Michael Hocke žije v Londýně téměř pět let. Přestože situace ve Velké Británii je vážnější než v Česku, počty nakažených přesáhly hranici pěti tisíc a na onemocnění COVID-19 zemřelo už 233 lidí, o opatřeních se na Britských ostrovech téměř nedá mluvit.
Michaelovi je třiadvacet a v Londýně pracuje jako manažer pobočky v restauračním řetězci. Podle něj sice lidé v obchodech šílí, ohledně opatření se ale v porovnání s Českem skoro nic neděje. „V Londýně a celkově celém Spojeném Království byla do včerejška (20. 3.) situace taková jako kdyby se skoro nic nedělo v porovnání s tím, co se děje v ČR. Lidé panicky vykupují obchody a je skoro nemožné koupit vejce, toaletní papír, kuchyňské papírové utěrky a paracetamol. Obchody zavádějí množstevní opatření také na těstoviny a další trvanlivé zboží,“ říká Michael.
Vzhledem ke svému povolání má Michael blízko k lidem pracujícím v pohostinství. „Lidé placení od hodiny a to nejen v pohostinství samozřejmě panikaří, protože nemají žádné příjmy,“ popisuje situaci a pokračuje: „Přístup státu mi přijde velmi laxní.“
Lidé podepisovali internetové petice už před týdny. Mezi nimi například petice o Country Lockdown, Financial support pro lidi bez příjmů kvůli této pandemii atd. Jediné, co podle Michaela stát dělal, byla pouhá doporučení, aby se lidé vyhýbali davům. Lidé sice omezili pohyb na veřejnosti, ale určitě ne všichni a také ne dostatečně.
Postupně také došlo ve Velké Británii k uzavření divadel a začali se rušit velké akce. „Před pár dny stát vyhlásil, že nájemníci nemohou být vyhozeni z bytu, pokud by teď nemohli zaplatit nájem z důvodu nedostatku financí. Školy se také zavřeli mnohem později než v ČR. Teprve v pátek stát vyhlásil, aby se zavřeli posilovny, restaurace a podobné podniky, ale s výjimkou, že stále mohou prodávat Takeaway (rozvoz), což je celkově v Londýně velmi populární. Samozřejmě to pomáhá některým podnikům stále fungovat a mít alespoň nějaké příjmy, ale dle mého názoru to stále akorát přivádí lidi do zbytečného kontaktu.“ Po týdnech také stát rozhodl o podpoře pro zaměstnance. Zatím ale vůbec není jasné, koho se tato podpora bude týkat a jaké budou podmínky.
I v Londýně je problém sehnat ochranné pomůcky. Momentálně jsou roušky, respirátory nebo antibakteriální gel jen těžko k nalezení. „My si naštěstí nedávno zakoupili šicí stroj a šijeme si roušky doma. V podstatě se tu snažím řídit českými pravidly, hodně mě ovlivňuje maminka, která pracuje v jablonecké nemocnici a samozřejmě se o mě bojí, tak mi dává všelijaké rady,“ komentuje Michael.
Přesto Britská vláda zatím nevydala žádnou vyhlášku týkající se nošení roušek. V Londýně tak potkáte člověka s rouškou spíše výjimečně. „Málokdo si tu na veřejnosti chrání dýchací cesty, ale známí z ČR mi říkali, že to tam bylo stejné, než o jejich nošení začala vláda mluvit. Budu upřímný, kdybych tu neměl přítele, smlouvu na byt, pracovní smlouvu k práci, kterou mám rád, smlouvu na telefon apod., no zkrátka už skoro 5 let života, tak bych se určitě raději vrátil domů,“ přiznává Čech.
V současné chvíli tak i přes různé názory a postoje k českým politikům vidí přístup české vlády jako zodpovědný a starostlivý.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.