Pestrobarevné cedule, áčka, nabídkové tabule a osobité vzhledy jednotlivých obchodů. Všechny tyto prvky mají zaujmout pozornost kolemjdoucích a potencionálních zákazníků. Dohromady ale také tvoří jeden problém, který se pomalu dostává do povědomí společnosti. A to i té budějcké. Řeč je o vizuálním smogu.
Vizuální smog se dá definovat jako degradace veřejného prostranství. Ulice jsou zaplněny mnohdy nevkusnou a agresivní reklamou, venkovními stojany, blikajícími poutači a výlohami, přelepenými fosforovými tapetami. Všechny tyto věci snižují úroveň daného místa a města. Veřejná prostranství jsou totiž jeho vizitkou.
Výjimkou nejsou bohužel ani Budějce. Vizuální smog najdete i tady téměř na každém rohu. Vyrazili jsme do centra města a nafotili, jak vypadá reklama na náměstí Přemysla Otakara II., v Krajinské ulici a na Lannově třídě. Bohužel zde najdeme všechny výše zmiňované prvky.
Otázkou zůstává, čí je to vina. Nemůžeme z přemíry reklam a poutačů vinit pouze obchodníky. Ti jsou pravděpodobně i konkurencí tlačeni do toho, aby byl právě jejich obchod co nejvíce vidět. Nelze vinit ani samotné město, které se v momentě, kdy něco plošně zakáže nebo radikálně omezí, stane terčem útoků. Faktem ale zůstává, že problém vizuálního smogu budeme muset dříve nebo později řešit. Stejně jako je tomu ve světě, ale už i některých českých městech.
Vizuálnímu smogu se budeme věnovat ještě v dalších dvou článcích, kdy jsme se na toto téma zeptali budějckých politiků a odborníků.
Foto Jana Kroneislová
