí.

Názor autora článku

Sedmnáctý listopad je pro mě osobně nejdůležitější státní svátek, který máme. Svoboda a demokracie je totiž něco, za co stojí bojovat. V poslední době se velmi otevřeně mluví o vzrůstajícím napětí ve společnosti a mnozí taktéž otevřeně předvídají novou revoluci. Očekávají ji každým dnem. Mluví se o omezování svobody slova. Různé radikální skupiny nebo dokonce politické strany neskrývají svou zášť vůči příslušníkům jiných náboženství, či jiných národů. Dokonce si na této nenávisti staví kampaně. Zkrátka hodnoty, které pro nás, kteří jsme v tu dobu ještě nebyli na světě, vybojovali především studenti v roce 89, jsou mnohdy popírány. Něco se změní, určitě se něco změní. A je jen na nás, zda k lepšímu, nebo k horšímu.