Tomáš Hobizal, jeden ze znalců českobudějovické „vodní“ historie, nás s Milanem vytáhl do Nedabyle. Proč ale zrovna sem? Hned to vysvětlím.
Po epidemii cholery v roce 1866 pocítili obyvatelé Budějovic potřebu kvalitní pitné vody. Vedení města tehdy rozhodlo, že je třeba najít nová prameniště. Jako první se k průzkumu vybrala oblast mezi Rudolfovem a Dobrou Vodou. Následovalo zklamání – vody bylo málo a byla nekvalitní. Pro další pokus si hledači vybrali prostor mezi Rožnovem a Včelnou. Když se podíváte na mapu, je tato oblast obtékána jak Vltavou, tak Malší. Zde by teoreticky mělo být vody dostatek. Výsledek? Nic, přesněji málo a opět nekvalitní. Teď už všichni znervózněli a v létě roku 1879 začalo další kolo hledání. A nyní se dostáváme právě do Nedabyle. Tady to byl úspěch. Voda zde jen bublala a ta kvalita…
A teď si všimněte té rychlosti – v roce 1879 bylo objeveno zmíněné prameniště a již 13. října 1882 byl slavnostní den, kdy tzv. Nedabylka začala téci z „pumpiček“, které byly postaveny po celém městě.
Co se tedy stihlo za tři roky? Postavit vodojem, který je tak bytelný a kvalitní, že stojí dodnes. Ostatně Milan vám ho nafotil. Hned vedle vodojemu byl vybudován strážní domek, ve kterém i dnes bydlí bývalý zaměstnanec vodáren. Dále byly položeny trubky o délce téměř 7 km vedoucí do Budějovic. Ale to nebylo tak, že vrchnost rozhodla a hned se začalo pracovat. Nejdříve se vše muselo vyjednat s majiteli půdy, se sedláky. Následovalo ruční kopání do hloubky více než 1,5 metru a zde byly položeny litinové trubky o průměru 150 mm. Převýšení mezi prameništěm a naším náměstím je přibližně 35 metrů, takže doprava vody pomocí gravitace fungovala bezchybně. Dále byl vybudován nový vodovodní rozvod pro pitnou vodu v Budějovicích o délce přes 6 kilometrů a ten byl osazen „pumpičkami“. A hlavně, vše fungovalo a Budějovice měly kvalitní pitnou vodu, které říkali Nedabylka. No řekněte sami, nebyli ti naši předci borci?
