DRBNA HISTORIČKA: Ve městě bylo několik barokních kašniček, které nechala radnice zbořit

Před 120 lety byla poslána do Plzně pohlednice Kněžské ulice s hradební věží Mandou. Tenkrát bývaly časté podobné pohlednice – adresát na jedná straně, na druhé fotografie místa a text odesilatele. Text vyjadřuje, o co šlo: „Pozdrav z Budějovic, přijměte laskavě od kolegyně sběratelky karet Marie Steyskalové. Divíte se, že cestuji po jihu, ne?“ Datum 20. 8. 1898 (srpen je špatně čitelný). Paní Steyskalová byla asi z Plzně a psala kolegům. Jaké sbírala karty, není jasné, nejspíše hrací.

Pohlednice má hodnotu v tom, že je na ní Kněžská s Mandou přesně v roce 1898, nebo krátce předtím. Před Mandou stojí vysoká hradba. Do Široké ulice vedla gotická ulička, jakých má dnes město málo. Manda a přilehlý hradební úsek byly zbořeny v roce 1904. Poté zůstaly ve městě jen dvě hradební věže, kterými se další generace radních pyšnily, jak si váží památek.

Ve vzniklém prostoru byla potom postavena novogotická škola sirotčince sv. Karla Boromejského. Manda ovšem vyloženě nepřekážela, mohla tam zůstat. Dnes je přímo na tom místě přístavba školy z roku 1991 s věžičkou. Část pozemku získaná zbouráním Mandy o rozloze 15 sáhů prodala radnice Šalamounovi Neubauerovi a sice sáh po 200 K. Šalamoun Neubauer měl v domě vedle (na snímku poslední dům vlevo) obchod mlýnskými výrobky.

Škola skutečně Mandě nevadila, ani Mandě škole. Hradební věž vadila zřejmě muzeu, které mělo tehdy německé vedení. Potvrzuje to informace Jihočeských listů ze dne 9. března 1904: „Stará hradební věž odsouzena jest, jak známo, ke zničení, aby učinila místo nové otevřené ulici vedoucí z vnitřního města směrem k novému muzeu. S bouráním věže se právě začalo.“

Demoliční výměr na Mandu a hradby s ochozem vydala radnice. Zatím však na muzeum tolik zase vidět nebylo, poněvadž v prodloužení Široké ulice stál napříč Procházkův dům, někdejší okresní soud. V klasicistním domě bydlela chudší vrstva obyvatel a radnice si ještě netroufala nechat dům plný lidí zbořit. Podařilo se jí to v roce 1911. Teprve pak bylo ze Široké vidět na tehdy městské muzeum. V letech 1902 až 1904 radnice chutě bourala poslední zbytky hradeb (podobně hradby a bašty pro německé gymnázium v České ulici). Může se připomenout, že hradební věž Manda stála na svém místě asi 500 let, zatímco městské muzeum 5 let.

V 15. století jsou v sousedství hradební věže doloženy lázně, které patřily Magdaleně Kozlovcové. V lázních v tom čase, alespoň podle dochovaných rytin, bývalo veselo, dnes by se řeklo napříč politickým stranám. Hlavně to oblíbená lazebnice Magdalena s hosty uměla. Hovorově to byla Manda či paní Manda (vyskytly se i názvy paní Manye, nebo Manie). Její lazebnické umění muselo být vyhlášené, protože název Manda přešel a udržel se po staletí i na hradební věž.  

Po pravé straně je vidět pumpička na pitnou vodu. Původně tam bývala kašnička jako koncovka rozvodu vody ze Samsonovy kašny. Ve městě bylo několik barokních kašniček. Všechny nechala radnice zbořit. Jistě, technicky dosloužily, pumpička byla jednodušší, ale v řadě míst (hned za hranicemi v Rakousku, nehledě na Francii) mají kamenné kašničky pořád.