Čtvrtek, 7. března 2019, 15:52
Jan Schinko se v dnešním díle Drbny historičky podíval na Adalberta Lannu. Tedy na jeho pomník, který stojí mezi Kanovnickou ulicí a Lannovou třídou. V roce 1945 byl stržen, ale do té doby přežil několik politických systémů.
Na sadech mezi Kanovnickou a Lannovkou se vypíná pomník Adalberta Lanny, o čemž každý ví, ale málokdo se podívá nahoru, jak vlastně vltavský admirál Lanna vypadal. Předpokládaje, že autor sochy profesor Franz Xaver Pönninger z Vídně vytvořil přesnou podobu jeho tváře. Pracoval na soše v letech 1866 až 1879. Pomník přežil několik politických režimů, až v květnu 1945 byl stržen. Adalbert Lanna zvedá pravou ruku k pozdravu, levou si přidržuje plášť.
Podle jednoho pamětníka, který už jako větší kluk šel zrovna s rodiči okolo, se asi 25. května 1945 shromáždila u pomníku skupina lidí, kteří vykřikovali, že se musí zničit všechno německé a pomocí řetězů a traktoru Lannu strhli. Pamětník poznal v davu několik lidí z Rudolfovské, o kterých slušně řečeno neměl on ani jeho rodiče dobré mínění. Připomínalo to rok 1918 v Praze, kde jistý Franta Sauer inicioval (spíše zmanipuloval dav) na Staroměstském náměstí stržení mariánského sloupu, protože pocházel z doby c. k. Traduje se, že u nás Lannu neshodil z podstavce traktor, nýbrž ruský pásák. V tom se ústní svědectví liší, což však na věci nic nemění.
Pomník Adalberta Lanny se začal připravovat hned poté, co přišla z Prahy zpráva, že dne 15. ledna 1866 zemřel. Starostou města byl tehdy Eduard Claudi. Pro přehlednost se uvádí Adalbert Lanna jako starší (nar. 23. dubna 1805 v Budějovicích, zemřel 15. ledna 1866 v Praze) a Adalbert Lanna s příponou mladší, což byl jeho syn (nar. 29. května 1836 v Praze, zemřel 31. prosince 1909 v Meranu). Následovalo několik schůzek politiků, továrníků, obchodníků a dalších významných osob.
K organizaci postavení památníku byl také přizván biskup Jan Valerián Jirsík, ale jak zjistil Daniel Kovář, biskup odpověděl písemně, že by bylo vhodnější uctít památku Adalberta Lanny postavením sirotčince a případně sirotčinec ozdobit Lannovo bystou. Pomník, že bude podporovat, ale realizace se nezúčastní. Komité pro návrh a zhotovení pomníku vybralo profesora Franze Xavera Pönningera z Vídně. Dne 24. května 1879 byl pomník slavnostně odhalen. Potom dne 27. června 1879 byl Adalbert Lanna ml. jmenován čestným měšťanem. (Adalbert Lanna st. byl jmenován čestným měšťanem dříve, jen datum není přesně doloženo.)
Pomník, jehož stržení hlučně organizovali místní vandalové, byl po kusech převezen k Lannovo loděnici za Dlouhým mostem, pak se objevil na dvoře školy v Dukelské a potom se uložil v depozitáři muzea v Bavorovicích. Po roce 1990 se o obnovení pomníku mimo jiné zasloužil Klub přátel města (navazoval na někdejší Klub za staré Budějovice), zejména jeho předseda Karel Kakuška, zastávající také funkci okresní konzervátora a Nadace Samson. Ztracené části pomníku byly odlity podle modelu sochaře Ivana Tláška ve slévárně Dvořák Praha – Šeberov. Navrhl také nové oplocení, protože původní se nenašlo. Dne 2. října 1993 byl pomník Adalberta Lanny opět slavnostně odhalen, stejně jako pomník Jana Valeriána Jirsíka u Černé věže.
Podle dobových záznamů vrstevníků, kteří Adalberta Lannu st. dobře znali, je podoba věrná. Hlava je mírně nakloněna dopředu a trochu do strany směrem k městu. Autor díla Franz Xaver Pönninger si k tomu mimo jiné půjčil olejový obraz s Lannovým portrétem z Lannova rodného domu u Vltavy. Socha je vysoká 269 centimetrů, celý památník 6,64 metrů.
