České Budějovice objektivem Milana Bindera a perem Martina Maršíka: Poslední okamžiky života Carla von Hardtmuth a hraběte Lamezan-Salins

Carl von Hardtmuth se narodil v roce 1804 a byl to právě on, kdo rozhodl, že přestěhuje svoji továrnu z Vídně do Budějovic. Důvod přesunu byl pragmatický. Drahota pozemků ve Vídni a vstřícnost Českých Budějovic. Dlouhých padesát let vedl Carl svou továrnu L. & C. Hardtmuth. Jeho zaměstnanci si ho vážili, protože k nim měl téměř otcovský vztah. Popis jeho života, podnikatelských úspěchů, ale i neúspěchů by byl na dlouhé povídání. Zaměřme se tedy dnes pouze na poslední etapu jeho života.

Carl von Hardtmuth trávil jako každý rok letní měsíce v Grünau an der Alm. Je září roku 1881 a on se účastní honu na kamzíky. Je úspěšný a jak lze vyčíst z dobového tisku ten den skolil dva. Když hon skončil, najednou se ozvala rána z pušky. Všichni účastníci utíkali k místu, odkud se výstřel ozval. Zde našli ležícího Carla Hardtmutha. Kamzíci, kteří utíkali směrem do hor totiž uvolnili několik kamenů, které se velkou rychlostí kutálely do údolí. Starý pán již špatně slyšel a hluk padajících kamenů nezaregistroval.   Dobový tisk píše “ V nejbližším okamžiku nastala bědná katastrofa: kámen dopadl a starý pán potácel se k zemi – byl mrtev. Lebka roztříštěná – dolní čelist vyčnívala ze strany ven, rámě na více místech rozbité, palec na jedné ruce docela utržený. Při pádu vyšla z pušky rána...“.

Budějovičtí vystrojili svému Carlovi velkolepý obřad. Celé město truchlilo, a i přes silný déšť, lemovaly ulice davy lidí, když převáželi tělo z vlakového nádraží do jeho továrny.  Další den se konalo rozloučení s nebožtíkem. Opět si můžeme přečíst v dobovém tisku „Přesně v půl páté vyšel z továrny smuteční průvod. Vpředu kráčela ostrostřelecká kapela, poté následovali ostrostřelci s praporem, potom vojenský a úřednický spolek, pěvecký sbor s praporem, služby zproštěný personál dráhy císaře Františka Josefa, …... Před rakví, která nyní následovala, kráčelo osm kněží. Rakev byla střídavě nesena továrními zaměstnanci, po obou stranách šli úředníci a jiní zaměstnanci závodu stejně jako členové pěveckého sboru, ostrostřelců, spolku veteránů a pohřebního ústavu Pietät. Průvod uzavírali truchlící, tzn. členové rodiny, příbuzní, přátelé zesnulého a deputace úřadů atd., načež následoval vlastní vůz s věnci. Konec tvořily nesčíslné řady kočárů.“

Druhý významný muž, o kterém je dnešní článek, je hrabě Olivier Lamezan-Salins. Hrabě byl manželem dcery Carla von Hardtmuth Matyldy a významně se podílel se na řízení továrny. I zde se zaměříme na poslední okamžiky jeho života. Těžká doba přišla na rod Hardtmuthů po vzniku Československa. Zásluhy jsou zapomenuty, všichni musí dokazovat svůj loajální postoj k českému obyvatelstvu během první světové války. Hrabě Olivier tento tlak nevydržel a 14. února 1919 se ve své kanceláři zastřelil.

Když půjdete na hřbitov v Mladém, uvidíte v zadní části krásnou hrobku rodu Hardtmuthů. Ta je nyní v majetku města a připravuje se její renovace. Málokdy se otvírá kaple, která je vyzdobena nádhernými malbami. Zub času ale pomalu ukrajuje jejich krásu, jak je vidět na Milanových fotografiích. Doufejme, že magistrát města nalezne finanční prostředky na její opravu. Rod Hardtmuthů si to zaslouží.

Pod kaplí najdeme samotnou hrobku. Zde se dvojité dveře neotevírají téměř nikdy. My jsme mohli pouze nahlédnout od vchodu do temné místnosti. Je zde rakev Carla von Hardtmuth ozdobená dobovými věnci. Fotografie jsme z pietních důvodů na tomto místě nedělali.