Adam Brož, sládek Budvaru, si k pivovarnictví přidal i logistiku na VŠTE

Proč jde vrchní sládek významného pivovaru ještě studovat logistiku?
Logistika je úžasný obor. Bohužel mnoho lidí si ho zužuje jen na řízení dopravy, která je ale jen jeho částí. I když nesporně velmi důležitou a zajímavou. Jde však jen o zlomek toho, co moderní logistika zahrnuje a nabízí. Je nutné pochopit zejména filozofii oboru, že je nástrojem pro řízení toku hmoty, energií, informací a peněz, tedy také nástrojem pro řízení lidí, výroby, surovin, procesů. V mé pozici, kde řídím nejen výrobu piva, ale mám ve své kompetenci také rozvojové investice, včetně technologií a techniky, mi znalost logistiky získaná jejím studiem velmi pomáhá.

V čem například?
Původně jsem profesí „čistý pivovarník“, tedy chemik. A tady jsem měl prostor studovat logistické technologie, ovlivňující spoustu souvisejících věcí – přesun surovin, materiálů, meziproduktů, řízení toků lidí, informační zajištění a problematiku kapacit. Vážně jsem si ty dva a půl roku magisterského studia užíval a těžím z nich stále. Odhaduji, že tak 90 procent lidí používá při řešení problémů a úkolů jen lokální pohled, zatímco jako logistik musíte svět vnímat celostně, každý jeho článek a jejich provázání. A jako šéf musíte myslet výhradně na firmu a její výsledky, kterých nelze dosáhnout, nefunguje-li třeba jen jeden článek řetězce.

Nechyběl vám tříletý bakalářský základ?
Teoretický základ ano, ale to potřebné jsem si sám postupně dostudoval. Přeci jen jsem už měl za sebou mnoho semestrů vysokoškolského studia a nepočítaně zkoušek. A hodně praktických zkušeností z pivovaru. Ale dovedu si představit, že i bakalářské studium dopravy a logistiky na VŠTE může být hodně zajímavé.

Mimochodem, prý jste VŠCHT absolvoval s červeným diplomem?
To je pravda. Já školu nikdy neflákal. Mě prostě bavila. Přednášky ani semináře jsem nevypouštěl a dal jí během těch pěti let, co šlo. A musím říct, že se mi to vrátilo. Spousta lidí říká, že teorie je jedna věc a praxe druhá. Já si to nemyslím. Teorie dává perfektní základ, pokud je dobře zvládnutá. A když přijdete do praxe, která má svá specifika, tak se to vše prolne a nepopírá. Jedno bez druhého prostě nefunguje. Stejný přístup jsem si udržel při svém dalším studiu, včetně VŠTE, ze které jsem si odnesl další červený diplom.

Jak jste školu hledal?
VŠTE jsem si našel na internetu. Do vyhledávače jsem napsal „studium logistiky“ a ze srovnání mi vyšla nejlépe. Měl jsem štěstí, že rok před tím škola Logistické technologie v magisterském programu otevřela. Jinak bych musel jinam, nabídka přímo doma byla hodně zajímavá. A nezklamala mě.

V čem byla vaše motivace?
Dokonalé zvládnutí výroby piva nestačí, zvláště pro pivovar, který prodává své pivo v téměř osmdesátí zemích. Sehraný řetězec všech článků umí zvládnout jedině logistika. Bez dobré logistiky nejde vyhrát žádnou „bitvu“.

Logistiku jste studoval při práci. Jak to s ní šlo dohromady?
Jednalo se o kombinovanou formu, což znamená, že každý druhý víkend patřil dva roky škole. Ale to mi nikdy nevadilo. Studovat „dálkově“ chce prostě vytrvalost a výdrž. To ví každý, kdo tuto formu zvolil.

Věděli o tom kolegové?
Pár nejbližších ano, ale jinak jsem o tom nemluvil. Většině jsem se pochlubil až po dokončení studia.

V té době v Budvaru finišovaly práce na stavbě nového logistického centra za bezmála tři čtvrtě miliardy. Jak jste to všechno stíhal?
Časově to bylo náročné, ale nešlo to proti sobě. Souběžné řešení velkého logistického projektu v praxi, mi ve studiu velmi pomáhalo. Stejně jako čerstvě nabyté poznatky v samotném projektu. Z něho mám velkou radost – v této sféře pivovar posunul do 21. století.  

Letos to je deset let, co jste vystřídal Josefa Tolara a stal se teprve desátým sládkem od roku 1895, kdy Budvar vznikl. Co jste si od něj vzal?
Hlavně to, že se vyplácí rozvážnost, nadhled a férový přístup. Zkušenosti přicházejí časem.

Váš předchůdce na této pozici strávil skoro čtvrtstoletí. Co vy?
Stal jsem se desátým sládkem Budvaru po deseti letech praxe v Budvaru a letos slavím jako sládek dalších deset let. Desítka mě zkrátka pronásleduje. Nejvíc mě ale těší, že se pivovar dále rozvíjí a je hrdou součástí mého rodného města. Vařit skvělé pivo a dělit se o radost z něho s ostatními budu dělat, dokud to bude možné.